Máte stoprocentní pravdu. Včetně toho ubožáka Neussera.

V neděli jsme šli s kamarádem po našem skvělém, travnatém hřišti kde se hraje B třída a vzpomínali na dobu, kdy jsme tam pobíhali my, po hrbolaté ploše, víc jak z poloviny vyrovnané škvárou, s mizernou trávou, často plnou "husinců". Nicméně hřiště bylo plné děcek prakticky každý den, fotbal musel umět hrát každý ogara, protože jinak by vypadal jak postižený a v mančaftu "za žáky" byla taková tlačenka, že mnozí to předem vzdali protože se jim nechtělo vysedávat rok i déle na lavce. Fotbal jsme mastili i na návsi mezi šutrákama, na asfaltě, prostě úplně všude. Mj., na turnaj dorosteneckých výběrů na "ligovém hřišti" ve Zlíně mne tata nepustil, protože byl v sobotu a moseli jsme sušit sena.

Dnes? Žákovské mužstvo dávají s bídou dohromady tři dědiny, o dorostu ani nemluvě a člověk je rád, když těch pár kluků od nás, kteří mají rádi fotbal tak jak kdysi my, doplní kamoši ze Zlína a okolí, aby dali dohromady mančaft a fotbal úplně neskončil. No a mnoho klubů to štěstí nemá a spousta jich to v poslední době zabalilo.

Zkrátka - nejen fotbal, ale sport vůbec už není dávno IN a někdy se mi zdá, že soutěživost a touha po vítězství se často potlačuje, aby se náhodou někdo necítil měněcenný, nebo ukřivděný. Děcka jsou méně odolné, rodiče úzkostliví, atd atd.

Pokud to člověk nemá v sobě, žádné peníze ho k vrcholným výsledkům nepřivedou. Ty jsou důležité až na té nejvyšší úrovni, když jde o setiny, centimetry nebo detaily v přípravě, které rozhodují. Ale jak říkáte - bez štěstí a třeba i jisté shodě okolností to prostě kolikrát nevyjde. Viz klika fotbalistů na EURU a skutečný obraz kvality nejen v dnešním pohárovém vystoupení našich klubů.

Srovnávat podmínky šedesátých let s dnešními je nesmysl, svět sportu za tu dobu pokročil vpřed , jenom u nás ta mnohá sportoviště jsou letitá

Myslím, že jste nikdy nesportoval. Sportovišť a hřišť jsou mraky, ale často zejí prázdnotou.

Nemáte pravdu s dostupností sportovišť především u škol pro veřejnost. Konkrétně u nás v Liberci je velký problém dostat se na hřiště vybudované z prostředků státu a EU. Argumentací je vandalismus a školy to nedokáží uhlídat a proto tam nepustí nikoho.

Já bydlím kousek od základní školy s krásným moderním sportovním areálem, který je otevřený pro veřejnost a správce zadarmo zájemcům půjčí i tenisové vybavení, fotbalové, basketbalové míče atd., zamyká se v 19 h. Problém v Liberci asi bude ve vedení školy.

Nekorektní úvaha z jednoho ruského webu:

Почему еще никто не додумался

собрать цыганскую сборную?

Ведь они бы взяли всё золото.

samozřejmě, že ta úměra víc peněz víc medailí platí v obecné rovině. Nebo si snad myslíte, že by Špotáková vyhrála kdy to, co vyhrála, kdyby se připravovala někde na škváře a o zimní přípravě v JAR by si mohla přečíst akorát v bedekru?

Netuším, kam by Špotáková musela odjet, aby našla škvárové hřiště. Ale Emil Zátopek se ze škváry a mrazů v Houšťce vypracoval v legendu a porážel celý svět, i běžce, kteří se připravovali v teple. Do JAR dnes jezdí trénovat v zimě celý oštěpařský svět (nejen) a Špotáková soupeřky porážela, takže to asi bude o něčem jiném.

"Ale sportovišť je dost, peněz taky a systém tu je. Když člověk běhá podél vodáckého kanálu v Tróji, střídají se tam děti, dorostenci i dospělí jak apoštolové na orloji, funguje to a výsledkem jsou světové i olympijské medaile."

No ale medaile jsou asi i právě proto, že tu ta Trója a nějaký systém je. Když si vezmete třeba dráhovou cyklistiku (potažmo silniční, tam je příprava na dráze taky potřebná), tak úspěchy nejsou - a s velkou pravděpodobností na to nějaký vliv bude mít i fakt, že u nás nemáme jediný trochu modernější velodrom...

Ano, ale jezdit se dá i na starých velodromech v Brně, na Třebešíně v Praze, v Plzni na Dynamu ZČE - a základna je minimální, protože dráhová cyklistika bolí a nemá mediální prostor. To není o absenci moderního velodromu, ale přístupu mladých ke sportu, motivaci, preferencích, stále širší konkurenci nových atraktivnějších sportů. Olympijský vítěz Jiří Daler (vyhrál v Tokiu 1964) je zapomenutý, stejně jako mistr světa a olympijský bronzový medailista Martin Penc, a Tomáš Bábek je známější v Japonsku než doma.

Jasně, to už věděli soudruzi, když razili heslo "Za masovost, za rekordy." A měli stopro pravdu, a platí to i dnes. Jen nevím, kde jste vzal tohle: "A v komentářích se opět píše o tom, že český sport potřebuje více peněz od státu, protože více peněz se rovná více medailí." Nemohl byste ocitovat aspoň jeden příklad takového komentáře? Pokud jsme byli tuším 18. v hodnocení států, tak jsme v počtu medailí na jednoho obyvatele včetně kojenců jistě dopadli dobře. Jinak novináře nepodceňujte, jistě vědí i oni, že rychlo hala by deset nových Sáblíkových nezajistila, stejně jako tuší, že v golfu ba i ve střelbě může o zlaté rozhodnout třeba poryv větru. Jinak máte v mnohém pravdu, ovšem zapomněl jste také na rozptylování mladých těma různýma internetama. Ovšem celkově by to bylo aspoň na velkou diplomku, téma je to rozsáhlé.

Prosím, alespoň jeden příklad citace (Seznam Zprávy): Z hlediska toho, jak bídně je český sport financován a zajištěn, jsou Lukáš Krpálek i všichni další olympijští medailisté vlastně pohádkovými postavami. Protože z hlediska zabezpečení a podpory sportu v zemi jejich úspěch vůbec nedává logiku. Díky bohu, jejich úsilí i umu trenérů a všech kolem nich za to, co se povedlo. Ale vzhledem k tomu, jak je český sport zanedbán, je to prostě zázrak.

Peněz je málo, systém schází úplně

Máte úplnou pravdu a podobně na to ukazuji i v mém blogu. Není to "český" úspěch. Je to sportovcův individuální úspěch. Nadšení nelze nahradit penězi. https://josefnovotnyjosef.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774205

Trošku to český, ba i moravský úspěch ovšem jistě taky je. Třeba naši oštěpaři se v jisté fázi zdokonalovali u Jana Železného, a ne někde ve Finsku či v Rakousku atd. Ovšem na druhé straně to pěkně včera řekl Ondřej Neff, když se ptal 15leté vnučky co říká na tenis, a ona poznamenala, že je ráda, že vyhrála Benčičová. Poočkej ty jsi nefandila naší Vondroušové? Ne, mně je sympatičtější Benčičová, a navíc stejně hrála líp- To už 21. století podle Neffa