Čeho asi dosáhnou?

Ministerstvo práce a sociálních věcí se prý – po kolikáté už vlastně? – hodlá pustit do boje s takzvanými obchodníky s chudobou. Tedy hodlá učinit vše pro to, aby se u nás nikdo neobohacoval na neštěstí těch, jimž pšenka nekvete.

Což je vlastně více než eufemistické označení pro naše chudáky, kteří z nejroztodivnějších důvodů v životě selhávají a jsou odkázáni na pomoc ze strany jiných.

Ministryně Maláčová tak již loni v září představila rovnou patnáct opatření, jež by měla s obchodováním s chudobou zatočit (https://zpravy.denikplus.cz/domaci/1016-ministerstvo-prace-se-hodla-pustit-do-boje-proti-obchodnikum-s-chudobou.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk). Jež by měla pomoci lidem z vyloučených lokalit.

Co že ono „patnáctero ministerských přikázání“ obnáší?

1. Ti, kdo pronajímají více bytů, by tak měli činit na živnostenské oprávnění.
2. Měly by být jasně nastaveny hygienické standardy u bytů a také minimální počet metrů čtverečních na osobu žijící v takové domácnosti.
3. Člověk by měl mít povinně trvalé bydliště v obci, v níž fakticky bydlí.
4. Měly by se opravovat a vykupovat zdevastované byty.
5. Měly by se dokončit cenové mapy, aby bylo možno stanovit obvyklý nájem.
6. Měla by být provedena revize dávek, tedy zastropovat výplaty dávek podle cenových map, zajistit adresnost vyplácení dávek, zúžit okruh osob žijících spolu v domácnosti, zkrátit vyplácení například paušálů na energie, možná i sloučit příspěvky a doplatky na bydlení.
7. Obcím by měla být zákonem dána možnost získávat data o poskytnutých sociálních dávkách a vykonávané sociální práci.
8. Ve vyloučených lokalitách by se měly personálně posílit Úřady práce, policie a pedagogičtí pracovníci.
9. Zákonem by mělo být definováno, co je to přechodné bydlení, aby se tím eliminovaly takzvané ubytovny.
10. Lidem v dluhové pasti by měla být dána možnost oddlužení bez nastavení minimálního limitu splacení pohledávek.
11. Pobírání dávek by mělo být striktně spojeno se sociální prací a školní docházkou dětí.
12. Měla by se změnit povinná školní docházka, a to tak, aby končila až ukončením vzdělávání, a mělo by se také zamezovat předčasným odchodům dětí ze vzdělávání.
13. Měla by se posílit sociální práce a sociální prevence.
14. Mělo by se zajistit, aby všichni práceschopní lidé skutečně pracovali, včetně dlouhodobě nezaměstnaných osob. Veřejně prospěšné práce by mělo být možno využívat dlouhodobě i bez nutnosti opakované evidence na úřadu práce.
15. A měla by se také zajistit vymahatelnost práva, zejména v oblasti rušení nočního klidu a sousedského soužití.

Což jsou všechno krásná slova. Ovšem bohužel vesměs jenom slova. V jejichž naplnění dnes může věřit jenom úplný naivka.

Třeba už jenom proto, že zmíněné záležitosti spadají do kompetencí hned osmi resortů, jež na jejich řešení musí spolupracovat. A tyto body se v současnosti teprve a pouze projednávají na úrovni příslušných náměstků a ministrů. Přičemž se ví jenom to, že se tato opatření budou (muset) zavádět do praxe postupně a bude to vyžadovat změnu legislativy. A víme, jak to chodí, že?

Protože kdo z nekale podnikajících pronajímatelů se na „sociálně slabé“ nevykašle ve chvíli, kdy to přestane sypat? Kdo bude vyhánět z bytů nadbytečné osoby? Kdo a za co bude pořád dokola vykupovat a opravovat zdevastované byty? Kdo bude zajišťovat, aby ve společných domácnostech žili jen ti, kdo v nich žít mají? Kdo bude doplácet na oddlužení lidí v dluhové pasti? Kdo se postará, aby děti chodily do školy, dokud nedosáhnou ukončeného vzdělání, a aby ho také dosáhly, a kdo bude honit nezaměstnatelné nezaměstnané do práce, když je takové vyhánění z postele v podstatě diskriminací? A hlavně – kdo si „sociálně slabým“ troufne sáhnout na dávky?

Prostě má paní ministryně velké oči. A je jisté, že kromě slibů sotva něčeho dosáhne. Sotva porazí obchod s chudobou. Alespoň dokud naši politici sami marně svádějí boj s vlastní chudobou v místech, kde mívají lidé obvykle mozek.