Hovězí příběh

Zaskočil jsem si do obchodu, poté, co jsem prošel davem shromážděné lelkující omladiny. Neposlouchal jsem tuto, ale přesto jsem nemohl neslyšet. Protože dotyčné nešlo neslyšet. A tak jsem zaslechl za onen kratičký okamžik nejedno slovo, jež bylo nejfrekventovanějším, jakkoliv nešlo o ústřední téma hovoru.

Vstoupil jsem do zmíněného obchodu a s vozíkem zamířil mezi regály. Mezi na těchto vystavené zboží.
Projel jsem kupříkladu kolem palety s krabicemi trvanlivého mléka. A též kolem chladicího boxu, ze kterého na mne vykukovala balení mléka netrvanlivého.

Jak jem jsem byl vděčen oněm hovězím slečnám, jež mně a nejenom mně toto mléko daly! Že byly ochotné nechat se podojit, abych si já toto mohl dopřát, ač nejsem tele. Totiž tele možná jsem, ale výhradně v přeneseném smyslu slova. A tak nemám nárok na toto mléko automaticky od přírody.Opodál se mi nabízely jogurt, máslo, sýr, tvaroh, smetana, zákys, ochucené mléčné nápoje, šlehačka, pudink, kondenzované mléko,… A na mnoha jiných místech i dosti rozmanité krmě, jež to navenek sice nejednou vcelku úspěšně tajily, ale na popiskách přiznávaly; že obsahují alespoň krůpěj mléka. Tedy toho, co nám rovněž poskytlo hovězí „něžné pohlaví“.Následně jsem zamířil do míst, kde se nabízely masné produkty. No, masné… Na lecčems byla uváděna třeba i sója a jiné náhražky, ale souhrnně se tomu pořád ještě říká produkty masné. A i zde se nejednou prezentovalo to, co dříve bučelo na louce či v kravíně. Lecjaká flákota, konzerva, salám, steak,…A ty ceny! Až jsem sklopil zrak k zemi… A uviděl špičky svých bot, jež byly ušity též z kůže toho dobytka. Míním hovězího dobytka. Protože ne každá hovězí kůže se semele do salámu, do některé je nám přáno se i odít.Pravda, už mi ty boty trochu povolovaly, ale na svůj věk vypadaly docela dobře. A tak jsem zavrhnul myšlenku, že bych je mohl zkusit slepit nějakým lepidlem vyrobeným z hovězích kopyt; zatím ještě držely dost i na to, abych se s nimi vypravil i do ciziny za „hovězí“ zábavou, tedy na slavné býčí zápasy. To vám byla podívaná, jakkoliv byli jejími aktéry jenom docela obyčejní naštvaní bejci!To na opačné straně zeměkoule tito tak naštvaní dozajista nebyli. Protože tam slouží živé exempláře hovězího k uctívání, tam jsou krávy posvátné.Než jsem obchod opustil, přibral jsem si k nákupu ještě u pokladny vystavenou tabulku s fialovou krávou, jež byla přímo k nakousnutí. Ta tabulka, nikoliv ta kráva. I zde to hovězí mělo svůj význam – jak jinak bych Milku poznal, že? A tak jsem si na ní pochutnával, vzpomínaje na dávnou dovolenou v Alpách, kde mi kravky cestou z pastvy zvonily svými na krku uvázanými zvonci.Opustil jsem obchod a šel zpět k domovu. Ona omladina tu seděla nečinně doposud a ač nevím, o čem hovořila, dominovala tu stejně jako prve s tématem dozajista nesouvisející slova. A mně najednou došlo, jaké křivdy se my lidé na hovězím dobytku tak často dopouštíme.

Protože se ona poflakující se mládež titulovala s až neskutečnou frekvencí hovězími osloveními. Každý byl titulován „ty vole“, každá „ty krávo“. A že tam těch „krav“ a „volů“ sedělo!A já jsem si při tomto pohledu uvědomil tu křivdu. Jakým právem se jmény tak užitečných tvorů jako je hovězí dobytek titulují ti, kdo jsou naopak líní jako…Nemohu dokončit větu. Protože bych urazil dalšího mnohem užitečnějšího tvora. Prase…