Chorobný strach z chorob II.

(pokračování ze včerejška)Pan Radana tedy rychle zapomněl na riziko tuberkulózy a odložil plynovou masku do skříně a sebe zpět na společné manželské lože. Ovšem ač již se nebál toho, že by jeho žena mohla být potenciální přenašečkou TBC, nebylo to už s jejich společným spaním jako dřív. Protože to víte…

Náš hypochondr pan Radana se totiž začal na základě jednoho článku v novinách obávat, že by jeho choť mohla potenciálně být přenašečkou smrtícího viru nesoucího dávno známé označení HIV. Pojal k ní notnou dávku nedůvěry, ač mu všichni v jeho okolí tvrdili, že se nemá čeho bát. Protože paní Radanová zrovna příliš krásy nepobrala a mužští se za ní neotáčeli ani zamlada, natož pak nyní, kdy jí již táhlo na šedesátku, a to neznámo z jaké strany. Ač se manželka dušovala, že svému choti nebyla těch několik desetiletí jejich společného života nikdy nevěrná, nedůvěřoval jí. Nejprve omezil jejich sexuální soužití z jednoho nevalného pokusu za kvartál na nulu a poté počal činit další opatření, jež měla potenciální nebezpečí nákazy eliminovat. Počal se zachumlávat do peřiny natolik, aby v ní nebyl k nalezení, a to i uprostřed právě panujícího parného léta, kdy teploty v ložnici přesahovaly třicítku a on si tak připadal ve spánku jako v sauně, pořídil si vlastní nedobytný pás cudnosti, od kterého vzápětí po nasoukání se do něj zahodil jediný klíček, odmítal sdílet s manželkou holicí strojek s odkazem na možný přenos infekce krví a odmítal pracovat v kuchyni s tím, že kdyby se třeba škrábnul o konzervu, zemřel by na AIDS.
V zájmu svého zdraví byl vyhozen ze zaměstnání, kde odmítal používat dílenské náčiní s tím, že kdyby si přivodil krvácivé zranění, byla by to sebevražda, neboť jeho spolupracovníci byli známí chlíváci, kteří nedali jediné sukni (té šéfovy mladé sekretářky) pokoj, a kdyby se tak dotkl škrábancem infikované krve cizí, byl by s ním ámen.
Počal docházet na Úřad práce, ovšem byť bylo ještě před krizí, ne a ne najít si vhodné uplatnění. Protože to víte… Krve je všude tolik!!! A když se nakonec přece jenom podařilo najít uplatnění zcela nekrvavé, a to na postu výstupního kontrolora v továrně na molitan do matrací, odmítl též, s odvoláním na to, že je fabrika vedle parku obydleného pouličními kněžkami lásky a kdyby ho některá v noci po šichtě cestou domů… Hrůza domyslet!
A tak pan Radana celé dny vysedával doma, stranil se všech včetně své rodiny a preventivně odmítal sledovat i erotické filmy. Protože co vy víte! Nikdo nikdy neprokázal, že je sklo televizní obrazovky stoprocentní ochranou před přenosem smrtelné choroby od obnažených herců. A znáte ty bohémy, že… Aby tak pan Radana platil koncesionářský poplatek a ještě kvůli tomu zemřel…
(pokračování zítra)