Obrana Uberu a Airbnb je obranou zbytků svobody

Pražská radnice v čele s Adrianou Krnáčovou, ale i jiní politici či státní úředníci vyhlásili další svatou válku, tentokrát proti Uberu a Airbnb. Pokud ji vyhrají, uvrhnou Česko pod úroveň komunistické Kuby. Buzerace nebo smrt!

Služby Uberu jsem nikdy nevyužil, takže nemohu osobně soudit její kvalitu. Ale! Nezaznamenal jsem v mediích jedinou stížnost, jediný problém, jediný případ okrádání. Pokud by byl problém, media by si na Uberu smlsla. Funguje asi bezchybně, protože je postaven na sofistikovaných moderních základech, na důvěře mezi poskytovatelem služby a klientem, na přesně definovaných pravidlech. V případě zavedených taxislužeb s licencí a potřebnými razítky se v posledním týdnu opět objevily případy brutálního a ostudného okrádání turistů, které pražská radnice řeší už desetiletí – naprosto jalově, bez efektu. Proč tedy chce řešit a zakazovat něco, co dobře slouží ke spokojenosti všech, a neřeší problém?

Protože je to jednodušší. Přidáme razítka, papírovou buzeraci, povinná školení řidičů, další kontroly aut, regulace, nové úředníky. Šikana státní správě jde nejlépe.

Službu Airbnb znám lépe. Funguje na velice jednoduchém, až dokonalém principu, má skvěle vyřešenou zpětnou vazbu, využívá ji celý svět. Nenabízí žádnou možnost podvést klienta, je postavena na vzájemné komunikaci po přímé ose hostitel - host. Razítek, úředních mezičlánků netřeba. Každý poskytovatel sdíleného bydlení by měl od státu dostat metál Gratias Agit za dobrou reprezentaci České republiky a ne hrozby byrokratické buzerace. Airbnb není jen ubytovací servis, ale také navazování osobních vztahů s cestovateli, budování dobrého jména hostitelské země, které stát nestojí ani korunu. Služba nevadí ani hotelům, jak se snaží tvrdit politici, v televizi se vyjádřilo k tomuto tématu několik šéfů hotelů velkých i malých; Airbnb pro ně nepředstavuje žádnou konkurenci, protože tuto službu vyhledává zcela jiná cílová skupina než je ta hotelová. Proč tedy ten svatý boj?

Prý nevíme, kdo se u nás ubytovává – to ale není pravda, každý klient musí být u Airbnb registrovaný. Navíc ten argument, že nevíme vše o turistech, je v době, kdy se Evropou potuluje přes milion migrantů bez dokladů, více než směšný. Prý utíkají daně z příjmu – ale proč státní úředníci spíše nehlídají užitečné nakládání s daněmi, dotacemi, proč je nezajímá víc tekoucí řeka než pár kapek z kohoutku někoho, koho ještě víc než peníze baví potkávat se s lidmi z celého světa?

Státní úředníci ale mají potřebu dusit aktivní lidi – je jich stále víc, potřebují vykázat nějakou činnost. Proč ta činnost ale není pro lidi a je proti lidem? Vždyť ti úředníci jsou také lidé. I když mají razítka.

Byl jsem letos na jaře na Kubě. Cestovali jsme po celé zemi, bydlení jsme hledali nikoliv v anonymních hotelových pokojích, ale výhradně v casas particulares, kde jsme se mohli bavit s místními obyvateli. Byl to zajímavý návrat do reálného komunismu, ale dvě věci tam Raúl Castro povolil: možnost ubytovávat cizince v soukromí a sdílené jízdy. Tedy činnosti, které chtějí čeští politici přidusit, regulovat, řídit nebo nejlépe úplně zahubit ve jménu jakéhosi pochybného dobra.

Na Kubě jsou stále všudypřítomné billboardy s nápisem Revolución o muerte. Revoluce nebo smrt. Čeští politici a úředníci vzývají jiné heslo: Buzerace nebo smrt. Dávejme jim více najevo, že jsme to my, kdo je platíme. Že my jsme jejich klienti. Že není pravda, že „všetci kradnú“. Braňme zbytky svobody, které stát ještě byrokraticky nespoutal. Nebo brzy budeme platit i daň ze vzduchu, který dýcháme, na pravidelných kontrolách vykazovat kapacitu plic a posílat kontrolní hlášení o denní spotřebě kyslíku. Doufám, že tu poslední větu nevezme budoucí ministr financí jako dobrý nápad.