Utrpení Jiřího Paroubka

Zlí nepřejícníci si zase pohráli se šéfem Lidového domu a jako tradičně mu přitom ubližovali. Paroubek jako vzor ctnosti se ublíženě vyplakal a pěstičkou zahrozil, že ještě všichni uvidí, až se znovu stane premiérem.

Zdroj: internet

Je to příšerné, jak člověku s posláním od vyšší bytosti všichni házejí klacky pod nohy. To pak jednomu nezbývá nic jiného než aby stále svolával tiskovky a na nich všechny zákeřné ataky odvracel. A kdože Paroubkovi v posledních pár dnech nejvíc ublížil? Mirek Topolánek, Michal Pohanka a Ústavní soud.

Mirek Topolánek se prý snaží poukazováním na Paroubkovu studijní návštěvu totalitní Sýrie odvést pozornost od své návštěvy USA. Vida, až doposud jsem si myslel, že přijetí u prezidenta nejmocnějšího státu světa je považováno za velkou čest, obzvláště jde-li o osoby, které nejsou hlavami státu.

Podle předsedy ČSSD je ale daleko důležitější pro běh dějin návštěva poslance s manželkou a "pucflekem" v totalitním státě s cenzurou na účet teroristické vládostrany. Co na tom, že se původně zamýšlené hodinové setkání premiéra ČR s prezidentem USA protáhlo o dalších půl hodiny, což je všeobecně považováno za ještě větší ocenění než samotná návštěva?

Podle Paroubka je tedy návštěva USA nestoudná, protože se přeci jednalo o radaru a měli bychom navazovat přátelské vztahy a spolupráci se státy typu Sýrie. Takže je příště na řadě Kuba, Venezuela nebo KLDR? Ale až bude poslanec z RaJe zase premiérem, okamžitě smlouvu Američanům vypoví, ať si o nás kdo chce co chce myslí. Takový to je hrdina!

Ústavní soud vynesl verdikt, který se hrubě poslanci Paroubkovi nelíbí. Jeho žádost o zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů byla zamítnuta. No to si ale Ústavní soud dovolil hodně. Vždyť poslanec Paroubek ví všechno nejlépe, tak proč nějaký Ústavní soud. Paroubek je expert na ekonomiku, zahraniční politiku a teď i přes Ústavní právo. Je to ohavnost, když na názory takového velikána, (zase) druhým za Járou Cimrmanem, nikdo nedá a vykládá si vše podle nějaké Ústavy. Jen Paroubek dokáže víc než Superman.

A tak jsme se nemohli dočkat ničeho jiného než prohlášení, že až bude Paroubek zase premiérem, Ústav zruší. Důvod? Prý nelze celé období komunistické poroby vlastního obyvatelstva považovat za totalitní. Prý je kladem, že v sedmdesátých letech už oponenti strany nebyli popravováni, ale jen vězněni. Dokonce prý vnitrostranický boj, díky kterému se uvolnila na sklonku šedesátých let pouta demokracie je také důkazem, že nešlo až tolik o totalitní režim.

Jiří Paroubek byl ke konci sedmdesátých let přisluhovačem komunistického režimu. Opěvoval Vítězný únor, stal se místopředsedou ČSS a dostal se na post náměstka RaJ. Na takové posty ale prošli jen soudruhy prověřené kádry. Nebyl-li Paroubek navíc členem KSČ, ale ČSS, pak musel daleko víc prokazovat věrnost režimu.

Je tedy celkem logické, že se Paroubek společně s komunisty vzniku Ústavu brání. Co kdyby světlo světa spatřily nějaké hodně nepříjemné informace? Co kdyby se provalilo na nynější rudé i přirudlé pohlaváry jakým způsobem kolaborovali s režimem? Co kdyby se potvrdila spolupráce Jiřího Paroubka s STB, ač ten ji vehementně popírá a neví, jak mohla STB zjistit jméno jeho papouška a podle něj mu přidělit krycí jméno Roko?

Kdepak, nežli takovou blamáž, raději Ústav zakázat. Vždyť by Ústav mohl znamenat ohrožení korýtek a hlavně ohrožení politické moci nynějších poslanců a exponentů, rudých agentů. Paroubek si je toho dobře vědom a to je podle mne hlavní důvod, proč nechce, aby Ústav pro studium totalitních režimů fungoval.

