TOP proti české svrchovanosti

Představitelé rodící se strany TOP se rozhodli přiložit pod kotel a pořádně zatopit prezidentu republiky kvůli Lisabonské smlouvě. Je jim jedno, že chtějí zbavit naši vlast svrchovanosti.

Vidim Evropu velikou, jejiz byrokracie hvezd se dotykaZdroj: ateo.cz

Pokud Václav Klaus nepodepíše, TOP navrhne jednorázový zákon, který ratifikaci tohoto paskvilu umožní. Jenže tady se TOP, která má jinak hodně přitažlivý program, pohybuje na hodně tenkém ledě. Tímto přitopením pod kotlem se může snadno led probořit a místo prezidenta se budou nedobrovolně koupat právě pánové z TOP.

Jak je to dlouho, co Sněmovna narazila u Ústavního soudu kvůli jednorázovému zákonu? Dokonce byly kvůli tomu oddáleny předčasné volby, které následně byly odpískány Jiřím Paroubkem z obavy, že by ani druhý pokus u Ústavního soudu neprošel.

Něco jiného jsou běžné zákony. Ty se tvoří průběžně a jejich platnost není retroaktivní. Stejně, jako byl odmítnut zákon na zkrácení volebního období, který se týkal Sněmovny v právě probíhajícím funkčním období, musel by podle stejné logiky být odmítnut i zákon, který by změnil pravidla pro prezidenta uprostřed jeho volebního období. I zde by došlo k poškození ústavních práv prezidenta republiky.

A tak stejně jako je možná ústavní úprava do budoucna o možném zkrácení volebního období poslanecké sněmovny s platností od příštích voleb, bylo by možno změnit prezidentovy pravomoci úplně stejně, ale až od příštího volebního období.

Strana TOP si ve své evropské zaslepenosti neuvědomuje, že prezident má také své pravomoci a práva. Karel Schwarzenberg, který až doposud jednal v zájmu České republiky, má najednou strach: "Znejišťování ratifikačního procesu, který úspěšně proběhl ve 26 členských zemích EU, však mimořádně poškozuje kredit České republiky v zahraničí. Skutečně hrozí, že na současnou situaci doplatíme a ztratíme mnohem více, než současným postojem můžeme získat."

Proč bychom měli doplácet? Ústavní soud ještě nerozhodl, ačkoliv se dá očekávat, že o rozsudku už bylo rozhodnuto při návštěvě německého velvyslance u předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Na Lisabonské smlouvě je spousta negativ, kvůli kterým by měla být odmítnuta a ne jen kvůli možnému prolomení Benešových dekretů.

Možnost prolomení je docela reálná. I kdyby existovalo tisíc politických deklarací, nemají žádnou právní hodnotu. Nově zřízený Evropský soudní dvůr ještě o této možnosti nejednal a tudíž nemá žádný precedens. Může tedy klidně rozhodnout ve prospěch žalujících sudetských Němců. Nic neobstojí jakékoli ujišťování. Seznamte s nějakým problémem tři právníky a dostanete šest právních výkladů, každý jiný.

Neustále je argumentováno, že podepsat "musíme", jinak že se nám stane něco nemilého. Kruci a sakra, snad jsme svrchovaný stát, který sám má rozhodovat o své budoucnosti a o směřování spolku jehož je členem. Je-li nám naznačováno že máme, jak se hezky lidově říká "držet hubu a krok", pak to svědčí o míře demokracie, či spíše nedemokracie, rozuměj rodící se totalitě v EU.

"Hubu a krok" jsme drželi čtyřicet let, plnili jsme plány na 120%, na povinných prvomájových oslavách oslavovali papaláše na tribunách, stavěli hráz kapitalismu, bojovali s imperialistickými vrahy a rušili štvavé vysílačky. Za těch čtyřicet let, ač jsme netrpěli hladem (jen skoro vše bylo nedostatkovým zbožím) se z nás stala rozvojová země, jejíž výrobky byly často nekonkurenceschopné a neprodejné dokonce i uvnitř "socialistického tábora". Mnohdy se vyrábělo jen pro výrobu a například se i stávalo, že hutní výrobky jen směřovaly oklikou zpět do pece.

Když se nyní EU žene do podobného projektu, který není nepodobný bývalému RVHP, máme opět "držet hubu a krok" a opět oslavně mávat na papaláše na tribunách? Po revoluci jsme řešili problém jak rozhodování přesunout co nejblíže lidem, jak provést decetralizaci, aby o místních záležitostech nerozhodoval krajský úřad nebo dokonce vláda.

Nyní se máme dobrovolně vzdát své suverenity a přesunout rozhodování o klíčových záležitostech do ještě vzdálenějšího centra, které si bude postupně osobovat rozhodování prakticky ve všech pravomocích. Proč má o záležitostech České republiky rozhodovat bruselský úředník? Budeme snad místo samostaného státu zase protektorátem? To se netýká jen nás, ale všech členských států EU, v nichž jsou si opět některé státy rovnější. Jako bychom už podobnou zkušenost neměli.

Proč si nemůže Česká republika rozhodovat o své energetické, imigrační nebo sociální politice? Proč nám musí třeba právě v těchto oblastech diktovat někdo jiný, kdo o dění u nás nemá ani páru? Zbavili jsme se nadvlády Sovětského svazu a lezeme do chomoutu "Francouzskoněmecké čtvrté říše".

Netvrdím, že je snad projekt EU špatný nebo že bychom měli z EU vystoupit. Co je ale špatné a co bychom měli odmítnout je nynější směřování EU k superstátu, k centralizaci moci, k direktivnímu plánování co smíme a co nesmíme vyrobit nebo vyprodukovat, co smíme nebo nesmíme dovézt a vyvézt nebo jakou elektrárnu si postavíme a jaké imigranty dostaneme přiděleny.

Ústava České republiky zcela jasně říká, že prezidentovou pravomocí je ratifikace mezinárodní smlouvy, ač je k tomu vyžadován spolupodpis premiéra. Nějaké hraní si na rozdělení pravomocí prezidenta na to co může a co musí podle článků 62 a 63 Ústavy je doslova dětinské. Pokud by to bylo takto rozděleno, pak by prezident musel propůjčovat vyznamenání nebo musel udělovat amnestii. Absurdní, že? 

Je-li Václav Klaus poslední šancí, jak tento pro Evropu nepříznivý směr vývoje zvrátit, pak za ním plně stojím v jeho odhodlání smlouvu nepodepsat. Lisabonská smlouva je ve své podstatě kapitulační listinou, kdy je rozhodování o nás předáno do cizích rukou. Je-li Karel Schwarzenberg takovým českým vlastencem, za jakého až doposud vystupoval, je s podivem, že osud České republiky a ztráta její svchovanosti je mu zcela lhostejný.