Potřebujeme vzdělání aneb anglický benzín vyrobený ze vzduchu.

Má to být převratný vynález, který umožní vyrábět ze vzduchu syntetický benzín, při jehož spalování se nebude do ovzduší uvolňovat další oxid uhličitý. Vyvinula ho podle novinových zpráv "jedna malá firma" ze severu Anglie a sklidila na nedávné konferenci v Londýně obdiv expertů. Využitím této metody se má bojovat proti klimatickým změnám a může se jí vyřešit světová energetická krize.

Konkrétně se jedná o získávání oxidu uhličitého ze vzduch jeho absorbcí do alkalického hydroxidu, což je metoda, kterou používal mám pocit už snad kapitán Nemo ve vernovce 20 tisíc mil pod mořem. A následně jeho uvolňování jakousi (obyčejnou?) elektrolýzou. Druhá složka , vodík vzniká  klasicky elektrolýzou vody.  Z těchto plynných složek, oxidu uhličitého a vodíku se má vyrobit metanol a z metanolu syntetický benzín.
Ostatně proč ne, takhle se to udělat dá. Otázka je, proč by se to mělo dělat?
Oxid uhličitý a vodní pára nebo voda jsou totiž  samy o sobě odpadní produkty spalování benzínu neboli to je defakto popel. A "složit" z toho "popela" zpátky benzín není pro současnou chemii vůbec žádný problém, je k tomu teoreticky jenom potřeba dodat tu energii, která se při spalování benzínu zase  uvolní a použije.  Řečeno jinak výroba benzínu z oxidu uhličitého a vody funguje pouze jako akumulátor energie.  Prakticky je podstatná efektivita toho "akumulátoru" neboli kolik vložené energie se podaří vložit do benzínu a kolik se nepodaří, neboli jaký má ten proces účinnost.  A celkovou účinnost má zatím poměrně malou, protože se jde přes několik kroků a hodně z nich má už samotné malou účinnost, natož když se vezme v úvahu celý výrobní řetězec syntetického benzínu.
Jaké to jsou vlastně ty "převratné" objevy kolem výroby syntetického benzínu?
Základní kameny tohoto  chemického procesu  byly položeny výzkumem zplynování uhlí a výrobou svítiplynu  už někdy v druhé polovině 17 století. První použitelná plynová osvětlení se objevují na začátku 19 století. Svítiplyn se tehdy vyráběl prohnáním vzduchu přes vrstvu rozžhaveného uhlí a obsahoval vedle balastního dusíku ze vzduchu jako hlavní hořlavou složku oxid uhelnatý, něco vodíku vzniklého štěpením uhlovodíků z uhlí a štěpením vodní páry obsažené ve vzduchu a něco oxidu uhličitého.
Postup zplynování uhlí byl dále vylepšen objevem takzvaného "vodního plynu" roku 1873, kdy se ke vzduchu hnanému přes rozžhavené uhlí  přidala vodní pára. Na úkor energie uvolněné částečnou oxidací uhlí byla vodní pára rozštěpena na vodík , vzniklý kyslík se sloučil s uhlíkem z uhlí na další oxid uhelnatý. Vznikla tak směs dusíku, vodíku, oxidu uhelnatého i uhličitého.  Později byl ještě proces vylepšen částečnou nebo úplnou náhradou vzduchu kyslíkem a změnou zplynovacího režimu z atmosférického na tlakový. Tím se objem inertního dusíku v plynu snížil až vyloučil a výsledný plyn tak získal pro účely svícení a vytápění  i  podstatně vyšší výhřevnost.
Směs vodíku, oxidu uhelnatého a uhličitého neboli jeden z takzvaných syntézních plynů, vyrobených zplynováním uhlí, se stala taky základní surovinou pro chemickou výrobu. Podstatou je to, že v této směsi, v závislosti na podmínkách , teplotě cca  500 - 1000 st C, různém tlaku, různých katalyzátorech a vzájemných koncentracích  převládají zásadně rozdílné chemické reakce. V jedněch podmínkách zůstane směs vodní páry a oxidu uhelnatého , v jiných podmínkách se nadstaví směs vodíku a oxidu uhličitého, zas v jiných podmínkách vznikne metanol a odpadní produkty , zase v jiných podmínkách vzniknou organické uhlovodíky podobné benzínu plus zase jiné odpadní produkty.
Dříve, při dostatku uhlí a ropy , mělo smysl používat syntézní plyn pouze jako zdroj vodíku pro jiné chemické syntézy a zdroj metanolu jakožto  technického rozpouštědla. Za druhé světové války, kdy Německo trpělo nedostatkem ropy, mělo smysl vyrábět ty uhlovodíky a tak byl v Litvínově postaven provoz, který vyráběl z místního hnědého uhlí syntetický benzín.
Nyní je zase aktuální  snižovat emise oxidu uhličitého do ovzduší, takže má smysl (snad?)  vzít oxid uhličitý izolovaný ze vzduchu, vzít vodík získaný elektrolýzou a z toho za vložení energie výhradně  zase z elektřiny získané ze zdrojů neprodukujících oxid uhličitý ( OZE, jaderky)  vyrobit syntetický benzín.
Takže zpráva ve sdělovacích prostředcích je sice pravdivá, ale jako kdyby opět začalo fungovat rádio Jerevan.....
Není to převratný vynález, ale novým způsobem využívaná nejméně 100 let stará metoda. Není to výroba syntetického benzínu ze vzduchu, ale akumulace určitým způsobem přebytečné elektřiny do vzdušného oxidu uhličitého a vody. Nevyvinula to jedna malá firma ze severní Anglie, ale krůček po krůčku to v minulých staletích vyvinuli chemici a technici stávajícícho uhelného a chemického průmyslu. A nevyřeší se tím světová energetická krize, pouze se tím vyřeší převod jednoho druhu energie, té elektrické, na energii kapalného paliva.........

Uvádím ještě několik webových odkazů:
tuto zprávu převzali u nás například :
http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-58012880-umime-vytvorit-benzin-z-vody-a-ze-vzduchu-chlubi-se-britove-nasli-nahradu-za-ropuhttp://www.novinky.cz/veda-skoly/282122-vyrabime-benzin-ze-vzduchu-pochlubili-se-britsti-inzenyri-a-nadchli-experty.htmlhttp://procproto.cz/objevy-2/revolucni-objev-britsti-vedci-pry-dokazi-vyrobit-benzin-ze-vzduchu/#disqus_threadv zahraničí například :
http://inhabitat.com/british-firm-produces-liquid-fuel-from-water-and-thin-air/webová stránka této firmy je na :
http://www.airfuelsynthesis.com/home.htmlSymptomatické na jejich stránce je titulek "Information for potential investors" , česky Informace pro potencionální investory.
Dá se předpokládat, že po ohlasu vyvolaném zprávou o této " výrobě"  benzínu ze vzduchu firma, na rozdíl od podobných firem podnikajících v objevování a vývoji nových technologií a postupů a financovaných andělským a rizikovým kapitálem, nouzi o investory mít nebude.