Vladimír Špidla, bývalý eurokomisařský trafikant nazval prezidenta Zemana Troškou české politiky. Zmýlil se v jednom písmenu.
Zdeněk Troška předkládá lidem své jednoduché komedie, které spíše hraničí s trapností. Je symbolem silně primitivní zábavy a mám pocit, že s postupujícím věkem se jeho vkus snižuje čím dál víc. Kde jsou časy úspěšných pohádek...
Miloš Zeman je v tomto prakticky stejný. Primitivní vulgarita, mebetyčná arogance, mstivost, láska k alkoholu, to vše je znakem našeho třetího porevolučního prezidenta. Zeman v reakci Špidlu taktéž nelichotivě počastoval, ale nutno říci, že výjimečně měli pravdu oba.
U Miloše Zemana se ale dá úspěšně aplikovat i označení "troska české politiky". A dost možná přesněji. Všude, kde se poslední dobou prezident objeví, následují zničující prohlášení, která jeho mluvčí nestačí žehlit. Zemana začíná předcházet neblahá pověst.
Nebudu se znovu věnovat jeho urážlivým výrokům či jeho lezení do ruského rekta. Spíše je zajímavé, co o něm napsal jeho bývalý blízký spolupracovník, který ho vytáhl od objímání stromů v lese na Vysočině až na Pražský hrad a odměnou mu bylo zatracení, Miroslav Šlouf.
"Jednání Miloše Zemana postupem času bohužel stále více určují tři jeho pozoruhodné špatné vlastnosti. Dříve je měl aspoň většinou pod kontrolou, ale v posledních letech jakoby se utrhly ze řetězu, což způsobuje rychlou degeneraci osobnosti. Tyto vlastnosti mu také způsobily většinu problémů v celé jeho dosavadní kariéře.
Jednak je to nevypočitatelná náladovost. Ta se postupem času stále zhoršuje. Miloš Zeman tak dokáže změnit náladu neuvěřitelně rychle a kvůli stále banálnějším, někdy až nepochopitelně zanedbatelným pohnutkám.
Dále je to pak urputná zatvrzelost, se kterou lpí na některých omylech, a to dokonce i poté, když se přesvědčí o tom, že to omyly jsou. Před lety, ještě jako předseda sněmovny nebo premiér, byl schopen uznat, když se mýlil. Nedělal to samozřejmě rád a rozhodně ne veřejně, ale uměl to. Ale pak ho tato schopnost začala opouštět, až ho opustila prakticky úplně. Nyní už není schopen přiznat omyl prakticky nikdy.
Poslední jeho sebezničující vlastností je velmi nízká, prakticky nulová sociální inteligence. Ano, je to pozoruhodná vlastnost právě u nejúspěšnějšího novodobého sociálního demokrata. A zhoršuje se s věkem."
Není zapotřebí být Šloufovým příznivcem, nicméně v tomto případě má zjevně pravdu. Všechny tyto znaky můžeme u prezidenta pozorovat. Jako potvrzení Šloufem napsaného se tak jeví poslední reakce Zemana ze zahraniční cesty na verdikt Rady Českého rozhlasu ohledně jeho slov v Hovorech z Lán.
Rada konstatovala, že došlo k porušení zákona i kodexu a právě s ohledem na naprostou nečekanost, že by hlava státu mohla být v přímém přenosu tak vulgární, neudělila pokutu, ale vydala jen varování směřované jak Rozhlasu, tak Hradu.
Jak se k tomu postavil prezident? "Mě se bezprostředně toto rozhodnutí rozhlasové rady netýká, zá visí na tom, co s tím udělají redaktoři." Takže zodpovědnost za prezidentovu vulgaritu mají redaktoři ČRo? To je tak neuvěřitelně arogantní, že být ředitelem ČRo, tak Hovory z Lán okamžitě zruším.
Miloš Zeman si opravdu nepřipouští, že by jeho jednání mohlo být chybné či nesprávné. Nemá v sobě žádnou sebereflexi a doslova za pochodu ztrácí soudnost a zábrany. Stává se skutečnou troskou české politiky.
