Jak sociální systém „pomáhá“ seniorům v nouzi

Nájemník – senior se po úrazu stal díky nečinnosti sociálního systému dlužníkem stotisícové částky, u opuštěného chátrajícího bytu byla vypnuta elektřina. Přitom by stačilo málo a dalo se této situaci předejít.

Sociální prevence nefunguje

Systém sociální pomoci si občas stanovuje nelehké úkoly. Občana bez domova po několika letech života na ulici vrátit do pracovního procesu a do nájemního bydlení či pomoci k témuž rodinám v azylových domech.

Na druhé straně však v důsledku své (ne)činnosti sociální síť nové případy přímo vyrábí a absence jakékoliv prevence či terénní práce je často na počátku dluhové spirály a ztráty bydlení u řady jejích klientů.

Pisatel článku se nejméně v tuctu případů svých nájemníků, kteří si konkrétní pomoc státu (obce) s udržením nájmu bytu objektivně zasloužili (samoživitelky, invalidní důchodci, osamělí senioři atd.), obracel na místně příslušné sociální odbory s podněty na zahájení nějaké konkrétní intervence. A to vždy na počátku vzniku dluhu, kdy byly problémy relativně řešitelné. Vždy marně, a tak eviduje v těchto dvanácti případech nevymahatelné dluhy v celkové výši 2,2 mil Kč, jež vznikly většinou v následných dlouhých měsících nečinnosti. Během nich obce (stát) nebyl schopen těmto nájemníkům nijak pomoci a reagoval jediným způsobem – okamžitým odebráním příspěvku na bydlení, které nebylo doplněno žádným z nástrojů prevence sociálního vyloučení.
Neúplné rodiny pak často odcházely do daleko dražšího azylového domu (víte, že umístění matky s dvěma dětmi přijde stát ročně na 0,5 mil Kč?) a s neřešitelným dluhem.

Poslední případ je pak alarmujícím příkladem, jak systém sociální pomoci i z řádného nájemníka/pacienta vygeneruje dlužníka/bývalého nájemce.

Náhle opuštěný byt, nájemník neznámo kde

Náš zcela osaměle žijící nájemník, říkejme mu třeba pan Šmíd, užíval desítky let náš pražský byt. Tento senior byl až do února 2024 zcela bez dluhů, jeho důchod mu zcela stačil na hrazení nevelkého nájemného. Po úrazu a hospitalizacích je však z něj nájemce již bývalý a s dluhem větším než 100 tis. Kč.

Pan Šmíd se počátkem února 2024 zranil cestou z pošty, byl záchrannou službou odvezen k neodkladnému ošetření do Vinohradské nemocnice a do svého bytu se již nikdy nevrátil.

My jsme o celé této situaci nevěděli, pro nás byl po celé jaro 2024 nezvěstný. A po marných pokusech jej nalézt jsme se v květnu 2024 obrátili, poté co jsme se ujistili, že neprochází úmrtní matrikou, na Policii ČR a na místně příslušný sociální odbor obecního úřadu městské části. S podnětem, že mu velmi vážně hrozí ztráta bydlení, protože od března 2024 není nic hrazeno, schránka přetéká poštou a je pravděpodobně hospitalizován v nějakém zdravotnickém zařízení.

Sociální pracovnice odmítla dohledat, ve které nemocnici aktuálně leží (ověřili jsme si následně, že to mohla, na rozdíl od pronajímatele, lehce učinit jedním emailem na záchrannou službu či Českou zprávu soc. zabezpečení). Místo toho do přeplněné schránky p. Šmída pouze vhodila svou vizitku s nabídkou pomoci.

Pátrání pokračuje

Ukázalo se, že po akutním ošetření p. Šmíd dlouho ležel v mimopražské nemocnici následné péče. Místní sociální pracovnice se celých pět měsíců nespojila s místně příslušným sociálním odborem a ani u tohoto ležícího osamělého pacienta nezjistila, kde a jak bydlel do hospitalizace, jak platí své pravidelné platby či zda se mu někde nehromadí upomínky atd.
Na přelomu června a července 2024 byl p. Šmíd převezen do seniorského domu, opět mimo Prahu. Až tam se podařilo pronajímateli nájemce dohledat. Ihned také odeslal místní sociální pracovnici, která se prý domnívala, že p. Šmíd (přesto, že je prý „úplně nemajetný“) žádné dluhy nemá, všechny přehledy dlužných částek, upomínky, výpověď atd. S tím návrhem, že buď bude na straně p. Šmída požadavek na obnovení nájemního vztahu (za stejných podmínek a po uhrazení dluhu), nebo je nutné byt po skončení nájmu bezodkladně předat pronajímateli. Vzhledem k nevratnému zhoršení jeho zdravotního stavu však zájem vrátit se do bytu nebyl. Sociální pracovnice se tak obrátila na majitele bytu se žádostí o radu, protože s řešením podobných případů údajně nemá žádnou zkušenost. Pronajímatel jí tedy obratem zaslal výčet jednotlivých podrobných kroků a návrhy řešení – včetně konkrétních zkušeností s obdobnými případy a odkazů na metodiky MPSV. O všem byl v kopii opět informován i místně příslušný sociální odbor pražské městské části (dle trvalého pobytu klienta). Vše s jasným záměrem – předejít eskalaci problémů, zejména zbytečnému nárůstu dluhu, hrozbě odpojení el. energie, vzniku škod v nezajištěném bytě, nárůstu pohledávek dalších věřitelů atd.