Poslanec Michal Pohanka si rovněž vůči Paroubkovi dovolil příliš. Ve svém rozhovoru objasnil důvody, které ho vedly k odchodu z ČSSD a jeho postoji vůči vládě. Je to paradox, ale Pohanka s Melčákem jsou jediní, kteří do vládních návrhů zákonů prosazují politiku ČSSD.

Pohanka s Melčákem jsou označováni za přeběhlíky, zrádce, zaprodance v žoldu ODS. I parte jim nechala ČSSD vyrobit, a aby oba poslanci mohli posoudit jeho kvalitu, byla parte vyvěšena v podobě billboardů. Pro Melčáka s Pohankou by se ale, obzváště po rozhovoru pana Pohanky, hodilo úplně jiné označení. Nikoli přeběhlíci, ale uprchlíci.

Jiří Paroubek opět zareagoval po svém a politické prohlášení vystavil na stránkách svého blogu, čímž jej opět zneužil - má sloužit pouze k prezentaci osobních názorů. A aby bylo jasno, kdo je tím špatným, tak poslanec Paroubek hned vypočítává, co všechno Michal Pohanka způsobil (viz zde).

Pán Lidového domu je rozezlen, protože si pan Pohanka dovolil kritizovat jeho způsob, kterým vede ČSSD. Že je ČSSD stranou jednoho muže a pár přitakávačů je jasné každému, kdo má oči a používá vlastní mozek. Nádherný příklad autoritativného přístupu je kauza Snítilý. Poslanec Snítilý si dovolil jednou jedinkrát za celých dvanáct let, co sedí v parlamentu hlasovat jinak než podle stranického diktátu.

Poslanec Snítilý se nedopustil vůbec ničeho špatného, co by souviselo s politikou ČSSD. Hlasuje pro nebo proti návrhům zákonů podle představ Lidového domu. Za jedno jediné projevení vlastního názoru byl z ČSSD vyobcován. Jiří Paroubek v přímém přenosu prezidentské volby prohlásil, že asi nebude trvat dlouho a Snítilý bude vyloučen místní organizací.

Místní organizace skutečně Snítilého podle přání svého "vůdce" vyloučila. Dnes zase první socialista vyhrožuje, že všichni poslanci za ČSSD musí hlasovat proti radaru, jinak budou vyhozeni.

Jiřímu Paroubkovi pořád někdo ubližuje. Je komický svou zoufalou snahou o získání moci, přičemž o ni bojuje nefér jednáním. Ostatním spolustraníkům vyčítá, že se nemají názor shodným s jeho, ale pokud je předseda ČSSD schopen změnit názor na jednu věc dvakrát do týdne, tak je pro ostatní dost obtížné být s ním neustále v souladu.

Již několikrát jsem psal, že pokud Paroubek prohraje další volby, které jsou v pořadí, tak už jej rozhořčení spolustraníci vynesou v zubech. Snadno se zvyká na moc a přístup do státní pokladny, ale daleko hůř se pak žije v opozici - to platí pro všechny strany bez výjimky. Rozdíl je ale v přístupu.

Skončí-li některá strana v opozici, tak se snaží udělat vše pro to, aby se zase dostala nahoru. Vymýšlí nové strategie, vymýšlí jak voliče zaujmout a dokázat jim, že oni jsou lepší než právě vládnoucí strana. U ČSSD je to ale jinak. Strana stále žije jen z kritiky toho, jak vše co dělá druhá strany je špatné, stále hledá nepřítele a viníky, proč není u moci ona. Pokud je u moci, pak se snaží opět místo své vlastní práce jen kritizovat druhou stranu a před volbami uplatit voliče nějakou hezkou dávkou, třeba pastelkovným.

Jiří Paroubek, který se do křesla premiéra dostal jen shodou okolností, nedokázal za celé tři roky nic pozitivního. Program ČSSD je založen jen na negaci programu ODS. Vše, co šlo prohrát, tak Paroubek prohrál. Dokonce ve volbě předsedy ČSSD, kde neměl protikandidáta, získal ostudných 60% hlasů.

Pokud má Jiří Paroubek pocit, že neustále trpí, že je mu neustále ubližováno a je neustále zneuznáván a jeho myšlenky ponižovány a zavrhovány, tak ať udělá to, co mu radí jeho druhomanželka. Ať se vykašle na politiku, beztak na její vrcholnou formu nemá, a věnuje se raději něčemu užitečnějšímu. Jeho odchod by rozhodně prospěl jak ČSSD, tak celé české politice.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz