Barbarství z vůle mocných

Za „minula“ a ještě před ním bylo oficiálně hlásáno, že by člověk měl při práci konat tak, aby mohl být na výsledky svého počínání hrdý. Aby se jimi mohl pyšnit a hřálo jej vědomí toho, že vykonal něco pro sebe a pro ostatní.

Říkalo se též už od nepaměti, že by se mělo šetřit. Že by se nemělo plýtvat zdroji stejně jako vynaloženou energií, že by se nemělo zavrhovat to, co by ještě mohlo posloužit. A pokud už to snad vážně nebylo k upotřebení, mělo se recyklovat.

A podobně se nejednou mluví dodnes, byť na rozdíl od socialistických dob vystřídaly tehdejší nedostatek a nutnost uskrovňovat se pro tento spíše zákony trhu, nutící k šetření jenom a pouze z ryze ekonomických důvodů.

Prostě bylo, je a jistě i bude normálním, že by se nemělo plýtvat. Že bychom neměli zavrhovat využitelné. Prostě že je ztráty všeho použitelného škoda.

Ovšem zároveň tomu tak nejednou není. Nejednou mrháme až hanba. Pochopitelně u takových věcí, jež zastarávají, pak ale i u těch, bez nichž jeden „není in“… a dokonce i tam, kde pro to rozumný člověk nemůže nalézt žádné rozumové zdůvodnění.

Protože zkrátka vyhazujeme i to, co by se vůbec, ale vůbec vyhodit nemuselo. Jen kdyby byla trocha dobré vůle a aspoň špetka zdravého rozumu.

Jež ale, bohužel, tolikrát chybí…

Jako třeba právě teď.

Jak mi sdělila média právě v dnešní den, skončilo v dubnu celých jedenáct milionů krabiček cigaret v drtičce. Byly zlikvidovány, a to z jednoho jediného důvodu. Kvůli zvýšení daní. Krabičky se starými kolky s nižší spotřební daní už jsou zkrátka neprodejné, od 1. března jsou považovány za neoznačené a v prodejnách se nesmějí objevit. Pokud by se je pak někdo pokusil ještě prodávat, riskoval by pokutu od padesáti tisíc až do deseti milionů korun. A nově ministerstvo financí prosadilo, aby byly zásoby cigaret se starým kolkem po třech měsících zničeny, aby se obchodníci nemohli levně předzásobit, což dříve mohli.

Oněch jedenáct milionů celníky na náklady tabákových firem rozdrcených krabiček stáhly firmy z prodeje dobrovolně, za což jim náleželo vrácení hodnoty spotřební daně starých kolků, tedy osmdesáti procent ceny cigaret.

Dalších více než padesát tisíc starých krabiček pak prý bylo od začátku března krajskými celními úřady zabaveno na prodejnách a i tyto cigarety čeká likvidace. Protože přebalovat je do nových krabiček v prodeji prostě nelze a v celních skladech se to nevyplatí.

Jistě, mohlo by se říci, že kouření je zlo a cigaret, jež byly zlikvidovány, tudíž škoda není. Jenže… ona jich škoda je. Protože jejich likvidace zdraví lidí neprospěla. Okamžitě byly nahrazeny cigaretami zcela identickými, samozřejmě až na tu vyšší daní ovlivněnou cenu, a jede se dál. Kouří se, jako by se kouřilo bez onoho rozdrcení. A jediné, čeho bylo dosaženo tímto barbarstvím, je to, že leccos přišlo zcela zbytečně vniveč. Práce a náklady pěstitelů, námaha zpracovatelů tabáku i výrobců papíru a filtrů, pohonné hmoty a nespočetné hodiny práce dopravců, činnost tiskařů, nájmy skladovacích prostor, ba i činnost likvidujících celníků, počítání účetních i správců daní,… Ti i další se podíleli na tom, aby se na trh dostalo to, co bylo rozhodnutím mocných nakonec jednoduše staženo a zlikvidováno. Zničeno, ač to ještě mohlo posloužit, úplně stejně jako vnucená dražší identická náhražka. Ti všichni se mohou dívat, jak jedenáct milionů jejich výrobků mizí bez využití ve stoupě. Snažili se zcela zbytečně a nemohou než prožívat svým způsobem větší či menší pocit zmaru.

Z jednoho jediného prostého důvodu.

Že je ministerským panáčkům tak jaksi zatěžko trochu rozhýbat své mozkové závity a vymyslet něco rozumnějšího než zcela zbytečnou barbarskou likvidaci.

Protože proč by se vymýšleli dejme tomu s nějakým dodatečným kolkem, jenž by se přilepil na krabičku a tím byl rozdíl mezi starou a novou daní doplacen, když se to dá prostě vyřešit jednoduchou likvidací? Likvidací, již oni přece neplatí z vlastní kapsy…