Švejnar: Čechem snadno a rychle

Za měsíc vypukne boj o Hrad. Do startovních bloků zakleknou dva profesoři a ekonomové vyznávající pravicové hodnoty. Dalo by se říct, že je tedy jedno, kdo z nich zvítězí, vyhrát ale může jen jeden.

Tandem do prezidentské volbyZdroj: www.ateo.cz

Lidový dům má pohotovost. Nastává měsíc honu na současného prezidenta. Podrobně bude sledován každý jeho krok, každé slovo, ba dokonce i to nevyřčené, aby mohlo být následně konstatováno, že každý jeho krok, vše co vyřkl ba dokonce i nevyřkl je špatné.

Jako příklad může posloužit včerejší Novoroční projev. Václav Klaus v něm nezmínil nic, co by se mohlo někoho dotknout. Vcelku realisticky zhodnotil současný stav, ale přesto si předseda z Lidového domu, Jirka, neodpustil útok s tím, že celý projev byl špatný až na jednu věc, a to že se nám daří dobře. Pochopitelně jen díky ČSSD.

Ano, máme se vcelku dobře, ale stále je před námi velký kus cesty. Lidový Jirka ale zapomněl na fakt, že se máme možná až moc dobře především díky hrozivému zadlužení, které s sebou přinesly vlády se socialistickou účastí. Pro připomenutí: státní rozpočet byl za vlád ČSSD zadlužen částkou přes 600 miliard, přičemž právě uplynulý rok jde ještě za Lidovým domem a další sekera se odhaduje na téměř sto miliard.

Ale vraťme se k původnímu tématu. Lidový dům trpí personální krizí. Socialisté nejsou schopni vyprodukovat osobnost, která by se mohla postavit Václavu Klausovi. Jedinou personu, která by toho byla schopna, Jirka se sexy mozkem zapudil a nikdo jiný zkrátka alternativou není.

Paroubek je ale stratég. Za pět let by chtěl kandidovat sám. Ambicioznost se mu rozhodně upřít nedá, ale už křeslo premiéra bylo nad jeho schopnosti. Neustále si heldá nějaké nepřítele, vůči nimž pak zarputile bojuje. Takovým terčem je i současný prezident.

Předseda socialistů stále nemůže prezidentu zapomenout, že nedostal šanci sestavit vládu. Nemůže se divit, když dopředu avizoval, že se spolčí s komunisty. Tato hrozba visí stále ve vzduchu. Paroubkova orientace na spolupracovníky z dob totality je příslovečná.

Poté, co se VyVolený Jiří Dienstbier zesměšnil během jednoho týdne po vypuštění svého jména do éteru, vypuklo horečné hledání antiklause. Za těchto podmínek nakonec lidový Jirka vybral kandidáta, který je na hony vzdálen od proklamací socialistů. Kývl na liberálního, pravicově orientovaného profesora ekonomiky s dvojím občanstvím, pana Švejnara.

Je zajímavé, že člověk, který se hlásí k reformám a pravicovým krokům je pro socialisty přijatelnější než současný prezident, který se vyslovuje pro reformy a pravicové kroky. V čem spočívá přijatelnost Švejnara pro socialisty? V několika málo bodech.

1) Nejmenuje se Klaus
2) Má možnost přivábit pravicové poslance a senátory
3) Nikdo ho vlastně nezná
4) S velkou pravděpodobností volbu prohraje
5) Nejmenuje se Klaus

Náš prezident by měl být opravdovým Čechem. Nemyslím tím nějaké národovectví ve stylu neonacistických hnutí. Měl by znát zdejší poměry, vědět v čem je národ dobrý, v čem se trápí, znát mentalitu našeho národa, znát naší politickou scénu, lidé by měli znát jeho názory a měl by být pro národ čitelný, zkrátka český národ by měl vědět, co od něj může v té které situaci očekávat.

Profesor Švejnar, který prakticky celý život trávil v USA je pro naši politickou scénu marťanem. Možná tím marťanem, kterého si předseda socialistů tolik přál. Je trapné, pokud kandidát na prezidenta nezná heslo z prezidentské standardy. Možná, pokud bychom se pana Švejnara zeptali na počet hvězd na americké vlajce, dočkali bychom se briskní odpovědi včetně vyjmenování všech amerických států.

Když těsně před Vánoci profesor Švejnar přijel, aby se za měsíc snadno a rychle stal Čechem, pochvaloval si, že ho lidé už znají. Mýlil se. Je známá jeho tvář a jeho jméno díky médiím. Jeho názory nezná nikdo. Navíc jeho názory nemohou být konfrontovány s jeho jednotlivými kroky. Postoje názory a kroky Václava Klause netřeba připomínat, jsou všeobecně známy.

