Kdo (ne)chce mír?

Válčí se, ač tvrdíme, že jsme inteligentní civilizace. Proč mlčí zelení ekologisté, proč mlčí hudebníci a další umělci, proč politici neumí dělat svoji práci, proč lidi netečně přihlížejí ničení planety a lidských životů?

Letos se uskutečnil v Atommuzeu Javor 51 u Míšova v Brdech třetí ročník rockového Atom Festu za účasti kapel Hard Barock, Košík Band a Beer Reminder. Opět s minimálním zájmem veřejnosti.

Pokud někdo neví: Javor 51 byl v letech 1968 – 1990 nejutajovanějším místem v Československu, kde se ve dvou depotech skladovala jaderná munice sovětské armády. Když jsem si vymyslel, že uspořádám rockový koncert s mírovým poselstvím, bylo to logické místo se silnou symbolikou.

Vizionář Václav Vítovec se skvělým týmem vytvořil v Brdech naprosto úžasné muzeum, magické místo setkávání lidí, kam se dnes jezdí na exkurze, besedy a hudební koncerty ze všech koutů planety. Zdůrazňuji, že Atommuzeum je zcela apolitické, nepobírá dotace od státu, je to místo otevřené diskuzi, kterou dnešní společnost systematicky vraždí nálepkováním a ostrakizací názorových oponentů. Javor 51 je mementem doby studené války, světa rozděleného železnou oponou. Proto tam festík s mírovým poselstvím patří.

Před prvním ročníkem jsem si vygůglil, že v Česku nemáme ani jeden mírový hudební festival! Ve světě jsem našel jen další dva, úplně malé festíky v Japonsku a USA. S Japonci jsem navázal e-mailový kontakt, abychom se na dálku propojili; vyjádřili nadšení, ale po pár mailech se odmlčeli. Netuším proč. Myslel jsem si, že bychom v Česku mohli mít takový maličký Woodstock, ale asi nejsem tak talentovaný organizátor, jako byl v roce 1969 Michael Lang. A žijeme v úplně jiné době.

Protože každá válka znamená šílený nápor na planetu – v mediích pořád máme záběry vybuchujících rafinerií, hořících měst na Ukrajině, dnes už i v Rusku, zemích Blízkého východu – hledal jsem protiválečné aktivity „aktivistů“ z ekologických organizací jako Greenpeace, Děti země, Hnutí Duha, Extinction Rebelion, Fridays for Future, Letzte generation, Friends of the Earth. Nula. Jen primitivní blokace staveb užitečných dálnic a dalších staveb, přilepování k vozovkám, exhibiční výlezy na komíny, stupidní polévání uměleckých děl v galeriích. Mimochodem, tank má spotřebu 750 litrů nafty na 100 km a normu Euro 6 určitě nesplňuje. Ekologistům to nevadí, ti přísně hlídají plastová brčka. A Greta už fandí teroristům z Hamasu, na ekologii kašle.

Čekal bych, že se proti vleklé ničivé válce na Ukrajině (ale i jinde) ozvou a semknou muzikanti z celého světa, kteří tak úžasně zafungovali při akci Live Aid na podporu Africe v roce 1985. Nic. Tehdy vystoupili bez nároku na honorář v Londýně a Philadelphii Queen, Led Zeppelin, The Who, Black Sabbath, Status Quo, U2, Bob Dylan, Carlos Santana atd. V současnosti? Nula. Ani čeští umělci-“celebrity“ proti válkám nic nemají?

OSN je dnes zbytečná organizace k pláči, už ani nepřekvapuje, že proti válkám dostatečně nevystupují většinově vrcholní politici, které dnes už ani nelze označit slovem elita. Stali se loutkami zbrojařských firem, neovládají vůbec umění diplomacie (tedy neumí svoji práci, což v případě instalatéra nepřichází v úvahu) a jejich mantrou je primitivní zbrojení. Čest výjimkám. Měli by si denně opakovat slova Alberta Einsteina: „Mír nelze udržet silou. Lze ho dosáhnout pouze porozuměním.“ Kapela King Crimson v roce 1969 natočila skvělou epickou píseň Epitaph, v níž se zpívá: „Osud celého lidstva vidím v rukou bláznů. Obávám se, že zítra budu plakat.“ Jak aktuální.

Šílenou roli sehrávají v boji za mír mainstreamová media – šíří strach a dehonestují každého, kdo preferuje roli diplomacie před zběsilým zbrojením. Kdo chce mír a nejásá nad utrácením peněz za tanky, ten je označen za proruského, i když je to oxymóron – Rusko je válečný agresor! Když ČTK vydala loni informaci o konání mírového Atom Festu, převzal ji jediný titul.

Skvěle naopak zareagoval loni na žádost o záštitu nad Atom Festem Francis Gary Powers, jehož otec byl sestřelen v roce 1960 nad Sovětským svazem a poté vyměněn za ruského špiona Rudolfa Abela. Powers junior je dnes bojovníkem za mír a provozuje The Cold War Museum v USA, již několikrát navštívil Atommuzeum a stal se přítelem Václava Vítovce.

Atom Fest v Míšově (první dva ročníky se jmenovaly Atom Peace Fest, ale lidé to zkracovali a mír není třeba explicitně zdůrazňovat, protože zaměření festu je zřejmé) je jedinou hudební akcí v Česku s poselstvím, že válka je vůl, že lidi se mají bavit u muziky a piva a ne na sebe střílet, že kytary jsou mnohem lepší než zbraně. Velké díky patří kapelám, které v průběhu tří let v Míšově na Atom Festu zahrály, některé vícekrát: Košík Band, Lords, Hard Barock, Folimanka Blues, Wenda Gang, Trio+, Beer Reminder. Díky patří i stabilním fanouškům a návštěvníkům festíku i týmu Atommuzea.

Jediný protiválečný festival v zemi, navíc jen komorní. A není to málo, Antone Pavloviči? Zda bude další ročník Atom Festu opět nevím, ani ten letošní jsem už neorganizoval, protože mě malý zájem veřejnosti o podporu míru zaskočil, jako by si lidé v teple svých domovů zvykli na televizní záběry hořící Ukrajiny a bylo jim už úplně jedno, že tam zbytečně umírají lidé. Letos se hrálo spontánně, téměř bez jakékoliv organizace, a bylo to fajn, atmosféra skvělá. Tak snad příští rok opět na Atom Festu v Atommuzeu. I když lepší by bylo, kdyby do té doby skončily všechny debilní války. Asi hodně naivní představa ve světě, kterému vládnou blázni, ale preferuji optimismus před pesimismem.

Make Music, Not War.

A ještě jedna Einsteinova myšlenka jako tečka: „Nevím, jakou zbraní se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté se bude bojovat s klacky a kameny.“