Co si to ti Rusové dovolují…

Jenom na pár dní jsem se vzdálil od internetu a už je tu taková katastrofa! Jen na pár dní si člověk odskočí, a když se vrátí, nestačí se divit. Co si to zase ti Rusové jenom vymysleli! Co si to vůbec dovolili! Nemyslitelné!

Rusko prý dalo Evropské unii jako výraz důvěry seznam nežádoucích osob. Devětaosmdesáti evropských politiků a vojenských činitelů, kteří nejsou na území Ruské federace vítáni, kterým tam nebude umožněn vstup. Prý tak bylo učiněno na přání evropských diplomatů, kteří si přáli vědět, kdo z politiků by se mohl při vstupu do Ruska dočkat problémů.

Kdyby se to týkalo výhradně cizích politiků, snad by se to v našich končinách ještě sneslo, jakkoliv bychom se spoluunionisty i v takovém případě určitě drželi basu a spílali Rusům za tento počin. Jenže oni jsou na tomto seznamu prý i čtyři politici čeští! A to už si tedy Rusové dovolili opravdu hodně.

Protože těm, jimž podle evropského názoru byl vstup do Ruska odepřen svévolně a neopodstatněně, podle neznámo jakých kritérií, prý bylo ublíženo. Šlo prý jen o odvetu za sankce EU namířené proti Rusku, jak usuzují naši mocní. O odvetu, jež se z našich politiků dotkla Schwarzenberga, Ženíška, Štětiny a Füleho, kritiků Ruska z dřívějška, u nichž prý ministerstvo zahraničí naší země neví, proč právě těchto.

A tak si náš ministr zahraničí pozval na kobereček ruského velvyslance. Aby mu tento seznam vysvětlil. A tím to u nás rozhodně neskončilo. Protože náš premiér už hlásá, že by EU měla postupovat jednotně v tomto případě, jenž je podle Teličky dalším důkazem chřadnutí ruské demokracie a nástupu brežněvovského myšlení a chování. Měli bychom být v jednom šiku, my Evropané, když je na nás pácháno příkoří. A vcelku i věřím tomu, že budeme. V tomto případě.

Protože nejde o obyčejné našince. Jde o politiky. A běda těm, kdo si dovolí těmto šlápnout na kuří oko nebo udělat jiné pomyslné bebí! Rusko jim prokáže tu službu, že je v předstihu varuje, že nejsou vítáni, a už to jede.

Nic proti. I toto přece patří k politice. Jenže – ať se na mě Evropa nezlobí – já stojím v tomto případě nikoliv na její straně. A na straně naší jakbysmet. Ač budu dost možná pranýřován za to, že podrývám jednotu nás Evropanů, nevím, co je na vytvoření tohoto seznamu tak zavrženíhodné. Tak, že se kvůli tomu povolává velvyslanec, že se to mediálně propírá, že se hrozí odvetou. Odvetou za odvetu, protože prý je tento seznam reakcí na to, že někteří ruští politici nejsou vítáni pro změnu zde.

Protože já osobně bych naopak Rusům za tento seznam jednoznačně poděkoval, pochválil je. A to i kdybych na něm byl i já osobně. Po mé zkušenosti s onou zemí vměstnanou mezi Spojené státy a Spojené státy…

Protože co bych já kdysi dal za to, kdyby mi (Fuc)Kanada oznámila, že jsem (neznámo proč) na černé listině! Jenže tak neučinila. A tak jsem, vědom si toho, že splňuji všechna oficiálně požadovaná kritéria, požádal o vízum. Což tehdy mimo jiné znamenalo v předstihu rezervovat bydlení, čili za toto i zaplatit zálohu.

A pak…

…mi bylo oznámeno přes cestovní kancelář, že jsem neprokázal kladný vztah ke své vlasti a ochotu se vrátit. A měl jsem se dostavit na pohovor, jenž se podle jedné informace od pražského velvyslanectví mohl uskutečnit kdykoliv v pracovní době a podle téměř současné druhé informace výhradně v přesně stanovený čas, jenž byl stanoven přesně na konec jejich pracovní doby. Pak jsem v pracovní době nebyl na ambasádu vpuštěn s tím, že mohu přijít jen v onen pevně stanovený termín po pracovní době. Tam nikoho můj vztah k vlasti absolutně nezajímal, jediné, nač jsem byl upozorněn, byl možný nedostatek financí na uhrazení cesty a pobytu. Prokázal jsem a vše „bylo v pořádku“. Než jsem dostal posléze poštou vyrozumění, že jsem definitivně zamítnut, neboť jsem neprokázal vztah ke své vlasti a ochotu se vrátit. Načež se mi torontský Victoria's Mansion Guest House vysmál, že je to můj problém a že mi zaplacenou mnohatisícovou zálohu nevrátí (a také nevrátil a zřejmě nyní, třináct let poté, už nikdy nevrátí). A všem tamním to bylo jedno, s výjimkou jediné krajanské organizace, jež se však zmohla pouze na to, že se zeptala právníka a ten údajně prohlásil, že by se peníze zpět získat daly, ovšem při cenách jeho služeb by to pro mne bylo prodělečné. Všechny oficiální kruhy Kanady zaujaly pozici mrtvého brouka a jedinou odpovědí byla ta na dotaz zprostředkovaný naším ministerstvem zahraničí - že „do vnitřních záležitostí Kanady nikomu nic není“. Šmytec. A že by tehdy za námi stála jednotná Evropská unie… vzpomínáte? Byli jsme zřejmě jedinými s vízovou povinností a souevropanům to bylo fuk.

Co jenom bych tehdy dal za to, kdybych zavčasu věděl, podobně oněm devětaosmdesáti eurounijním politikům dneška, že jsem na černé listině, sestavené neznámo podle jakých kritérií! Že to nemám zkoušet, že nemám platit, že je to marné. Kdyby Kanada byla stejně férová jako dnešní Rusko. Což nebyla. Ani náhodou.

A Moskva prý už dnes lituje. Lituje naší, eurounijní reakce. Protože zmíněným politikům prokázala dobrou službu, když je zavčasu varovala, aby si marnými pokusy dostat se do Ruska nekomplikovali život a neztráceli čas. Lituje, byť zřejmě nejde o víc než o diplomatickou frázi. Lituje, protože Rusko není zjevně Kanada. Být Kanadou, poslalo by nás rovnou do…

Víte, do které části těla, že? Asi tam, kam bych poslal ty, kdo se dnes na naší straně čílí, jak je našim politikům ubližováno. Tím, že byli upozorněni na realitu. Na rovinu, bez vytáček, bez podrazů za jejich zády. A za toto „hrdinství“ vzdávám Rusům hold.