„Horký brambor“ aneb kdo to bude řešit?

I v červenci 2024 mohl být případ velmi jednoduše vyřešen. Jak se později ukázalo, pan Šmíd nebyl nemajetný a disponoval poměrně značnou částkou, naspořenou za dobu pobytu v nemocnici Tam měl vše půl roku placeno „na pokladnu“, takže do domu seniorů dorazil s naditou obálkou mnoha naspořených důchodů.

Absencí návrhů pronajímatele se však následně dluh zdvojnásobil. Nebylo nejen přijato nějaké řešení k uhrazení, ale ani k zastavení nárůstu dluhu. Nebyla ani snaha klientovi vyzvednout mnohaměsíční poštu či vyklidit zbytky potravin z bytu. O vrácení bytu majiteli po skončení nájmu nemluvě.

Pracovnice domu seniorů se na několik měsíců odmlčela a nereagovala na několik našich písemných urgencí, opět v kopii vždy zasílaných na obecní úřad.

Na konci září 2024 jsme p. Šmída osobně navštívili. Byl nám opět prezentován, jako „klient bez prostředků“ – prý z důvodu nezasílání starobního důchodu ČSSZ a nevyřízení sociální dávky. Jako klient „který si ani nemůže nechat něco objednat z obchodu“.
Druhý den po naší návštěvě konečně dům seniorů zorganizoval sepsání plné moci p. Šmída, kterou dotyčný pověřil obecní úřad vyzvednutím obsahu své poštovní schránky, kontrolou bytu a jeho následným předáním pronajímateli. Za situace, kdy jako ležící a zcela osamělý klient nemůže nic z toho sám zařídit.
My jsme se, na základě písemného pověření p. Šmída, z ČSSZ obratem dozvěděli o zcela pravidelném zasílání jeho důchodu! Nebyla tedy pravda, co nám bylo opakovaně sdělováno v domově, že je zcela bez prostředků a důchod mu zatím nechodí.

A byt mezitím chátrá…

Na naši stížnost na nulovou iniciativu sociálního odboru OÚ MČ nám bylo v odpovědi sděleno, že to jejich sociální odbor neřeší, protože mají za to, že „případ pana Šmída řeší sociální pracovnice v domově seniorů“. My jsme, po tříměsíční nečinnosti sociální pracovnice v domově, jejich optimistický názor nesdíleli. Navíc jsme zjistili, že se naplnily naše obavy a byt byl v září 2024 odpojen od el. energie, odběrné místo zrušeno a začaly hnít potraviny v ledničce.

Až z naší informace se tak sociální odbor OÚ MČ dozvěděl o skutečné finanční situaci pana Šmída a pověřil dořešením jeho případu přímo vedoucí oddělení sociální práce.

S tou jsme několik dní po návratu z návštěvy pana Šmída měli osobní rozhovor. Sdělila, že obecní úřad ani po předložení písemného zbavení mlčenlivosti s námi nadále nebude jednat či cokoliv sdělovat. Plnou moc prý obdrželi, „radí se o ní s právníky a asi ji odmítnou“. Na druhé straně je prý zjevné, že p. Šmíd jejich pomoc potřebuje, chystají se tedy osobně jej s právníky navštívit, aby hlavně zjistili „jak je to s těmi penězi“.
Po několika týdnech jsme se opět připomněli – městská část prý „věc intenzivně řeší a s magistrátem hl. m. Prahy hledají řešení, ale nic nám sdělovat nebudou“. Podivili jsme se, proč nemohou ani po sedmi měsících aspoň vyzvednout došlou poštu a zařídit p. Šmídovi dosílání nové pošty. Několikrát jsme od září marně urgovali zaslání slíbeného vyjádření ke způsobu řešení vzniklé situace.

Následně p. Šmíd zaslal druhou plnou moc – tentokrát vystavenou na pronajímatele - aby ten byt vyklidil a nalezené věci zlikvidoval dle svého uvážení. Právnička domu seniorů přidala pár výhružek a sdělení, že na řešení sociálních problémů p. Šmída nebudou nijak participovat a řešení dluhů vidí v podání žaloby na svého klienta.

