Bylo, nebylo, tedy ono nebylo, ale co by bylo kdyby nikoli nebylo, ale bývalo by bylo.
Číšník Obdržálek měl mizernou náladu. Ze všech dní v roce měl Silvestr nejméně v oblibě a obzvlášť tehdy, když jej musel strávit v práci. Vadilo mu povinné veselí a rozjařenost, doslova nenáviděl silvestrovské hosty, kteří mu svou hlučností lezli na nervy.
Jediným pozitivem bylo pro něj zpropitné, ale přeci jen měl raději klidné večery, kdy se v jeho restauraci dohadovaly obchody, zamilované páry si užívaly romantickou večeři a pánové žádali dámy o ruku nebo když se nějací manželé rozhodli udělat si hezký večer. Zatracený Silvestr. A ještě ke všemu má obsluhovat společnost v salónku.
Několik v kabátech zachumlaných lidí dorazilo a on musel kvůli nim do salónku donést ještě věšák. V momentě, kdy si hosté začali odkládat, pochopil proč si neodložili v šatně tak jako ostatní hosté. Přímo před ním se začali z kabátů demaskovat politici, které znal jen z televizních zpráv.
"Doneste nám na začátek dvě lahvinky šampusu, příteli," objednal Bohuslav Sobotka. Šikmé oči Tomia Okamury se široce rozevřely do evropských parametrů. "Tohle by mělo být náplní všelidového referenda, pane premiére, které prosazuje Úsvit, jak jistě víte." "Ježíšmarjá, sklapni, to si ani na Silvestra nemůžeš dát pokoj?", okřikl ho Miroslav Kalousek.
"Pojď sem, ty kluku plešatá, ať tě můžu obejmout a popřát ti," pokračoval Kalousek směrem k Sobotkovi, "Víš jak mě celej rok štve pořád ti jít po krku?" "Marta Semelová se mezitím pustila do přichystaných chlebíčků a občerstvení.
S plnou pusou si lebedila: "Ať žije kapitalismus. Takovou žranici jsme za komunistů neměli ani na ú vé." Karel Schwarzenberg se rozchechtal: "No to mě poser. Ty, taková kovaná soudružka velebíš kapitalismus?" "Rudá Marta" jej sjela pohledem. "A kdybychom těm naším voličům řekli pravdu, že je celý komunismus jen nesmyslem na který slyší jen hlupáci, že by nás volili?"
"Marta má pravdu," zapojil se Petr Fiala. Podívej se, jak jsme dopadli my. Řekli jsme lidem pravdu, že se musí šetřit a taky jsme to udělali. A výsledek? Málem jsme do Sněmovny nedošli." "Měli jste říct, že nejste politici, a že keď budete chtít, tak všechno dokážete. Mě sa to osvědčilo," pronesl z rohu Andrej Babiš.
"Vidíte? A právě v takových momentech by se dalo uplatnit všelidové referendum..." "Sakra zmlkni, Tomio nebo ti skutečně vrazím pár facek," vytočil se Kalousek. Do salónku pronikl zvuk televize, kde zrovna běžela informace o Rusku, kde členky skupiny Pussy Riot proti čemusi protestovaly.
"Kundy!", zaburácel salónkem hlas Miloše Zemana, na kterém bylo vidět, že začal slavit už na Štěpána. "Já se vás nebojím!", na to se svalil na židli, poklesla mu hlava a začal opilecky chrápat. "Kdo ho sem pozval?", zajímal se Pavel Bělobrádek. "Jedna věc je dát si inkognito do trumpety, aby o tom rodina, která je jinak na prvním místě, nevěděla a druhá je, že tohle je magnet na průšvihy."
Bez jediného slova domluvy se společnost potichu zvedla a začala se pomalu zahalovat. Přivolaný číšník Obdržálek jim předložil účet. "Stravenky berete, že?", zajímal se Kalousek a začal na tácek sázet jednu poukázku vedle druhé.
Jako poslední přistoupil Andrej Babiš. Číšník očekával, že mu miliardář dá tučné zpropitné, ale ministr financí se ho místo toho zeptal: "Máte vše řádně zdaněno, že, pán hlavný? Daňové přiznání vedlejších příjmů. Jestli ne tak k vám pošlu Kobru. Já už na to dohlídnu. A mimochodem, má vaše restaurace za dodavatele firmy z mojho Agrofertu? Nie? Tak to prostě zařídíme."
Číšník Obdržálek se smutně podíval na zbytky hostiny a vyspávajícího Zemana. Začal mít na politiky vztek. Šmejdi zlodějský to jsou, řekl si, když zjistil kolik chybí příborů. Člověka by z kůže sedřeli a že by dali aspoň nějaké dýško, to ani náhodou. O důvod víc, proč nenávidět Silvestra. A venku se na odjíždějící limuzíny začal snášet bělostný sníh.
