Jen si tak trochu skočit do vody.....

Včera 9 června si voda vzala nejméně dva životy. V Mlýnském potoku v Olomouci neboli v umělém rameni řeky Moravy se na školním výletě utopil žák a jeho učitelka. Instruktor, který tam taky skočil, je po cca 15 - 30 minutovém pobytu pod vodou na jednotce intenzívní péče.

Co se vlastně stalo? Třída sjížděla Mlýnský potok v Olomouci na raftech. Na osudném místě, jezu u malé vodní elektrárny, si udělali přestávku. Podle ředitele školy, který najatým autobusem zbytek třídy odvezl domů, si žáci chtěli skočit do vody, ptali se instruktora a on jim ukázal místo. Onen žák skočil jednou, nic se mu nestalo, ale podruhé zřejmě skočil o kousek vedle a vír v jezu ho vtáhnul pod vodu do válce jezu. Instruktor vzápětí skočil za ním, aby ho vytáhnul, a když tam taky zůstal, skočila za ním i učitelka.....
Událost vyvolává otazníky.  Základní škola Jubilejní z Nového Jičína je docela moderní základní škola. V povinných volitelných předmětech má sporty, lední hokej, basketbal, taky německý jazyk, informatiku.... Co se týká sjíždění řek, žáci jezdí na vodácké kurzy. Učitelé  v té škole by tedy neměli být utahaní, všelijakými dětskými sígry vynervovaní jedinci, kteří si přejí jen jediné, mít od těch děcek co nejdřív pokoj. Měli by to být kompetentní lidé, které učení baví a kteří, když jedou na takový výlet, jako bylo to sjíždění Mlýnského potoka v okolí Olomouce, tak všechno pečlivě připraví. Včetně toho, že budou znát základní vodácká pravidla, že poznají, že někde je nebezpečný zpětný válec.  A že když se v tom zpětném válci přece jen někdo ocitne, neudělají ze sebe lumíka vrhajícího se ze skály do vody zemřít, ale budou mít k dispozici připravené záchranné prostředky, které jim umožní toho člověka případně z válce vytáhnout, ale v první řadě při tom nezemřít sami. A když to nevěděli učitelé, měl to vědět ten instruktor. Který zřejmě byl zaměstnanec firmy, která rafting pro školu zajistila, takže by to měl být odborník .
Nejsem vodák, neznám pravidla, jak u takové vody jistit případné neštastné náhody. Možná by stačilo, kdyby instruktor měl oblečenou plovací vestu. Možná by stačilo, kdyby bylo k dispozici dostatečně dlouhé a pevné lano. A trochu rozvahy a času obětovaného na uvázání intruktora na to lano a sestavení družstva, které by to lano drželo.

Lano u řeky vyvolává u mně asociace...... Je to už pomalu 20 let, co oblíbený profesor místního příborského gymnázia tady u nás se rozhodl s partou vodáků a dvěma loděmi sjet při asi pětileté vodě místní říčku.

Jeden z místních jezů za malé vody, ale ne za sucha.

Říčku, kde když je v létě trochu sucho, tak proteče za minutu sotva pár kýblů vody, jenže při pětileté vodě tam teče 5 - 10  kubíků za sekundu. Na říčce jsou co 200 - 300 metrů jezy, klasická horní hráz vysoká metr až metr a půl, ze které padá voda do vývařiště hlubokého půl metru až metr a "vystlaného"  proti kamenům vlečeným velkou vodou kmeny stromů...
Jednoho jezu si všimli příliš pozdě, jedna loď tam sjeli a lidi z ní se ocitli ve válci. Z druhé lodi šli za nimi , pokusili se je zachránit.....  Přežil, jestli si to dobře pamatuji jen jeden ... Taky bez plovacích vest, taky bez lana......
Taky úplně zbytečná smrt....

Tentýž jez za zhruba pětileté vody.....