Zbabělost zbytečných odborářských bossů

„Živnostníci mají možnost. Ať jdou na úřad práce! Nikdo jim nebrání.“ To není citace brutálně asociálního kapitalisty, tato slova vyšla z úst předního odborářského bosse Bohumíra Dufka v interview na DVTV.

První pomyslný výstřel z Aurory vyslal na 850 tisíc živnostníků, OSVČ, chcete-li, dnešní ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který je označil za parazity. Na zteč pak zavelel nejvyšší český odborářský předák Josef Středula svým výrokem o třetinové sádře pro OSVČ. Slova Bohumíra Dufka jsou jen pokračováním svaté války odborů proti OSVČ, jejímž hlavním tématem jsou odvody za zdravotní pojištění. 

Ta slova Jana Mládka, ale především slova předních odborářů, kteří by měli být na straně těch, kdo pracují a chtějí pracovat, jsou ukázkou zbabělé a naduté arogance, opovrhování lidmi, kteří dělají užitečnou práci pro společnost – na rozdíl od odborů.

Jediný soukromý instalatér má větší význam pro společnost než celá armáda profesionálních odborářů! Pokud by zmizel, citelně by chyběl, protože instalatéra zkrátka občas opravdu potřebujeme a je jich málo. Pokud by někdo vymazal obří budovu ČMKOS, pravděpodobně by si toho nikdo nevšimnul. Profesionální odboráři jsou stejně důležití jako profesionální cikáni, kteří si z problémů minority udělali lukrativní živnost, aniž by pro potřebné cikány hnuli prstem.

Nadutost profesionálních odborářů má počátky v 90. letech minulého století, tehdy napsal můj kamarád výborný článek v MF Dnes o tom, kdo jsou „tátové pracujícího lidu“. Odborové předáky velkých firem popsal v reálné podobě: obleky od Huga Bosse, hodinky Breitling za minimálně „sto litrů“, dovolené v tropech, luxusní vily i auta, jeden z odborářů byl dokonce spolumajitelem ligového fotbalového týmu. Zkrátka dělnická šlechta, které je sociální smír ukradený.

Jiný můj kamarád, Američan, v Česku zakládal pobočku zahraniční firmy. Dal práci desítkám lidí, po čase však přišel na pivo a zachmuřený konstatoval: „Přišli za mnou, že chtějí založit odbory. Co mám dělat? Ti, co chtějí odbory, jsou navíc největší flákači.“ A kolega, který vybudoval úspěšnou společnost bez odborů, mu odpověděl: „Ok. Řekni jim, že to je výborný nápad, ať podepíší výpověď a najdou si firmu, kde potřebují odboráře a ne pracovníky.“

Byl jsem dlouhá léta zaměstnancem a nepamatuji si, že by odbory někdy dokázaly zabránit zavření fabriky, propouštění, prosadit zvýšení platů na požadovanou úroveň. Odboroví bossové vždy jen byli mistři kompromisu a víc než lidem dole sloužili a slouží managementu firem (vládě), pro nejvyšší předáky je pak cílem nechat se zvolit hlupáky do Evropského parlamentu, kde je čeká to, co umí dokonale - bez jakékoliv zodpovědnosti mluvit do čehokoliv a brát za to hezké peníze. Svatá válka proti malým živnostníkům v triviální záležitosti odvodů za zdravotní pojištění je zbabělostí. Proč aktuálně odboráři nestřílí na ministerstvo školství, které nesmyslně vyhodilo z našich daní na propagaci vědy (nikoliv na její uplatnění v praxi) 3,7 miliardy korun!

Co vzkázat zbytečným odborovým bossům, kteří hnusně dehonestují malé živnostníky a posílají je na úřad práce? Ať jdou na úřad práce? To by se možná líbilo Bohumíru Dufkovi, že jeho apel byl vyslyšen. Já bych měl jiný vzkaz: Začněte pracovat, třeba jako živnostníci. Budete pro společnost mnohem užitečnější!