Čas mi dal za pravdu

Od chvíle, kdy jsem se oženil, jsem neměl v jedné otázce ani chvilku klidu. A tou otázkou byla konzumace alkoholu.

Kolik jsem si toho jenom od své drahé polovičky musel vyslechnout! Že prý nemám pít nebo to mám alespoň více než výrazně omezit. Protože možná to také znáte – že prý mi kvůli popíjení tvrdnou játra a naopak měkne mozek, že prý mám z tohoto nervy v… prostě tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno, že se tímto vyčleňuji ze slušné společnosti a pomalu zabíjím.

Kolikrát mi to jenom manželka vtloukala do hlavy! Někdy verbálně, někdy pak třeba i válečkem na nudle! Abych prý pil jenom čistou vodu, již jsem již po dlouhá léta považoval za dobrou nanejvýš tak k tělesné hygieně; a pokud bych snad chtěl koupit něco na zahřátí, pak abych jí koupil raději nějaký drahý kožich.

A ve chvílích, kdy byla má ženuška v dobrém rozmaru, mi pak nějaký ten žejdlík sice povolován byl, ovšem i tehdy mi bylo kladeno na srdce, abych pil jen do polopita, abych se cestou z šenku udržel na cestičce k domovu, jež se přesně podle klasikových slov známě vine a hezčí je krásnější než všechny jiné, a abych se na této nejen udržel, ale navíc po ní kráčel toliko po dvou a nikoliv po čtyřech. O tom, že prý alkohol nepatří za volant, se snad ani rozepisovat nemusím, že?

Prostě jsem byl manželkou den co den veden k tomu, abych nepil. Protože alkohol prostě zabíjí. A ona prý nechtěla, abych se zabil. A já jí na to vždy přikyvoval, abych měl svatý klid, jsa navzdory tomu v nitru přesvědčen, že nejdéle vydrží preparát dobře naložený v lihu. Kýval jsem, ovšem jen do chvíle, kdy jsem získal proti jejím tvrzením pádný argument. Důkaz, že se má drahá polovička mýlí.

Konečně jsem jí mohl dokázat, že je pravda na mé straně. Že neplatí, že pijící člověk umírá dříve a v horším zdravotním stavu než abstinent.

Protože jsem se onoho dne vracel domů z výčepu jako slíva. A navzdory tomu jsem dosud živ a zdráv. Zatímco náš soused, mladší než já a vracející se střízlivý odkudsi ze školení, už mezi živými není. Já žiji, on je v pánu. Já jsem v obstojném stavu, zatímco on byl zřízen k nepoznání.

Prostě jsem ho v tu chvíli přejel mnou řízeným autem, před jehož kličkováním nestihl uskočit.