I já patřím mezi tiché blázny!

A jsem na to hrdý, mohl bych dodat po vzoru sexuálních menšin. Ale na rovinu: to označení rybářů za tiché blázny pokládám za docela vtipné a trefné, je-li míněno v dobrém slova smyslu.

archiv

K rybaření mě přivedl táta před pětašedesáti lety jako kluka. Představuji si, jak by mrkal nad dnešním rybářským náčiním, nářadím a rybářskými technikami. Užil jsem si s ním u rybníka či u řeky (byly to tehdy jediné revíry místní organizace Českého rybářské svazu) mnoho krásného, vydalo by to na samostatnou knihu.

U vody mohl být se svým bambusákem každý den, což mu ovšem maminka jednou provždy zatrhla. Ukecal to na tři dny v týdnu.

Když už jsme za rybami vyjeli (vždycky ráno za svítání), pokaždé se tatínka ptala, jestli přijedeme k obědu. Když odpověděl kladně, pro jistotu se ještě zeptala, jestli dneska. Oběma děkuji za krásné dětství.

Musím připustit, že jablko nepadlo daleko od stromu. Při každé vycházce k vodě na tatínka s láskou vzpomínám a váhám, mám-li říci „škoda, že tady už nejsi“, nebo „ještě že tu už nejsi“.

V prvním případě by žasl nad hospodařením našeho samostatného rybářského sdružení, jeho širokými aktivitami, bohatým zarybňováním už dvanácti sportovních rybníků, jeho věhlasností aj.

V druhém případě by jistě těžce nesl proměnu mezilidských vztahů, od kamarádství a vzájemných láskyplných kanadských žertíků, k dnešní nevraživosti a závisti.

Za jeho života nebylo žádným neštěstím si u vody něco zapomenout, protože jste to druhý den našli buď na místě nebo u hospodáře či v holírně u jednoho člena výboru. Dnes vám někteří „takyrybáři“ bez rozpaků ukradnou „za zadkem“ cajk za dvacet tisíc...

Miluji ta časná rána u vody, když na východě začíná svítat, je ticho, klid, ptáci se dávají do koncertování a ryby začínají brát (někdy se cpou už v noci, jindy se nedočkáte záběru).

Mám svá oblíbená místa, kde si čistím hlavu, přemítám „nad nesmrtelností chroustovou“, jak říkala maminka a čekám na záběr.

Asi mě táta dobře vyučil, protože kdybych byl odkázán jen na to co chytím, hlady bych neumřel.

Když občas zajdu na jiné místo, předem počítám s tím, že tam budu muset uklidit PET lahve, obaly od všelijakých dobrot, igelity, někdy i věci intimní... Ukládá mi to sice Rybářský řád, ale udělal bych to i tak, nesnáším nepořádek.

A proto taky občas píšu...