Pronajímatel, během 48 hodin, zařídil vše potřebné ke zpřístupnění, kontrole a zajištění svého bytu (P. Šmíd nezaslal klíče) a opět požádal obecní úřad o přítomnost a o umožnění zdarma nepotřebné věci uložit na sběrném dvoře OÚ Praha 10. I tato zcela marginální pomoc byla odmítnuta, což svědčí o skutečné „ochotě“ svému klientovi pomoci. Starý mobiliář byl majitel nucen uložit na hrazenou skládku, což opět navýšilo závazky bývalého nájemníka.
Byt byl na konci října 2024 zkontrolován, exekutor zadokumentoval jeho stav a sepsal zápis a pronajímatel týdny čeká na obnovení odběrného místa elektrické energie.
Až exekutor otevřel a zadokumentoval obsah poštovní schránky (zjevně upomínky, soudní obsílka, desítky dopisů atd.) V objemné zásilce bylo vše panu Šmídovi zasláno, současně s odmítnutím jeho návrhu na cca desetileté splácení.
Podle našeho názoru všechny zúčastněné složky výkonu státní sociální politiky fatálně selhaly!

Stačil jeden krok k předejití problému

Výsledkem mnohaměsíčního úsilí hned několika sociálních pracovníků není prevence ztráty bydlení či zabránění nárůstu značného dluhu, ale přímo vytvoření nového dlužníka, který se zákonitě stává již nájemcem bývalým. To jistě není očekávatelným cílem sociální práce.

V únoru, květnu ale i v červenci 2024 stačil jeden jediný konkrétní krok některé z mnoha zainteresovaných sociálních pracovnic, aby se současné eskalaci předešlo. Ten však nebyl nikým učiněn. Marně tak k němu po dlouhou řadu měsíců pronajímatel vyzýval všechny sociální pracovníky a rovněž nabízel svou pomoc. Marně také navrhoval přizvat nějakou neziskovou organizaci, dotovanou právě za účelem pomoci seniorům. Ta nebyla nikdy k pokusu o řešení přizvána.

Vnímáme to jako zcela zjevné nenaplnění metodiky – např. „Metodika prevence ztráty bydlení“, 2015. Ta prý ale, dle vyjádření MPSV, „není nijak závazná“. Klademe si rovněž otázku – jaké problémy je sociální systém schopen řešit, když ani v popsaném případě nebyl úspěšný.

Konečná odpovědnost, podle nás, leží na příslušném pracovišti sociálního odboru OÚ MČ dle trvalého pobytu klienta. Nesdílíme názor pana vedoucího, že „nemohou vnucovat svou pomoc a že o ni klient musí požádat“. Jistě, jsou případy, kdy ji potencionální klient striktně odmítne, pak se musí jeho rozhodnutí respektovat. Na druhou stranu by měla být na lůžko upoutanému klientovi aktivně a vhodně nabídnuta. Což jistě není možné učinit vhozením vizitky do měsíce nevybírané poštovní schránky.

Údajné finanční problémy mohly být účinně vyřešeny i pomocí zpětně přiznaných nárokových dávek – příspěvku či doplatku na bydlení. Absencí žádostí o ně p. Šmíd však definitivně přišel. Těžko si o ně mohl zažádat ze svého nemocničního lůžka.

Alarmující nárůst dluhů mohla jedním telefonátem stopnout i sociální pracovnice nemocnice následné péče -“neměla prý ale na to čas“ zjišťovat, jaké jsou sociální problémy osamělého pacienta, který ležel na oddělení pět měsíců. Dodatečné konstatování nadřízených pracovnic této nemocnice, že jim takové sociální úkoly nenáleží, jsou v rozporu s popisem úkolů sociálního pracovníka - viz např. Sešit sociální práce „Sociální práce ve zdravotnictví“, str. 15-18.

Nečinnost sociální pracovnice domu seniorů evidentně po řadu měsíců sledovala spíše zájem zřizovatele. U něho také zřejmě skončily všechny, poměrně značné, finanční prostředky p. Šmída. Věc je nyní jimi prezentována tak, že je údajně „vše ohledně dluhů již vyřešeno“ a vyzývají k podání žaloby na svého klienta.

Výše popsaná absence konkrétních kroků celé řady sociálních pracovníků, neexistující pokus o prevenci vzniku dluhové spirály atd., nevyužití nárokových sociálních dávek atd., nezapojení k tomu dotovaných neziskových organizací atd., to vše vedlo ke zhoršení celé situace a nárůstu dluhu klienta. I v důsledku dalšího poškozování bytu opuštěného náhle před osmi (!) měsíci. Majitel bytu tak registruje pohledávku vyšší než 110.000,- Kč.

Pronajímatel se obrátil s podnětem jak na nadřízený sociální odbor MHMP, tak i na MPSV ČR.
Zatím druhý měsíc bez jakékoliv písemné reakce.

Je nasnadě, že takové případy neposkytnutí odpovídající sociální pomoci nájemníkům ohroženým ztrátou bydlení (seniorům, invalidům, samoživitelkám s dětmi atd.) a důsledné přenesení veškerých a značných s tím spojených nákladů na pronajímatele mají zásadní vliv na ochotu vstupovat na trh s nájemním bydlením.

Epilog případu:

Před dvěma dny jsme se zcela náhodou dozvěděli, že p. Šmíd v domově seniorů zemřel. Sociální pohřeb proběhl na náklady obce a pohledávky máme řešit s dosud neurčeným notářem v rámci dědického řízení.
Vše tak spěje k dořešení podle hesla – „není klient, není problém“, respektive „vyšetřování skončilo, zapomeňte“.