Vždyť na komunisty si zvyknete

Zdroj: ateo.cz

Není to až tak dávno, kdy se vyjednávaly krajské vlády a do krajských koalic šli socialisté s komunisty. Mnoho lidí v tom spatřovalo důkaz toho, že předseda socialistů znovu dostává komunisty na výsluní. Mnoho lidí rovněž mělo v paměti Paroubkova slova o tom, jak si umí představit společnou vládu s komunisty v roce 2010. A pak tomu šéf Lidového domu nasadil korunu větou uvedenou v titulku tohoto článku: "Vždyť na komunisty si zvyknete!"

Krátce po volbách v roce 2006, v momentě, kdy začalo vyjednávání mezi ODS a ČSSD byl to znovu předseda socialistů, který začal paralelně tajně vyjednávat s komunisty o jejich podpoře jím sestavené vládě.

Na dnešní politické scéně není nikdo druhý, kdo by se vůbec snažil dostávat komunisty z nepsané izolace. Bohužel, veškeré Paroubkovo konání vede právě k restauraci komunistů do vysokých státních funkcí. Nelze ani opominout jeho slova o tom, že je zapotřebí zrušit lustrační zákon.

"Vždyť na komunisty si zvyknete," říká Jiří Paroubek a sám dělá maximum proto, abychom si skutečně nuceně zvykli. Jak jinak si vykládat jeho nynější tanečky okolo sestavování přechodné vlády? Bývalý náměstek z RaJe se nerozpakoval nabídnout komunistům účast v přechodné vládě byť jen účastí nestraníků za komunisty.

Další krůček k tomu, aby zasedli ve vládě s autentickými nereformovatelnými komunisty. A aby toho nebylo málo tak je nabízen post ministryně školství poslankyni, která Paroubkovi pomohla shodit Topolánkovu vládu. Určitě je to vše jen velká náhoda a o schopnostech řídit tento resort poslankyně Zubová přesvědčila svou velmi kvalitní prací v parlamentu.

Pokud se dáme souvislosti dohromady s faktem, že středočeské hejtmanství zakoupilo obraz od jejího manžela do Rathovy pracovny (údajně má jít o dílo nevalné úrovně), vše vypadá úplně jinak. Jako odměna za svržení vlády. Nejprve záloha v podobě obrazu a následně dobírka v podobě ministerského platu.

Nic to ale nemění na tom, že Jiří Paroubek je komunistům velice nakloněn a všechny jeho kroky směřují k tomu, aby skutečně vládl společně s komunisty. Je to velké nebezpečí pro naši velice krátce "plnoletou" demokracii.

Zastánci rudooranžových argumentují tím, že by se nic závažného nestalo, protože přeci neexistuje Sovětský svaz. Ano, SSSR neexistuje, ale Rusko ano. A právě Rusko se snaží získat zpět vliv ve svých bývalých satelitech. K tomu, aby nastal totalitní režim není zapotřebí nějakého "Velkého bratra".

Samozřejmě by k utažení šroubů nedošlo najednou, ale postupně. Komunisté už s tím mají zkušenost. Vždyť ve volbách v roce 1946 vyhráli a ještě se zaklínali svou podporou živnostníkům a svou demokratičností. Stačily dva roky...

Socialisté by rádi vše regulovali, o všem rozhodovali a především rozhodovali o lidech, protože jedině socialisté vědí nejlépe, co je pro lidi dobré. Jedině socialisté vědí, jak mají znít správné otázky novinářů a jedině oni ví, jak mají média správně o socialistech informovat. A kdo neposlechne, tak na toho si socialisté posvítí. Až příliš nápadná shoda s komunistickými praktikami.

A jak by asi společná vláda vypadala? Zkuste si to představit. Okamžitě mediální zákon, kterým by vláda kontrolovala média, zda o ní neinformují špatně. Zamítnutí americké žádosti o vybudování radaru a větší přimknutí se k Rusku. Následně vystoupení z NATO.

Aby zase kapitalisté nezpůsobili nějakou krizi, tak by došlo ke znárodnění firem tak, jak to udělal Hugo Chávez. Stát by převzal kontrolu nad firmami i nad jednotlivci, aby náhodou někdo nekritizoval ztrátu osobní svobody a správnost vedení státu. A už bychom jeli jak po toboganu zpět do totalitní minulosti.

Národ, který se z vlastní historie nepoučí, je nucen si ji prožít znovu, říká moudrá poučka. Historie se opakuje. I dnes se komunisté tváří jako velcí demokraté, ale stačí si přečíst jejich program mezi řádky. Touha po diktátu, po znárodňování, po stranických buňkách v podnicích, po uličních výborech, po opětovné násilné kolektivizaci, to vše lze v komunistickém programu najít.

Jiří Paroubek jde ve šlépějích Zdeňka Fierlingera. Opět se vyrojí spousta hlasů, že to není pravda, že nehrozí žádné slučování socialistů s komunisty. A jak to můžete vědět? Čím těsnější spolupráce s komunisty tím větší riziko. Touha diktovat je společná jak socialistům, tak komunistům. Na závěr už zbývá jen položit otázku z úvodu článku. Těšíte se na vládu KSČSSD?

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.nazorne.cz