Těžké socialistické retro

Němci z bývalé DDR tomu říkají "ostalgia". Něco jiného je ale vzpomínat na dobu minulou a něco jiného pokoušet se dobu minulou znovu zavést.

Zdroj: ateo.cz

Vzpomínky na náš komunistický socialismus mohou být nostalgické. Byli jsme mladší, vše pro nás bylo svým způsobem jednodušší, nemuseli jsme se až todovat, protože za nás rozhodoval někdo jiný. Stačilo tak zvaně "držet hubu a krok" a člověk životem proplouval.

U někoho mohou vzpomínky vyvolat nostalgii po tehdejších cenách, ale když si to člověk přepočítá, zjistí, že tehdy vlastně bylo téměř vše dražší Když slýchám vzdechy, jak stál bochník Šumavy 4,20 Kčs nebo čtvrtka másla jedničky 10 korun, vzpomenu si na tehdejší dobu a jaké v té době byly výplaty. Když tehdy v osmdesátých letech nastupoval do práce středoškolák, byl jeho nástupní plat 1350 korun brutto, vysokoškolák dostal o dvě stovky víc.

Celostátní průměr se pohyboval jen lehce nad dva tisíce, a bylo jedno jestli se v práci snažíte anebo flákáte. Plat byl podle tabulek. Říkám si, jak by to asi s těmito rýpaly dopadlo, pokud by svým potomkům řekli, že dostanou stejnou výplatu jako ti, co jim studium nevonělo, ať oni sami mají jakoukoli snahu a lépe se vzdělali.

Zdá se, že dvacetiletý cyklus je nám snad předurčen. Je to jen něco málo přes dvacet let, co se národu podařilo komunisty zbavit moci a celých dvacet let je od této moci držet. Uběhlo dvacet let a lidé zapomněli. Zapomněli na každodenní šmírování, na "doublethink", na Tuzexy, na fronty na banány nebo dámské vložky, na několikadenní fronty při zápisu do pořadníku na nové auto, na jedinou oficiální pravdu, se kterou museli všïchni souhlasit, na ostnaté dráty na západní hranici a nemožnost cestování, na celou tu nesvobodu.

Socialisté nyní slibují všechno všem a přitom nemají kde brát. Republika je polepena na city útočícími billboardy, co vše ČSSD zařídí, dokonce že ČSSD bojuje za naše (nebo dánské?) důchody. Vlastně je to pravda, protože pokud by ČSSD měla splnit své sliby, pak na to skutečně naše budoucí důchody padnou.

První socialista tvrdící "jsem jeden z vás", údajně žádá o výhody, které jiní nemají, aby směl být vozen limuzínou až před vchod svého teplického bytu zákazem vjezdu. Člověk, který slibuje třináctý důchod v podobě měsíčních dvou stovek v roční výši ze zisků státní firmy, jejíž dividendy jsou ze zákona příjmem státní pokladny, dělá vše pro to, aby právě tito důchodci o své peníze nakonec přišli.

Lidový dům na svých billboardech slibuje snížení zadlužování na polovinu. Má známá s doktorátem také v první okamžik nepochopila, oč vlastně běží. V první okamžik si myslela, že šéf socialistů chce snížet zadlužení státu. je to přesně naopak. Socialistický "správný tým" dopředu hlásá, že bude vesele zadlužovat dál, jen polovičním tempem než nyní, kdy naši ekonomiku naplno zasáhla celosvětová krize.

Socailisté tak dopředu hlásí, že až bude ekonomika opět vzrůstat, budou zde právě oni a dohlídnou na to, abychom náhodou nazačali své dluhy umořovat. O tom, jak umí socailisté hospodařit už víme. V době, kdy naše ekonomika rostla o 7% ročně, přicházeli se stamiliardovými schodky. Můžeme se tedy těšit další velké zadlužování a uplácení voličů, abychom se za pár let dočkali řeckého osudu.

Šéf z Hybernské nejprve bezelstně prozradí, že na komunisty si zvykneme. Vzedme se bouře nevole a ejhle, ve Vltavě neuteče ani mnoho vody a ČSSD společně s komunisty vládne na krajské úrovni. Nyní Jiří Paroubek zcela bez obalu řekne, že chce vládnout s komunisty. S těmi samými komunisty, kteří v padesátých letech posílali své odpůrce i své věrné na šibenici, s těmi samými komunisty, kteří v osmašedesátém pozvali sovětské tanky, aby jim pomohly ve vnitrostranické bitvě, s těmi samými komunisty, kteří nechávali bez okolků mlátit a zavírat lidi s jiným než oficiálním názorem.

Komunisté mohou tisíckrát říkat, že jsou jiní. Nejsou, nebyli a nebudou. Jen co se dostanou k moci ať přímo nebo nepřímo, znovu budou chtít rozhodovat o životech ostatních. Nebude trvat dlouho a opět dojde k utažení šroubů a zavírání politických odpůrců. Nevěříte? Věřte. V šestačtyřicátém sliboval Gottwald v Živnostenských listech, jak chce KSČ podporovat živnostníky a že rozhodně nechystá žádné znárodňování a kolektivizaci. Uběhly dva roky... Opravdu si myslíte, že se historie neopakuje?

Obloukem se dostáváme k začátku. Jiří Paroubek nyní prohlašuje, že chce regulovat ceny u některých produktů. Jak daleko je k tomu, aby se pak regulovaly ceny všeho a následně se regulovaly i platy? Myslíte si, že je to "ostalgia"? Naopak, je to promyšlený plán jak vrátit komunistický socialismus v maličko inovované podobě. Šéf ČSSD sice tvrdí, že komunisty ve vládě nechce, ale vládnout s nimi může v parlamentu, kde se budou tvořit zákony a pravidla. K čemu ministerský post, když lze vše snadno ovlivnit od parlamentních lavic? Pak už bude půda připravená pro otevřenou koalici a věřte tomu, že zpět do dob věčného nedostatku všeho, pořadníků, domovních důvěrnic, uličních výborů a všemocné státostrany se mi skutečně vracet nechce.

Nedokážu pochopit, kde se dnes berou lidé, kteří si tento návrat přejí. Možná to jsou bývalí papaláši nebo straničtí kádři, určitě jsou to ti, kteří neměli odvahu nebo schopnosti postarat se o vlastní blaho a zcela určitě ti zapšklí, kteří měli za komunistů výhody a moc nad ostatními. Ale že by jich bylo tolik?