Jak se můj kocour ocitl v erotice

Můj kocour se nechtěně dostal do erotické literatury. Záměrně říkám můj a ne náš. Nemyslím totiž našeho zrzavě mourovatého kocoura, který většinu dne prospí a o erotice si může nechat jen zdát. 

Jednak už je hodně starý a jednak…je kastrovaný. Řeč je o mém imaginárním kocourovi, hrdinovi mé první knížky. Tak dlouho jsem si lámala hlavu, co si o nás, lidech, kočky můžou myslet, až jsem začala psát Deník kočičího intelektuála. Našeho miláčka jsem tak povýšila na mluvčího všech kočkovitých šelem, které žijí s lidmi. Doufám, že si toho aspoň trochu váží.

Deník byl na světě a já jsem zjistila, že mé první umělecké dítě je postižené. Stalo se tak při autorském čtení v domově důchodců, které proběhlo přesně v den, kdy mi poštou přišly první výtisky; div že z nich ještě nekapal inkoust. Jednoho jsem se hrdě chopila, abych starouškům a stařenkám zpříjemnila odpoledne. Byla jsem hodně překvapená, když jsem během předčítání zjistila, že na některých stránkách chybí kus textu. Honem jsem přemýšlela, jak situaci zachránit; nenapadlo mě nic lepšího, než prokládat čtení větami jako „…a tady ještě mělo být…“ nebo „…a tady chybí…“ Nikdy předtím ani potom jsem se tolik nezapotila. Dědečkové a babičky byli úžasní. Když jsem se po čtení málem zhroutila, jeden po druhém za mnou chodili a utěšovali mě, ať si z toho nic nedělám, že se jim to líbilo i tak.

Mohl za to špatně seřízený tiskařský stroj. Naštěstí. Kdyby to po všech těch opravách a úpravách byla moje chyba, nejspíš bych si hodila mašli na první strom, který bych ten den potkala. V tiskárně se k problému postavili čelem a po několika týdnech jsem držela v ruce téměř bezchybný Deník. No jo, téměř. Ale co. Dokonalé věci nechejme lidem bez fantazie.

A byl tu křest. Krásný. Slavnostní. Kamarádka se nabídla, že mi na něj upeče dort. Moc se jí povedl. Navrch nedala pověstnou třešinku, ale kocoura vyrobeného z mandlové hmoty. Ten se taky vydařil; až tak, že o něj projevilo zájem hned několik účastníků akce. Problém nastal, když si ho kdosi v nestřeženém okamžiku opravdu přivlastnil. Ať už to byl kdokoli, naboural mi tím řeč, kterou jsem měla postavenou na tom, že promlouvám k marcipánovému kocourovi. Takhle jsem promlouvala akorát tak k třetímu patru dortu, kde si můj hrdina původně hověl. Nemusím asi zdůrazňovat, že už to nějak nebylo ono.

A pak se Deník konečně dostal do obchodů a já jsem začala očekávat nepřetržité telefonáty s žádostmi o rozhovor, nabídkami přeložení Deníku do několika světových jazyků a pozváními do všech možných televizních pořadů včetně červené pohovky a proutěného křesílka. Když se pořád nic nedělo, rozhodla jsem se provést nenápadnou inspekci. To jako jestli je Deníků v obchodech dost. Koneckonců, bylo před Vánoci.

Byla jsem zrovna v Brně, a tak jsem zamířila do jednoho z největších knihkupectví. Ale…Deník nikde. Nechala jsem si zavolat pana vedoucího. Stesky začínající autorky byly očividně mimo spektrum jeho zájmu, ale byl alespoň tak hodný, že mě předal slečně, která má na starost vyrovnávání knih do polic. Ta se mě podrobně vyptala, o jakou že knihu jde a zavedla mě k jiné slečně, která má na starost českou literaturu. Vyzpovídala mě stejně jako ta předchozí a předala mě další, která vyrovnává knihy do sekce Humor. Podle počítače tam moje kniha měla být. Ale nebyla. Slečna prozkoumala všechny možné police, až jsem uslyšela lehce otrávené:

„Ale vždyť tady ten váš kocour je!“ a ukazovala při tom do regálu označeného jako Erotika.

Byl tam. Krčil se, chudák, mezi Kámasútrou a publikací 365 poloh na každý den aneb Jak zatočit s nudou v ložnici.

Zeptala jsem se slečny, jestli existuje nějaký pádný důvod, proč byla moje humoristická kniha zařazena do erotické literatury.

Nezúčastněně pokrčila rameny:

„V Humoru nebylo místo. Vidíte sama, jak je nacpaný.“

No jo. Humor a Erotika jsou tu hned vedle sebe. Tak to jo. To je, myslím, pádný důvod.

Mimochodem, moje kamarádka v tom hned viděla jasné znamení, kudy se má moje psaní v budoucnu ubírat. Podle ní není náhoda, že se to stalo v době, kdy v kinech běžel erotický film. Prý to mělo grády, žádná šeď…

Fakt je, že chystám pokračování Deníku. Takže…kdybyste věděli, jak to zařídit, aby se z kastrovaného kocoura nějak nenápadně stal alfa samec, dejte mi prosím vědět :-).