Spoluobčané mafiáni, radujte se!

Už před časem přišel jakýsi náš státní idiot s návrhem, že novinářům by mělo být striktně zakázáno používání skrytých kamer, které jim byly velkými pomocníky...

zdroj foto Moda.cz

při odhalování různých u nás běžně používaných mafiánských praktik – vydírání, podplácení, korumpování, lhaní, podvádění... A nejen pomocníky – byly konkrétním, nevyvratitelným důkazem.

Takoví investigativní žurnalisté dokážou sami to, co často nezvládá ani policejní aparát, značně zeštíhlený během působení arogantního ministra vnitra Langera. Během pár dnů najdou hledaného kriminálníka, natočí s ním rozhovor, zjistí viníka trestného činu, spolupachatele...

Nikoho patrně neohromím sdělením, že pokud jde o četnost korupce, patří naše republika na nejpřednější místa ve světě. Mělo by tudíž být v nejvlastnějším zájmu státu učinit všechna možná opatření  k vymýcení tohoto nešvaru – od ustavení  policejních provokatérů, přes spolupráci se sdělovacími prostředky včetně jejich skrytých kamer, až po maximální využívání placených informátorů mezi „galérkou“

A tak se nedivte, že mě před pár dny div neranila mrtvice nad zprávou zveřejněnou šéfredaktorem MF DNES Robertem Čásenským, že „naši poslanci minulý pátek zcela v tichosti schválili změny zákonů, které zakazují a tvrdě trestají zveřejňování policejních odposlechů. Je to krok špatným směrem. Proč?

Odposlechy jsou u nás zveřejňovány poměrně zřídka a téměř výlučně vždy v případech, kdy lze hovořit o veřejném zájmu – ať už to byla fotbalová korupce nebo kontakty mafiána Mrázka s politiky z ČSSD a ODS.

Těch několik málo případů, kdy byly odposlechy zveřejněny, se netýkalo soukromí daných osob (to by bylo možné trestat již dnes), ale vždy případů, ve kterých bylo vážné podezření z korupce a policie je často nebyla schopna nijak vyřešit. Noviny tak v podstatě suplovaly práci politiků, kteří by měli zajistit, aby policie řádně konala.“

A tady je ten zakopaný pes, kterého mají na svědomí naši zákonodárci. Velkou část zákonů lze označit za paskvil s nespočtem novel, v nichž se už nevyznají ani advokáti.

Takže mi neustále vrtá hlavou otázka, nač tam ti pánové a dámy vlastně jsou. Ale něco občas naznačí zvědavé kamery: v klidu a teplíčku jedí, spí, čtou si noviny, hlučí, překřikují se, courají se z jednacího sálu do foyer či do bufetu a zpět, chovají se jako hulváti...  A podle toho vypadá jejich „práce“. Jejím „zlatým hřebem“ je, že novinám zakazují odhalovat mafiány.

Robert Čásenský v závěru své zprávy říká: „Místo toho se ve Sněmovně objeví návrh, který ve svém důsledku nemravné chování pomáhá krýt, a bez jakékoli širší diskuse je schválen. Chce se mi věřit, že drtivá většina poslanců nevěděla, o čem hlasuje, a ne že podlehli pokušení Kmentovi a dalším novinářům zavřít ústa. Nebo že by jich tolik mělo špatné svědomí? Zákon nyní půjde do Senátu. Uvidíme, zda jsou senátoři skutečně tou pojistkou demokracie, za kterou se tak rádi prohlašují. Já - zatím- věřím, že ano...“
A já zase říkám, že občas by se mělo zemětřesení přestěhovat ze západních Čech do Prahy.