Chcípáček

Chudinka malá! Jakou ta jen kdysi oplývala silou! Jakou jen tato měla kdysi dobrou pověst, jak jenom byla žádanou a ctěnou! Každý po ní prahnul a nejeden s ní za dob minulých i líhal ve společném loži, maje ji tam dobře zašitou před zraky veřejnosti, jež nemaje takovou by mu ji dozajista záviděla.

Ovšem kdeže loňské sněhy jsou! Tedy pochopitelně jen pomyslné sněhy, a to nikoliv loňské, nýbrž již daleko dávnější.
Protože tato oblíbenkyně přemnohých našinců už dávno není tím, čím bývala. A není vlastně ani divu. Protože se na ní negativně podepsal běh času a nejedna rána osudu.
Vždyť kolikrát se s ní jenom za ona desetiletí jejího bytí tiskli nejrozmanitější mocipáni! A nejednou přímo o závod.
Kolikrát s ní jenom manipulovali různí pochybní hochštapleři!
Kolikrát ji jenom přinutili změnit svou image, stát se poplatnou své době! Kolikrát musela trpně snášet to, jak se na ni tiskl kdekdo, od hutníka, partyzána, sovětského vojáka a skladatele třeba až po zprofanovaného nejvyššího soudruha, tedy Gottwalda, ale též skoro lesbicky i zahrádkářka, pěvkyně, spisovatelka či dáma označovaná navzdory tomuto obcování za svatou! A že by jí prospělo to, že se na ni nakonec tiskl i stařičký monarcha, známý kantor, buditel či relativně novodobější politik, to se rovněž říci nedá.
Kolikrát jí v neemancipované minulosti jenom křivdili, ponížili ji před jejími konkurenty mužskými; před tím americkým, australským, japonským, holandským či třeba rakouským mužským protějškem… ale vlastně i před sokyněmi ženského rodu, pocházejícími dejme tomu z Německa, Velké Británie, Španělska, Itálie,… Protože tito svobodní konkurenti a konkurentky mohli kdykoliv pyšně hledět na to, jak po nich kdekdo z našinců prahne a je ochoten je získat stůj co stůj za naši nebožačku, považovanou ve srovnání s nimi za méněcennou.
A byť se díky naší malé sametové revoluci stala naše hrdinka chudinka též svobodnější, dodnes strádá. Kdeže jsou jen dávné časy její slávy? Slušný člověk by řekl, že v háji, neslušný by řekl, že někde v… místech, kde záda ztrácejí své slušné jméno.
Kolik jen pozbyla i v oněch porevolučních letech sil! Jak jenom zeslábla! Kolik mocných s ní jenom obcovalo, většinou nikoliv k jejímu prospěchu! A je tomu tak vlastně dodnes.
Dodnes si s touto chuděrkou kdekdo zahrává. A kdykoliv se na okamžik zazdá, že by snad mohla nabýt trochu svých pozbytých sil, opět jí přistříhnou křídla, srazí ji na kolena. A ona tudíž znovu a znovu chřadne.
A třeba v uplynulém týdnu na tom byla tak zle, jako už dlouho ne. Propadla se na samé dno, byla tak dole, jako už dva měsíce ne. Mohla dokonce tiše závidět i svým mužským sousedům z Polska a Maďarska, kteří jí v minulosti vesměs nesahali ani po kotníky. Protože tito se nyní aspoň drželi na dobytých pozicích, zatímco naše chuděrka padala a padala. Až dopadla. A prý nikoliv na samé dno, protože ti, kdo u nás drží kasu, zřejmě již záhy rozhodnou tak, jak v poslední době rozhodovali, a opět naši nebožačku přiškrtí, stlačí ke dnu, pošramotí. A budou si prý takto počínat i v dalších dvou letech. Minimálně.
A tak se má naše chuděrka věru na co těšit! Totiž nemá se na co těšit. A my s ní.
Protože se jen těžko můžeme radovat z jejího utrpení a strádání. Z toho, jak neurvale s ní mocní obcují, jak ji jen ponižují, poškozují, ničí. Protože tím trpíme i my. Čím hůř je jí, tím hůř je i nám.
Protože je bláhové se domnívat, že se nás její cesta do horoucích pekel netýká. Že je to jedno. Že nevadí, že v uplynulém týdnu ztratila třeba zdánlivě mizerné půlprocento ve vztahu k euru. Ta naše chuděrka malá!
Chuděrka jménem koruna česká.