Svoboda aneb Když je bílá bělejší

Nesnáším reklamy. Ale uvědomil jsem si, že v záplavě negativních titulků, šílených zpráv a thrillerů přinášejí záblesky pozitivity a ideálního světa. Dobře ten reklamní smog známe všichni.

Široké úsměvy, rodina se sdíleně raduje ze společné snídaně a předražené nutelly, z hebkého voňavého toaletního papíru, z elektroauta, které jede pustou ulicí bez zácpy, i bílá je bělejší, jak tvrdila reklama na prací prášek.

Oslavili jsme již 35 let svobody. Jedni jásali, druzí se mračili. Ale to je právě ta svoboda, stav mysli každého z nás. Svoboda je subjektivní pocit. Nikdo nám nediktuje, zda máme jásat, nebo se mračit. Svoboda neznamená jen to, že můžeme cestovat, jak chceme. Dokonce i v surreálně prapodivném socialismu si každý mohl najít svoji svobodnou bublinu – pro někoho to byla bigbítová komunita, pro jiného sport nebo zahrádka. Nebo hospoda. Svoboda ale je i osobní zodpovědnost – a proto se jí někteří lidé bojí. Svoboda je poznaná nutnost. Svobodně se cítit může milionář i bezdomovec.

Lze pochopit i ty mračouny, představovali si život po listopadu 1989 jinak; tak, jak nám ho servírují marketéři v idealistické pseudorealitě zmíněného reklamního dokonalého světa. Ano, žijeme ve svobodném, demokratickém státě, ale stejně pod určitým diktátem: stát nám mluví do toho, jakým autem máme jezdit, co je správný názor, čím smíme topit, co máme jíst, pít a vzývat, objevuje se opět cenzura. Je tady diktát sociálních sítí a postprodukcí tvořené dokonalosti, který žene zejména mladé lidi do psychiatrických léčeben – ale je svobodným rozhodnutím každého z nás, zda se nechá sociálními sítěmi zotročit. Ani svoboda není dokonalá, tak jako není dokonalé lidstvo. Je třeba s ní umět zacházet.

K psaní tohoto textu jsem si pustil zcela svobodně buddhistickou nekonečnou skladbu Om Mani Padme Hum. Už brzy si pustím, tak jako každý rok, pastorální Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby, rodáka z Přeštic. A budu si srdceryvně přát, aby nenašla odezvu slova z dystopického románu 1984 od George Orwella: „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.“ Protože současná svoboda je fajn a musíme si ji hýčkat. Bránit ji. Vážit si jí. A je úplně jedno, zda jsme 17. listopadu jásali, nebo se mračili. Ani ta bílá nemusí být bělejší.