George Best: Pátý Beatle

Zásluhou fotbalového klubu FC Viktoria přijede do Plzně ve čtvrtek slavný Manchester United. Jeho Síň slávy je plná gigantických jmen, ale je tam i Best. George Best. Jeho příběh je opravdu strhující, i pro nefotbalové fanoušky.

Když jsem byl v pubertálním věku, klasicky jsem měl jednu stěnu svého pokoje polepenou plakáty či obrázky idolů. Visela tam úchvatná Brigitte Bardott, k níž později přibyla ještě smyslnější Ornella Mutti, byli tam vlasáči z kapel Led Zeppelin, Black Sabbath,Ten Years After, Who… a samozřejmě Beatles. Z fotbalistů tam byl jediný. George Best. Pátý Beatle. Geniální fotbalista, který utopil talent v alkoholu. Když umřel, na poslední cestě ho vyprovodilo v rodném Belfastu 100 000 lidí.

V jeho éře v 60. a 70. letech běhaly po trávnících desítky skvělých fotbalistů, ale on byl jiný. Unikátní. Byl prvním fotbalistou na světě, který uchvacoval nejen svoji geniální hrou, ale i svým zjevem. Jako první začal nosit dlouhé vlasy a stal se módní ikonou mezi fotbalisty, týdně dostával tisíc dopisů, převážně od fanynek. Měl vizáž nikoliv zženštilého, ale chlapského manekýna, a neuvěřitelné charisma. V tehdejším Československu se mu nejvíce později přiblížil zjevem Karol Dobiaš, v týmovém duchu pak na počátku 70. let Ajax Amsterdam, jehož tým vypadal jako jedna velká rocková kapela a v pohodovém tempu třikrát za sebou ovládl Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ, dnes Liga mistrů). Nejvlasatější v týmu Ajaxu býval skvělý hráč Barry Hulshof.

George Best byl geniální fotbalista, ale také hvězda se všemi negativními manýry, měl hodně společného s rockovými ikonami Jimem Morissonem, Jimmy Hendrixem nebo Jannis Joplin. Jen zemřel později než oni. Stejně jako oni ale předčasně. Opíjel se, měl problémy s policisty, žil bohémským stylem bez životosprávy, který ničil jeho orgány.

Našel jsem génia

„I´ve find you a genius!“ Našel jsem vám génia – to napsal vyhledávač talentů Manchesteru United Bob Bishop v roce 1961 slavnému trenéru Mattu Busbymu v telegramu ze severoirského Belfastu. K tomuto tvrzení mu stačil jediný zápas, v němž Besta viděl.

George Best se narodil 22. května 1946 ve východním Belfastu. Měl čtyři sestry, Carol, Barbaru, Julii and Grace, a bratra Iana. A jeho matka Anne při popisu jeho dětství konstatovala: „Vždy s ním byl míč“. V 11 letech získal stipendium na gymnázium Groswenor High, ale chodil za školu a byl vyhozen. Nebavilo ho to tam z jediného důvodu: jediným školním sportem bylo ragby. A on miloval jen fotbal. Proto přestoupil na Lisnasharragh Secondary School. To byla škola s fotbalem. Tam byl šťastný. A když ho uviděl Bishop, bylo rozhodnuto.

Pátý Beatle

Objeven pro Manchester United byl v patnácti, v týmu v Premier League (tehdy se nejvyšší anglická soutěž jmenovala First Division) debutoval v sedmnácti, 14. září 1963 v domácím zápase proti West Bromwich Albion. United vyhráli 1:0, ale Matt Busby se rozhodl mladého Besta nechat ještě uzrát. Podruhé se objevil na hřišti 28. prosince proti Burnley a zaznamenal svůj první gól. Do konce sezony odehrál Best 26 zápasů, v nichž vstřelil šest gólů. Manchester skončil v lize druhý za FC Liverpool.

Ve druhé sezoně už George Best slavil s týmem titul. Ale titulky novin a časopisů ovládl zejména svým vystoupením v PMEZ proti Benfice Lisabon v roce 1966. Vstřelil soupeři dva góly a byla to portugalská media, která vymyslela jeho přezdívku Pátý Beatle, v originále O Quinto Beatle. Měl i další přezdívku: Belfast Boy. Jeho fotbalový talent, propojený s vrozeným showmanstvím, dlouhými vlasy a přitažlivým sympatickým zjevem z něj vytvořil miláčka medií a opravdovou celebritu. Už v roce 1965 se objevil v žebříčku Top of the Pops.

V další sezoně Manchester United vyhrál titul a ve finále PMEZ porazil Benficu Lisabon, jedním gólem přispěl křídelní útočník Best. Fotbalovými novináři byl vyhlášen Hráčem roku a vyhrál anketu o nejlepšího fotbalistu Evropy. Kouč Matt Busby jednou na Bestovu adresu řekl: „Let him alone. Don’t try to coach him. The boy is special.“ Ano, Best byl hráčem, který nepotřeboval koučovat, měl geniální instinkt pro hru, věděl, kde má být a co dělat. Společně s dalšími legendárními hráči Dennisem Lawem a Bobbym Charltonem vytvořili snad nejsilnější fotbalové trio ve své době.

