Expedice

Reprezentanti planety, již lidstvo nebylo nikdy schopno uzřít ani těmi nejdokonalejšími ze svých hvězdářských dalekohledů, prolétli celým vesmírem a po nesčetných zastávkách na jiných nebeských tělesech zamířili k modrou barvou se pyšnící planetě kdesi daleko od jejich domoviny.

Nepodnikali však tuto anabázi zbůhdarma. Překonávali totiž miliony světelných let ve snaze zjistit, zda se někde v nekonečných dálavách vyskytuje nějaká forma života. A až do této chvíle nikdy nikde neuspěli. Všechna nebeská tělesa, na něž se doposud zaměřili, byla k životu zcela nevhodná a nikde nebylo ani náznaku existence byť i sebemenší a sebenevyvinutější formy myslících tvorů.
Nikde nikdo. Ať hledali sebevíc, až dosud neměli štěstí. Vyjde to snad nyní?
Usídlili se v sousedství žhavé jasně zářící hvězdy a po ověření si, že je prostředí na této pro živé tvory s životem se neslučující prozkoumali i její sousedy hezky jednoho po druhém. A nakonec dosedli i na již zmíněnou modře pomrkávající planetu.
Přistáli a začali sondovat. Atmosféru ono těleso sice mělo a přítomnost kyslíku by život nevylučovala, jenže jak ukázaly další rozbory, byla atmosféra zahlcena i takovým množstvím sirných plynů, oxidů uhlíku, olova, freonů a jiných jedů, že by se tu sotva mohla nějaká forma života uchytit a vegetovat. Provedli rovněž rozbory hornin z povrchu onoho vesmírného tělesa, ovšem i zde nalezli tolik dusíku, fosforu, těžkých kovů, kyanidů, herbicidů, pesticidů, insekticidů a jiných –idů, že se jevilo prakticky vyloučeným, aby zde mohlo něco žít. Sice dokonce narazili i na relativně čirou tekutinu, ovšem i tato v sobě ukrývala jen nepatrné množství nejedovaté substance chemického složení H₂O a naopak tolik jedů, že by to porazilo i nejodolnějšího mutanta z jejich rodné planety.
A tak naši mimozemšťané s odporem odhodili prozkoumané vzorky, sbalili přístroje a hustou téměř neprůhlednou atmosférou vyrazili vstříc dalším planetám. Snad budou mít jinde při hledání více štěstí.
Onu k nežití zamořenou planetu definitivně vyškrtli ze seznamu potenciálních obyvatelných vesmírných těles. Protože tam byl život jednoznačně zhola nemožný.

Jejich škoda. Škoda, že nehledali déle. Protože kdyby je ona kvanta jedů neodradila, možná by kdesi za kouřem hustým tak, že by se dal krájet, něco přece jenom zahlédli. Něco živého. Něco, co na oné planetě navzdory všemu zmíněnému žije a co si říká…… člověk.