Julie & Julia – nový experiment

Viděli jste film Julie & Julia? Jde o příběh Julie Powellové, která se rozhodla změnit svůj život díky kuchyni a báječným receptům Julie Childové…

Popisek filmu zní:

Uvězněná v nudné práci a žijící v malém apartmánu v New Yorku, Julie Powellová zjistila, že skoro vždy brečí na cestě z práce domů. Pak jednoho večera, skrz svou rozmazanou řasenku uviděla, že nakoupila v korejském obchodě přesně ty ingredience, které potřebuje k výrobě Potage Parmentier, jak to Julia Childová popsala ve své kuchařce Jak zvládnout umění francouzské kuchyně.

A na světě byl nový projekt.

Julie začala vařit – každý z 524 receptů v knize během jednoho roku. Toto je Juliin příběh o tom, jak přes oeufs en cocotte přes „podělanou rýži“ až po přípravu živých humrů zjistí, že tenhle projekt začíná měnit její život. Výrazná chuť všech těch tisíců různých druhů omáček, které poslušně připraví, se začíná stávat součástí jejího každodenního života a ona v něm začíná nacházet joie de vivre, kterou celá ta dlouhá léta postrádala.

Ne že bych chtěl změnit svůj život, nebo že bych chodil z práce domů s pláčem, tak špatně na tom rozhodně nejsem. Ale včera jsem si zakoupil knihu „Jídlo jako životní styl“ od Petra Havlíčka, kterého určitě znáte z pořadu „Jste to, co jíte“, kde s paní doktorkou Kateřinou pomáhal lidem hubnout. A protože kniha slibuje, že dieta může i chutnat, a nabízí 100 údajně jednoduchých receptů na zdravá jídla, rozhodl jsem se všechny tyto recepty postupně vyzkoušet.

A jak vidíte, jistá paralela s příběhem Julie & Julia by tu byla. Asi by se to mělo spíš jmenovat Luboš & Petr, ale to by ztratilo své kouzlo.

Mám několik cílů:

-       zjistit, zda ty recepty zvládne uvařit průměrný člověk

-       ověřit, zda lze předepsané ingredience běžně sehnat

-       zjistit, zda je to doopravdy chutné

Protože o co jde nejvíc? Přeci o to, aby si člověk pochutnal! Zdravý životní styl je fajn, ale soukat do sebe jídla, která mi nechutnají jen proto, abych netloustnul, to fakt nechci...

Držte mi palce, už brzo se pustím do prvního receptu...

P.S. Pro hnidopichy – nejedná se o reklamu, pana Havlíčka neznám, nejsem ani nikterak propojen s daným vydavatelstvím.