Uvadající celebrita

Ke konci šedesátých let Best otevřel v Manchesteru dva noční kluby a spoluvlastnil módní butiky. Ale také vlastní bary rozvinuly jeho závislost na alkoholu, gamblingu a krásných ženách. Své vášně přestával zvládat, ale talent a fotbalová genialita mu zajišťovaly stálé místo v sestavě United. Přesto skončil dost brzy, poslední zápas za tým odehrál 1. ledna 1974 proti Queens Park Rangers. Jeho bilance je úctyhodná: v dresu Machesteru United odehrál 470 zápasů a vstřelil 179 gólů. V sezoně 1967 – 68 byl nejlepším střelcem ligy. Góly střílel z dálky, i při malé výšce 175 cm hlavou, často dokázal složit neuvěřitelnými kličkami soupeřovy obránce na zem a skórovat z malého vápna, mnohdy obešel i brankáře. Alkohol a divoké večírky však ničily jeho fotbalové instinkty a především jeho fyzičku. V pouhých 26 letech odehrál za Manchester United svůj poslední zápas. Jaký kontrast proti pozdější ikoně Manchesteru United Ryanu Giggsovi, který zářil až do 40 let. Jenže velšský veterán Giggs byl vždy, na rozdíl od Besta, pan Dokonalý s příkladnou životosprávou.

Hrdý Severní Ir

George Best se vždy hrdě hlásil ke své vlasti, Severnímu Irsku. V reprezentaci debutoval v roce 1963, když mu bylo 16 let – byl nominován do týmu Severního Irska 18letých. Těsně před 17. narozeninami si zahrál svůj první velký opravdový velký reprezentační zápas – proti Anglii. Když manažer týmu Norman Kerrigan uviděl jeho beatle účes, poznamenal sarkasticky: „Je jako něco, s čím bych si čistil telefonní sluchátko.“ Ale Best si získal brzy reputaci i v reprezentaci Severního Irska.

V reprezentačním dresu odehrál 37 zápasů a zaznamenal devět gólů. A vždy v zeleném dresu Severního Irska elektrizoval davy svým uměním. Když v roce 1967 porazil jeho tým Skotsko ve Windsor Parku, respektovaný sportovní novinář Malcolm Brodie o Bestovi napsal: „Bezpochyby to bylo nejlepší individuální představení, které kdy ozdobilo Windsor Park.“ O jeho postavení v zemi svědčí i fakt, že získal čestný doktorát na Queen´s University v Belfastu. Severní Irové říkají: Maradona good; Pelé better; George Best.

Destrukce génia

I samotný Best jednou o sobě prohlásil: Narodil jsem se s velkým darem a někdy je to doprovázeno sérií destrukcí.“ Jeho výborný vzhled, výrazný styl, davy fanynek v patách a životní styl rockové hvězdy destruovaly jeho kariéru fotbalisty. A později alkohol a divoké noční party brutálně ničily i jeho zdraví. Byl dvakrát ženatý, ale vystřídal stovky žen.

V roce 1974 odešel do Jihoafrické republiky, kde hrál za Jewish Guild. Sklidil ale kritiku za absenci na několika trénincích a odehrál pouze pět soutěžních zápasů. I během krátkého angažmá ale dokázal pobláznit tisíce fanoušků, především žen. Stejně krátká byla jeho kariéra v týmu Cork Celtic, za který sehrál jen tři zápasy. Hrál poté i v dresu Fulhamu.

V letech 1976 – 1981 žil v USA, kde vystřídal tři kluby, Los Angeles Aztecs, Fort Lauderdale Strikers a San Jose Earthquakes. Zahrál si za skotský Hibernian, anglický Bournemouth a zkusil i australskou ligu v dresu Brisbane Lions. V té době ale už George Best nebyl rychlonohý štíhlý fotbalista, ale lehce obtloustlý vysloužilec, který hrál fotbal mezi alkoholem zalitými mejdany. Okusil si vězení za řízení v opilosti, ztropil skandál v hlavním vysílacím čase BBC, kam na interview přišel totálně opilý a řekl v přímém přenosu moderátorovi mimo jiné: „Terry, mám rád šukání.“ Později se omluvil a řekl, že to byla jedna z jeho nejhorších opileckých epizod.

V roce 2002 mu musela být alkoholem zničená játra transplantována. Poté založil nadaci na výzkum jater.

Ani po operaci jater ale nedokázal krotit alkoholické vášně a 25. listopadu 2005 v Cromwellově nemocnici v Londýně prohrál svůj poslední zápas. Jeho alkoholem systematicky ničené orgány selhaly. Vítězný fotbalista prohrál bitvu o život.

Na poslední cestě v rodném východním Belfastu se s ním přišlo rozloučit neuvěřitelných 100 000 truchlících smutečních hostů, přímý přenos z pohřbu snímalo několik TV štábů včetně BBC One. Letiště v Belfastu bylo na Bestovu počest přejmenováno na George Best Belfast City Airport.

Greg Dyke, bývalý ředitel BBC, řekl: „Zapomeňme na zbytek jeho života. Byl to nejúžasnější hráč. Dokázal něco, co nikdo jiný dokázat nemohl.“

Jeho odkaz žije dál

Krátce po Bestově smrti jeho sestra Barbara s manželem založili nadaci George Best Foundation. Cíle jsou jasně dány: podporovat zdravý životní styl mezi mladými lidmi prostřednictvím fotbalu a obecně sportu, podporovat skupiny pracujícími s mladými lidmi, kteří mají problém s alkoholem a drogami, boj proti alkoholismu a podobným závislostem. His Legacy Lives On. Jeho odkaz žije dál, píše se na titulní stránce webových stránek nadace. Zaslouží si to, byl to on, kdo z fotbalu udělal něco víc než jen sport. George Best. Jiří Nejlepší.