Zaorálek - persona non grata

Socialisté chtějí za každou cenu do čela poslanecké sněmovny prosadit Lubomíra Zaorálka. Strany vznikající koalice jsou proti a chtějí tento post pro sebe.

Zdroj: Týden

Socialisté si tento post doslova a do písmene nárokují, ač žádný nárok strana vítězná, či nejsilnější strana opoziční jednoduše nemá. Předseda poslanecké sněmovny je řádně volen poslaneckou sněmovnou a stává se jím ten poslanec, který získá hlasy většiny poslanců.

Je faktem, že by mělo být nepsaným pravidlem, aby předsedou parlamentu byl zástupce nejsilnější opoziční strany a svědčí to o politické vyspělosti. Je však nutno zdůraznit, že to byli sami socialisté, kdo toto nepsané pravidlo porušil jako první.

V roce 1993, kdy se Československo rozdělilo, přešla tehdejší Česká národní rada plynule do poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Předsedou byl Milan Uhde, od roku 1992, kdy ještě nikdo netušil, že k rozdělení společného státu Čechů a Slováků dojde.

Po volbách v roce 1996 byl předsedou vlády Václav Klaus a předsedou sněmovny Miloš Zeman. O dva roky později si tito dva političřtí matadoři své funkce po předčasných volbách prohodili. Zlom nastal v roce 2002, kdy se ČSSD rozhodla, že vítěz bere vše a za vlády Vladimíra Špidly dosadila na místo předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka.

Jsme o čtyři roky později, v roce 2006. Premiérem se stává Mirek Topolánek a předsedou sněmovny Miloslav Vlček z ČSSD. Suma sumárum ve čtyřech možnostech po volbách v samostatné České republice jen jednou došlo k tomu, že si vládnoucí strana zabrala i post předsedy sněmovny.

V OVM se zastupující předseda socialistů Bohuslav Sobotka doslova snažil vnutit na tento post Lubomíra Zaorálka a to tak vehementně, že se uchýlil i ke slovům o kádrování jejich kandidáta ze strany vznikající koalice. Miroslav Kalousek Bohuslava Sobotku doslova utřel jako "zpocené okno", že "my vám ho nekádrujeme, my ho prostě nezvolíme."

Lubomír Zaorálek je jedním z nejbližších spolupracovníků expředsedy Paroubka. Chce-li se ČSSD skutečně zbavit paroubkismu, kterým je celé vedení nasáklé jako houba, pak by měla do této funkce navrhnout jinou osobu, která není populistickým průzkumovým marketingem tak zatížena.

Právě Lubomír Zaorálek zastává silné proruské názory a staví se protialiančně. Už to samo o sobě je překážkou poměrně nepřekročitelnou. Navíc se o něm šíří zvěsti, které já sám považuji za přehnané, že by snad měl být napojen na ruské tajné služby a konzultovat své kroky s Moskvou.

Ve svém životopise uvádí, že studia ukončil v roce 1982 a po vojenské službě nastoupil do České televize a následně opustil své místo z politických důvodů a měl problémy najít práci ve svém oboru, ale od roku 1986 byl zaměstnancem ČSS, strany Národní fronty a ocásku KSČ, kam by se jen těžko dostal někdo, kdo měl v tehdejší době politické problémy.

Socialisté se diví, že pro strany vznikají koalice je Lubomír Zaorálek coby předseda poslanecké sněmovny persona non grata, ale stačí si připoměnout jeho ostré a nevybíravé slovní útoky, doslova až fanatismus, který se u něj dokáže v případě nějakého rozčílení vybudit.

Je třeba si také připomenout, že ač jako poslanec pobíral cestovní náhrady na dopravu do Ostravy, nechal se vozit armádním vrtulníkem na účet Ministerstva obrany. Zkrátka i on přispěl ne právě nevýznamnou měrou ke zviditelnění arogance moci.

Bude zajímavé sledovat, zda ČSSD myslí svou deparoubkizaci skutečně vážně a pokusí se navrhnout méně konfliktní osobu a nebo zda zůstane ve stejných kolejích a bude i nadále pokračovat v silovém stylu svého expředsedy a tím pádem dál hnát svou stranu do větší izolace.