Stávka? Laciná populistická předvolební kampaň

Tak si odboráři zastávkovali. Někde si udělali výlet do Prahy, kde vystavili na magistrále na odiv obsah svých mozkoven, jinde nebylo vůbec poznat, že se stávkuje.

Strádající odboráoiPavel Eichler

Prý stávkoval celý milion zaměstnanců, tvrdí odboráři. Zlaté oči, které to viděly. Možná tak desetina z tohoto počtu, a to ještě ne zcela jistě. Odboráři vždy přeháněli čísla zúčastněných na demonstracích. Možná je to způsobeno tím, že většina profesionálních odborářských demonstrantů má takové postavy, že by se do nich vešli dva normálně vzrostlí jedinci.

Stávkující si mysleli, jak bojují za svá práva, které ČMKOS úzkostlivě brání. Ale kdyby se někdo stávujících zeptal, za co že to vlastně stávkují, tak by určitě většina dotazovaných nevěděla, popřípadě by se omezila pouze na konstatování, že vláda všechno zdražila, aniž by stávkující tušili, že ceny potravin rostou po celém světě a inflace stoupá i v okolních státech především kvůli drahé ropě.

U úředníků často nejde poznat, zda pracují nebo stávkují, protože pokud by se to mělo posuzovat podle jejich pracovní aktivity, pak by museli stávkovat 365 dní v roce. Nejkomičtější stávka byla u pražských taxikářů. Jde o soukromníky, kteří stávkovali proti pravidlům Magistrátu, že na vybraná stanoviště smějí pouze vozy firmy, která zaručí ceny podle platné městské vyhlášky. Jistě, každému by se líbilo jezdit kilometr za 99 se stejnou nástupní sazbou.

Odboráři do počtu stávkujících započítali úplně všechny zaměstnance jejichž odborové organizace se do stávky zapojily bez ohledu na to, zda dotyční zaměstnanci stávkovali nebo ne. Pak vznikají takové komické situace, že na dráze podle premiéra stávkovala pouze tisícovka z 58 tisíc zaměstnanců. Hádejte, s jakým číslem budou operovat Štěch & spol.?

Socialistický senátor Štěch, kterému jde o znovuzvolení v podzimních volbách si hodně stliboval od stávky v pražském dopravním podniku. Podle toho, co jsem dnes zažil na vlastní kůži se nedá mluvit o ničem jiném než o Štěchově pražském dopravním fiasku.

Metro si veselo jezdilo, pouze se omezilo na hlášení, že se "metráci" ke stávce přihlašují. Ale ČMKOS si hned mohl započítat další tisícovku stávkujících. Autobusy, které jsem měl možnost zahlédnout, jezdily rovněž.

V době stávky jsem právě cestoval z Nuslí na Ořechovku, a tak jsem čekal, kdy nás tramvaják vysadí s tím, že stávkuje. Dojel jsem bez problémů a jediného zádrhelu. Pouze na Albertově jsem zahlédl jednu stojící tramvaj, kde si jeji kormidelník opřen o zábradlí právě zatloukal další hřebíček do své rakve. Druhé stávkující jsem zahlédl až u Střešovické vozovny, kde sídlí muzeum MHD. V bráně tam stála tramvaj s nápisem STÁVKA na přidělané plachtě. U tramvaje stáli dva řemeslníci v montérkách a klopili zrak hluboko do země.

Na stávkující tramvaj mne upozornil hurónský smích našeho tramvajfíry, který si směrem ke zmíněným pracovníkům významně klepal na čelo. Hm, asi pozdrav. Tramvaje si v klidu jezdily, jen mi jich přišlo nějak míň. Asi udělal DP nějaké opatření, ale přiznám, že poloprázdné ulice připomínaly spíše klidný víkend než právě bouřlivě probíhající stávku.

Když jsem se následně vracel směrem k Vinohradům, tramvaj se nakonec skutečně zastavila. Pohled na hodinky mi prozradil, že už je dávno po stávce, ale řidič otevřel dveře kabiny a oznámil, že je tramvaj bez šťávy.

Využil jsem příležitost a onoho pilota jsem se zeptal, jestli stávkoval. "Proč?," zeptal se mě. Pak jsem se dozvěděl, že s takovou stávkou nesouhlasí, jestli se mělo stávkovat tak tehdy, když se o reformách teprve jednalo a ne tehdy, když už jsou reformy v plném proudu. Viděl za tím pouze snahu udělat si lacinou volební kampaň jak ze strany Milana Štěcha, tak ČSSD.

Mezitím mu přišla SMS, kterou mi ukázal. Podle této zprávy stávkovalo pouze sedm(!) pražských řidičů tramvají, přičemž na trati se jedalo pouze o čtyři případy. "Tady máte odpověď," mi ještě sdělil onen neznámý řidič a protože šťáva naskočila, pokračovalo se dál.

Pražská MHD nesplnila očekávání odborářského bosse. Jenže po zkušenostech se socialistickými politky, Štěcha nevyjímaje, se určitě dočkáme jednoduché zprávy, že řidiči v pražské MHD stávkovat chtěli, ale zaměstnavatel, který jde na ruku ODS, je zastrašil.

A tak se těším, co si Milan Štěch vymyslí příště. Je jasné, že mu vůbec o nějaké reformy, natož lidi, nejde. Pokud by mu tak ležely na srdci starosti o zaměstnance, tak by proti reformám protestoval již podstatně dříve a ne s náboženským znamením po smutečním obřadu.

Stávkovat, vyvolávat nepokoje s vědomím, že se teď už vůbec ničeho nedosáhne je jen laciná populistická předvolební kampaň, která má pomoci v podzimních volbách ČSSD a senátoru Štěchovi obhájit senátorský plat.

Odboráři, kteří skočili na lep svému socialistickému vůdci jsou pouze zneužiti k obyčejnému politickému boji za plným korýtkem. Pokud je Milan Štěch skutečně takovým dobrodějem, tak určitě rád prozradí, jak se spokojí pouze s průměrným platem za svou odborářskou funkci a jak svůj senátorský příjem rozděluje mezi bezmocné a nemohoucí. Určitě to je stejná pravda jako milion stávkujících.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz