ČT a ČRo: Mnoho povyku pro nic

Vláda rozhodla o konci koncesionářských poplatků. Polovina národa jásá, druhá nadává. Demonstruje se, stávkuje. O záchraně ČT a ČRo hovoří dnes v mediích každý, komu slouží hlasivky. I když o problematice ví kulový.

Celková výše zvýšených koncesionářských poplatků je směšná, 205 Kč měsíčně se rovná dnes ceně tří čepovaných piv, to nepoloží ani rozpočet chudého důchodce. Současné zrušení koncesionářských poplatků je primitivní populismus, nic víc.

Ale! Bývalá vláda z koncesionářských poplatků vytvořila v podstatě daň z vlastnictví chytrého mobilu, tabletu či počítače. Současná vláda chce platit ČT a ČRo ze státního rozpočtu, tedy opět z našich daní. Nechápu tedy mnoho povyku pro nic – jedna daň podporuje veřejnoprávní nezávislost a druhá daň ji zabíjí? Daň je daň. Platí ji občané. A výši daní vždy stanovuje vláda, ať je špatná, nebo ještě horší. Marně v rozdílu placení prostřednictvím daně hledám garanci veřejnoprávní nezávislosti. Přijde mi úsměvné, když se veřejnoprávnost měří způsobem financování.

ČT a ČRo za minulého režimu (navzdory tehdejším koncesionářským poplatkům, které prý mají zajistit veřejnoprávnost) byly dlouhé roky propagandistickou hlásnou troubou komunistů, stejně jako ostatní media té doby. Po Velké sametové fandily politické a ekonomické transformaci. Pak přišla další zcela viditelná metamorfóza – neskrývaný aktivismus ve jménu Bruselu, Green Dealu, Cancel Culture, Woke Policy, Gender Equity, včetně dlouhodobě až fanaticky nekritického přístupu k nelegální migraci. Zkrátka tzv. politická korektnost, která ovšem není synonymem nezávislosti. Kdo neviděl a neslyšel rozdíl v moderátorské dikci v případě reportování o USA v časech prezidentování Bidena a Trumpa, musel být slepý a hluchý. Dnes lze vnímat již částečně střízlivější pohled ČT a ČRo na rezonující témata.

A pak je tu ještě inzertní stránka věci, byť ve veřejnoprávních mediích nikoliv tak zásadní jako v privátních; v ČT se inzerce, sponzoring a product placement na rozpočtu podílí v řádu 5 až 10 %, u ČRo je to ještě méně. Snaha o kritickou reportáž, týkající se významného inzerenta, se jeví jako sebevražedná mise, o prachy jde vždy až na prvním místě.

V neposlední řadě jsou zde Rady ČT a ČRo, zcela zpolitizované, s lidmi dosazovanými aktuálně vládnoucími partajemi.

ČT a ČRo mají na české mediální scéně dlouhodobě svou nezastupitelnou roli; vědecká redakce ČT v čele s výborným Danielem Stachem, ČT2 či ČT:D, sportovní redakce, Radiožurnál i další dělají dobrou práci. Ale absolutní politická nezávislost obou institucí je stejně iluzorní jako předvolební sliby politiků napříč politickým spektrem. Na tom změna financování nezmění vůbec nic.