Připomeňme si jaké priority si vybral Jan Švejnar za své, pokud by byl zvolen:

- ukončit transformační období v mezinárodní oblasti i na vnitropolitické scéně
To je tak nicneříkající pojem, že si pod ním lze představit prakticky cokoli. Vnitropolitická scéna už dávno transformací neprochází. Strany jsou konsolidované, mají své voliče, které svou stranu berou i s těmi lidmi, kteří v ní jsou. Švejnar by měl možná vysvětlit, jaké transformační období probíhá v mezinárodní oblasti. Jsme členem EU, NATO a spousty dalších mezinárodních organizací. Co na tom chce preofesor Švejnar měnit?

- přispět k vytváření politického konsensu pro zásadní ekonomické a sociální reformy
Pokud se nedohodnou politické strany, tak s tím prezident nemůže nic udělat. Pokud by strany násilně nutil do nějakých dohod za každou cenu, jen by se ztrapnil. Maximálně může apelovat na politické představitele, ale nemá v ruce žádnou páku, kterou by je mohl dovést ke konsensu.

- po parlamentních volbách být maximálně čitelným partnerem politických stran při sestavování vlády
Pan Švejnar zapomíná, že není v Americe. Prezident ze své funkce nemůže být partnerem při sestavování vlády. To má plně v rukou osoba pověřená sestavením vlády a prezident do toho nemá co mluvit. Pokud je vláda sestavená, může udělat jen jediné. Jmenovat ji. Navíc popvěřená osoba může za premiéra vybrat prakticky kohokoli bez jakéhokoli vlivu na prezidentovo přání.

- přispět k úspěchu předsednictví Česka v EU, obnovení důvěry občanů v demokratický systém a zvýšení prestiže ČR ve světě
Prezident těžko může ovlivnit důvěru občanů v demokratický systém. Pan Švejnar opět zapomíná, že není v USA. Moc je v rukou vlády a parlamentu. Prezident je jen reprezentativní představitel bez výrazných pravomocí. Sám úřad prezidenta se těší velké důvěře. Prezident ale nemůže ovlivnit důvěru občanů vůči poslanecké sněmovně nebo vládě.

- přistoupit dynamičtěji, moderněji a otevřeněji k výkonu prezidentského mandátu
Opět zapomíná, že prezident má svázané pravomoci. Prezident ČR není prezidentem USA. Pokud by tím mínil, že bude častěji na obrazovkách, že bude jeho hlas víc slyšet tak si koleduje minimálně o stejné postavení, které zaujímá předseda socialistů, kterého je také všude plno. Zkrátka by se stal směšným.

Jan Švejnar přijel společně s rodinou, aby zde zahájil prezidentskou kampaň. Jenže americký způsob se do naší země jednoduše nehodí. To, co je v USA běžné a vnímáno kladně, je u nás pompézní a směšné. Svědčí to o tom, že Jan Švějnar nezná českou mentalitu. Za měsíc to ani nemůže zvládnout. Nemá patřičné zkušenosti a rychlokurs mu pomoci nemůže. Žádná příručka "Čechem snadno a rychle" neexistuje. To dokázal jenom Nick Carter v Adéle, co ještě nevečeřela.

V úvodu bylo napsáno, že byl schválen člověkem, který má sám za pět let prezidentské ambice. Člověkem, který je natolik zbabělý, že utíká z boje raději tam, kde má vítězství téměř jisté. Je jasné, že pokud by se Klausovi postavil Paroubek, bude smeten. Proto byl také vybrán Jan Švejnar. Je kandidátem, který může znovuzvolení Václava Klause zkomplikovat, ale který nakonec Klause neporazí.

Pokud by totiž zvítězil, pak by musel Paroubek svou ambici odsunout o dalších pět nebo deset let. Pokud nezvítězí, je Paroubkova cesta ke kandidatuře volná za pět let. Pokud si ale lidový Jirka přečetl rozhovor s paní Švejnarovou, musel se o něj pokušet infarkt. Paní Švejnarová řekla, že její manžel touží po prezidentském křesle a když to nevyjde teď, zkusí to za pět let znovu. Holt zase jednou sexy mozek vybíral až přebral a zase na něj zbyde funkce druhého vítěze...

Tento článek byl převzat servery www.eportal.cz, www.soscr.cz a www.fragmenty.cz