Od justičních vražd k justičním „omylům“

Velkou černou skvrnou na historii naší justice jsou politické justiční vraždy v padesátých letech minulého století. Komunistický režim se tehdy tímto krvavým způsobem zbavoval „svých třídních nepřátel“...

zdroj foto Moda.cz

ale jména  Heliodora Píky, Milady Horákové, Rudolfa Slánského a spol. a mnoha dalších popravených nezůstanou zapomenuta.

Chtělo by se říci „zaplať pánbůh“, že máme tu dobu za sebou, kdybychom ovšem dnes nebyli svědky podobných justičních šarád. Nekončí naštěstí smrtí ale jen mnohaletými žaláři, ale kdo ví, zdali si do paměti nebudeme muset uložit jména Jiří Kajínek, Petr Hanák atd.

To mě napadlo při čtení knížky Jany Lorencové Krvavé oleje, s podtitulem Můj přítel vrah. Zmiňuje se v ní mj. o jednom z aktérů v kauze „lehké topné oleje“ Petru Hanákovi.

V těchto obchodech „podnikal“ pouze tři měsíce. Když se stal „olejářům“ nepohodlný, nechali ho vyvézt  na Ukrajinu a za 8 000 USD objednali jeho vraždu. Při posledním pokusu o návrat do ČR ho zatkla ukrajinská policie a po dvou měsících vydala českým orgánům. (Pro zasmání: po jeho zatčení v Praze oznámila Policie ČR médiím, že „po desetiletém intenzívním pátrání dopadla mezinárodně hledaného zločince Petra Hanáka“. Pravda je ovšem taková, že o jeho dlouhodobé snaze vydat se do rukou českých orgánů činných v trestním řízení byla naše policie několik let průběžně informována).

Když došlo k soudu, zasedli mezi svědky také obchodníci s nezdaněnou naftou pánové Fassman, Pavela, Novotný, Šmíd, Jiroutka a další.

Předsedou senátu byl JUDr. Tomáš Tkačík, státním zástupcem JUDr. Jaroslav Lukaštík. Obžalovaný Hanák byl v průběhu jednání neustále zesměšňován a urážen. Jeho rodiče, kteří do Ostravy přijeli z Vrbna pod Pradědem, nebyli do jednací síně vpuštěni, protože se o pár minut opozdili.

Jana Lorencová soudu nabídla svědectví o snaze Hanáka vrátit se do republiky a  dobrovolně se vydat do rukou orgánů činných v trestním řízení.  Nabídla rovněž důkazy, že podnikal pouze jako „bílý kůň“, a to tři měsíce a nikdy z toho neměl žádný prospěch.

Z dopisů, které jí psal, dokonce vyplývalo, že mu česká ambasáda na Ukrajině nabídla 1 500 USD, aby si opatřil pas a mohl oficiálně přicestovat. Nic z toho soud nebral v úvahu.

"Pokud by nešlo v tomto případě o léta, která dnes tráví za mřížemi (pozn. autora: byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce osmi let nepodmíněně), byl by jeho příběh nevěrohodný, nebo by spíš připomínal frašku. Hlavní roli by v ní hrál český stát, jeho úřady a úředníci. Rozsudek nad Petrem Hanákem považuji za ostudu a jednu z největších absurdit v historii českého soudnictví,“ píše ve své knize Jana Lorencová.