Promiňte mou nechápavost, pane Pondělíku. Uniká mi smysl Vašeho článku - tedy, co jako tím chtěl básník říci. Při mé prostoduché přímočarosti mi to připadá, že poukazujete na to, jaká je JAR nešťastná země, nacházející se (podle Vaší jihoafrické přítelkyně a Vašich osobních dlouholetých zkušeností) v absolutním hospodářském úpadku a morálním rozkladu. To ovšem není žádné tajemství ani novinka. Co mě však zaráží je zdání(?), že podle Vás je na tom ČR republika ještě mnohem hůř než JAR, a naši, potažmo unionijní politici, jsou mnohem horší vůdci než ti jihoafričtí. Ale Vy se to nějak bojíte přímo říct a tak mluvíte jakoby v náznacích či jinotajích? Proto, podle Vás, "cosi tu nebude v pořádku"!?
Po pravdě řečeno, v nepořádku je TU i TAM velmi mnoho věcí, ale nevidím nic, v čem by kvalita evropských "vůdců" pokulhávala za těmi jihoafrickými. To ovšem neznamená, že by se evropští politici nemohli POUČIT z historie Afriky, afrických migrantů a jejich (ne)schopnosti integrace do mimoafrických kultur na jiných kontinentech.
Jak je nejlépe patrno z historie importované černé rasy na americký kontinent, dodnes se to nejeví jako nějaký příkladný civilizační úspěch. Od zrušení otroctví, zrušení rasové segregace, zrušení rasové diskriminace v přístupu ke vzdělání a pracovním příležitostem uplynulo mnoho generací, až po dnešní pozitivní diskriminaci a povinné kvóty, prosazované do veřejného života afro-americkým prezidentem. Zdá se, že k podobným výsledkům dospívá i evropský experiment sociálního inženýrství. I zde, místo očekávané integrace do evropské kultury dochází k radikalizaci v druhé a třetí generaci, a to i bez historie otroctví a rasové segregace. Takže opravdu, COSI TU NEBUDE V POŘÁDKU
Bylo-li toto smyslem Vašeho blogu, pane Pondělíku, mohu s Vámi bez výhrady souhlasit.
