Aspoň že tak

Tak se na chvilku zazdálo, že jsme z nejhoršího venku. A sice ve chvíli, kdy evropský summit rozhodl o tom, že se uprchlíci nebudou po Evropě přerozdělovat podle nějakých shora daných kvót.

Naši vládnoucí politici stejně jako jejich kolegové z jiných zemí prosadili svou. Tedy náš zájem. Prosadili, že nám nikdo zvenčí nebude diktovat, kolik uprchlíků si máme zkrátka vzít. Že si nenecháme nic předepisovat, pokud jde o tento palčivý problém, který by nám dozajista nic dobrého nepřinesl.

Kvóty nebudou. Hurá!

Jenže vzápětí se ozvala naše opozice. Že prý se rozhodně radovat nemáme. Protože dosažené není úspěchem, nýbrž naopak selháním. Protože prý členské země v následujících dvou letech stejně přijmou 40.000 uprchlíků, pouze s tím rozdílem, že jenom a pouze na základě dobrovolnosti. Což podle ODS znamená, že naše země nakonec přijme ještě více uprchlíků, než předpokládaly původně navrhované kvóty. Protože není zaručena dočasnost tohoto opatření ani přesné podmínky pro dobrovolný výběr uprchlíků a tak nám Brusel nakonec stejně šoupne kdo ví koho. A v hlavách Úsvitu se dokonce zrodil nápad, že nás vlastně naše vláda podfoukla; že nezaručila, že nás uprchlíci nezaplaví, a že by těchto mohly být nakonec třeba i miliony.

Zkrátka jsme se prý dostali z deště pod okap. Ony nechtěné uprchlíky prý stejně dostaneme, jenom s tím rozdílem, že je k nám nepošlou jiní, ale že si je vezmeme sami.

Jsem moc malým človíčkem na to, abych posoudil, kdo tu říká pravdu a kdo ve svém zájmu veřejnosti lže. Nevím, kolik takových uprchlíků u nás zakotví a zda se ukáže, že nám naše vládnoucí kruhy prokázaly dobrou nebo medvědí službu.

Ale ač nejsem voličem sociálních demokratů či ANO, jedno jim upírat nehodlám. Kus dobré práce v tomto ohledu odvedly, ať už to nakonec dopadne jakkoliv.

Přinejmenším v jednom ohledu. A sice že zatímco v případě kvót by nám odkudsi připutovaly kýmsi anonymním odeslané davy imigrantů, v případě dobrovolnosti budeme vědět aspoň jediné. Kdo nám je pořídil.

Budeme zkrátka moci našim dnešním vládnoucím politikům poděkovat za to, že nám importovali nedostatkové profese a dobře asimilovatelné lidi chránící naši civilizaci před vymřením… Nebo budeme vědět, koho konkrétně nakopat do pozadí, doveze-li k nám jen nebezpečný lidský odpad.

Což má též svůj význam, svou váhu. Protože naši politici se před svým národem za „Evropu“ neschovají. Známe je. I jménem, i podle tváře. A je teď tedy jenom na nich, zda budou moci v budoucnu kráčet ulicemi se vztyčenou hlavou. Nebo zda se budou radovat, budou-li na ně dopadat jenom nahnilá rajčata a zkažená vejce a nikoliv třeba boty, kamení či dokonce ruční granáty.