Tenkrát v tom 68

Zamyšlení nad tím, proč je dobré znát historii, co mě naučili na základní škole a co že se to stalo v tom šedesátým osmým.

Nespletl jsem se, vím, že není srpen. Právě v tomto měsíci se nejčastěji o letopočtu 1968 mluví. Je pár dní po 17. listopadu a já vzpomínám na jeden letní festival, odehrávající se v druhé polovině srpna. Možná to vyvolal svátek před pár dny, který v různých lidech vyvolal různé pocity či vzpomínky.
Tehdy v srpnu jsme si s kamarádkou povídali o novodobé historii. Oba jsme se narodili "po převratu", ale i tak by nás nikdo nezaskočil otázkou, proč že se vzpomíná v tom srpnu na ten šedesátej osmej. Napadlo nás ale něco zkusit. Náhodných 10 mladých lidí zhruba stejného věku jsme se zeptali, jestli oni ví, co se tehdy stalo. V šedesátým osmým. V srpnu. Nic? Pražské jaro? Zvací dopis? Okupace? 

Většina mladých lidí ví jen to, že tu byli několik desítek let komunisti. Souvislosti jsou nepodstatné. Jak se dostali k moci, proč tu tak dlouho u moci byli.. nesouviselo to nějak s druhou světovou válkou? Hitlera zná každý, ale jak se vlastně dostal k moci? Jak se to stalo, že Německo najednou drtilo celou Evropu? Kdo ho vlastně nakonec porazil a s kým? Tohle skoro nikoho nezajímá, tohle nikdo neřeší. Většina mladých, ale i starších lidí to vnímá pouze jako nudná historická fakta, která mají asi tolik přínosnosti jako znalost toho, jak dělá Křenek Ostrozubý když toká. Jenže to tak není.

Mimochodem, abych nezapomněl - hádejte, jak dopadlo naše dotazování. O roce 1968 nic nevědělo.... deset z deseti.

Proč je ale znalost základů dějin tak důležitá? Pamatuji si, že na základní škole jsme měli paní učitelku dějepisu, která nám vždy nařídila nechat první stranu sešitu volnou a pouze doprostřed ní napsat citát Historia magistra vitae. Protože jsme samozřejmě nechápali, co to znamená, tak pod velký latinský nápis patřil ještě menší v češtině: Dějiny jsou učitelkou života. Přiznám se, tehdy jsem to bral jako věc, která jen potvrzuje, nakolik je paní učitelka staromódní a nudná. Až po mnoho letech jsem pochopil význam této věty. Znát historii je skutečně důležité, abychom se z ní poučili. Jako malé dítě, které sáhne na rozpálenou plotnu a později už to neudělá, protože ví, co by se zase stalo. Nestačí, aby historii znalo jen hrstka z nás. O osudu společnosti totiž nerozhoduje hrstka historiků, ale široká veřejnost, voliči, politikové, celá společnost. Když se objeví nový Hitler, poznáme ho? Když nás budou chtít osvobodit tanky našeho spojence, dokážeme se tomu vzepřít? Bylo by vrcholem bláhovosti myslet si, že se nic z toho už nemůže stát. To si pište, že může.
A pokud máte pocit, že jako volič stejně nic nezměníte, že o nás rozhodují "ti nahoře" a něco řešit nemá smysl, věřte mi, že to smysl má. Minimálně pak nebudete v hospodě u piva trousit hlouposti. Budete mít rozhled a až se to začne všechno bortit, budete možná i vědět, na které straně stát.