Což jim prostě připomenout minulost?
Jak dosud mnozí pamatujeme, utíkalo se tehdy i od nás. Mnozí se chopili příležitosti, byla-li jim dopřána, a „zůstali venku“. „Zradili svou vlast“, prostě emigrovali. Někteří pro právo vyjadřovat se svobodně, jiní třeba jenom pro ten příslovečný chleba, jenž byl sice tam jako tady o dvou kůrkách, ale tam přece jenom lepší.
A co tehdy platilo pro ony našince, kteří se za železnou oponu dostali? Vzpomínáte? Tehdejší svět neméně demokratický než je dnes měl jisté pravidlo: že člověk směl žádat o azyl v té zemi, do níž poprvé vstoupil a jež byla za demokratickou považována. Nemohl prošmejdit „západ“, vybrat si, kde mu bude nejlépe, a tam zkusit zapustit kořeny. Prostě si musel zažádat tam, kam ho osud zavál… a pak případně doufat, že mu povolí přesídlení k sobě země jiná, jím vytoužená, jemu líbivější. Dost bylo těch šťastlivců, kdo se dostali na západ a přesto nejásali, jsa odsouzeni stát se občany jiné země, než by jim bylo milé. Protože se případná jednání vlekla a vysněná země jim nakonec mohla říci své „ne“. „Nechceme vás.“
A přesto nikdo nikdy nevyčítal třeba Americe, odmítla-li přijmout našince nedobrovolně žádajícího o azyl hned za humny v Rakousku, že není demokratickou, humánní. Jak to můžeme všichni znát třeba i ze seriálu Konec velkých prázdnin. Člověk se mohl zabydlet v první demokracii, jež se mu připletla do cesty, a mohl být rád, že je rád. Protože odtud jej zpět vrátit nemohli, tam ho museli volky nevolky strpět.
Ne jako dnes, kdy už jsme začleněni mezi demokratické, ovšem k sobě navzájem stále méně demokratické, země i my sami.
Protože nakonec prý už opravdu začíná boj o kvóty na běžence. Evropská komise chce přece jen prosadit, aby každá země EU přijala určité množství uprchlíků. Aby se evropské země podělily o příliv migrantů zaplavujících oblast Středozemního moře. Ve středu se prý má toto projednat v Bruselu a podle dosavadních zvěstí by měly mít vliv na pevné kvóty uprchlíků pro jednotlivé evropské země počet jejich obyvatel, míra nezaměstnanosti, výše HDP na obyvatele či schopnost každého takového státu se o běžence postarat.
Aby to prostě nezůstalo jen na zemích v „první linii“, jako jsou Itálie, Malta a Řecko, případně nejvíce azylů udělujících jako jsou Německo a Švédsko.
Zmíněné zaznívá, ač již naši a nejen naši politici jasně deklarovali, že jsou jednoznačně proti. Že nechtějí žádné kvóty a žádné masové stěhování běženců do našich luhů a hájů. Že jsou připraveni pomáhat, ovšem jen mimo evropský prostor. Lékařsky, finančně i jinak, ovšem zásadně mimo Evropu nebo aspoň mimo naši vlast.
Nejen naši politici jsou tohoto názoru; stejně mluví Britové i Maďaři a nejen ti. Maďaři prý nechtějí vůbec žádné imigranty, Britové by o tom měli rozhodnout do roku 2017 v referendu, jak praví média.
Ovšem „Evropa“, ač to slyší, to „neslyší“. A hodlá přesto jednat o kvótách.
A co kdybychom jí tedy připomněli minulost? Že nám s naším odmítáním vlastně nelze nic vyčítat a vnucovat. Protože i za „minula“ museli naši emigranti vzít zavděk první zemí, jež je nemohla vyhostit, a nejednou v ní setrvat, protože je jejich vysněná země jiná nakonec odmítla přijmout, převzít. A přesto ani tehdy nikdo nezpochybňoval jejich demokratičnost.
Proč by tomu tedy mělo být dnes jinak? U uprchlíků, kteří vstoupili dejme tomu do Itálie a které od této nikdo vesměs nechce převzít…
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem
Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku
Kudrnatá hříva jako růžička brokolice, prošívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako „bro“,...
Netflix ovládl Prahu kvůli Danovi Brownovi. Podívejte se, kde vznikal nový seriál
Praha se proměnila v kulisy nového osmidílného seriálu Netflixu podle bestselleru Dana Browna...
Kolik stojí nové byty v Brně? Ceny jsou rekordní, přesto prodeje rostou
Brněnský trh s novostavbami má za sebou i přes dražší hypotéky mimořádně silné léto. Pokud...
Vánoční cukroví podražilo, kilogram stojí i dva tisíce. Zájemce to ale neodrazuje
Ne každá hospodyně má čas či chuť péct doma před Vánocemi a cukroví raději nakoupí. Vanilkové...
Soud otevře případ útoku na manželský pár na Olomoucku, ženu útočnice zastřelila
Před olomouckým krajským soudem dnes stane devatenáctiletá dívka a její o 11 let starší přítel,...

Soutěž s Philips Sonicare: Zuby jako ze žurnálu? Pravidla, která by mělo znát každé dítě
Zdravé zuby nejsou jen o tom, jak často navštívíte zubaře. Vaše dítě by si mělo vytvořit správné návyky ideálně už od malička. V našem článku...
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1274x



















