Standardní levicový politik

Podle Jiřího Paroubka jím je Hugo Chávez. Pokud jeho kroky jsou levicovým standardem, tak se u nás máme na co těšit, protože Paroubek je pilným žákem.

Autor neznámý, úprava R. Polanecký

Standardní levicový politik. Takové označení si vysloužil venezuelský diktátůrek Hugo Chávez od našeho epochálního vítěze, nejsilnějšího předsedy s posláním od vyšší bytosti, který na to má, Jiřího Paroubka. Možná by bylo dobré si na těchto dvou mocichtivcích ujasnit, co že to je standardní levicová politika.

Standardní levicový politik chce získat veškerou moc nad svou zemí (a nejen nad ní, rád by expandoval i dál, aby jeho sláva hvězd se dotýkala). K tomu mu slouží početné davy příznivců, kteří poslušně, ať už je jeho názor jakýkoli, souhlasně bečí se stádem a oslavují svého vůdce jako jediného spravedlivého na tomto i jiném světě.

Získat si davy lidí je pro standardního levicového politika hračka. Stačí zahrát na nejnižší pudy jako závist, označit za zdroj zla a utrpení zlé kapitalisty, kteří si zvyšují svůj zisk na úkor těch, které zaměstnávají. Standardní levicový politik tak bojuje proti "zbohatlíkům" a "vykořisťovatelům" berouce se za práva chudých, ač sám žije povětšinou v přepychu, který by mu mohli oni zbohatlíci a vykořisťovatelé závidět.

Pro standardního levicového politika je obtížnější si moc udržet, a tak přichází na řadu kromě neustálého ujišťování o boji proti zlým kapitalistům, kteří mohou za všechno na světě, co se těm chudým, neúspěšným a méně úspěšným v životě nepovedlo, i rozdávání peněz, které sice ve svém důsledku prakticky nijak nepomohou, ale standardní levicový politik se udělá před svými davy hodným, který na ně myslí a dává jim peníze zadarmo.

Pokud má země nějaké přírodní bohatství, usiluje standardní levicový politik o to, aby se například vysoce zisková těžba ropy dostala do státních rukou. Vůbec nejlepší je, pokud nějaká zlá zahraniční kapitalistická firma investovala finance do těžby, protože takový podnik se jednoduše znárodní a stát přijde zadarmo k hotovému.

Požadavky obyčejného lidu se stupňují, a tak standardní levicový politik znovu musí davy ujišťovat, že za vše zlé mohou kapitalisté a hledat další zdroje financování nákladného udržení se u moci. Po těžařských firmách tak přijdou na řadu banky, telekomunikační operátoři, výrobci oceli a cementu a  elektrárenské firmy.

Neustálý tok peněz lidem bez odvedené protihodnotné práce ale vede k roztočení inflace. Standardní levicový politik proti ní bojuje až nestoudně jednoduchým nástrojem, jakým je škrtání nul a ujištěním, že za to mohou zlí kapitalisté. Pak se snadno stane, že americký dolar už není za 2150 bolívarů, ale za 2,15. Lidé opět oslavují, že se mají tak dobře, dokud si neuvědomí, že jsou na tom stejně, ne-li hůře.

Standardní levicový politik touží po stálé moci, protože jedině on ví, co je pro lid dobré. Aby si udržel davy příznivců, musí se stát zadlužit, aby bylo na vyplácení financím těm chudým, neschopným a méně schopným, za jejichž stav mohou, jak jinak, zlí pravicoví kapitalisté. Vše se blíží na hranu udržitelnosti, a tak nastává další majstrštyk v podobě získání absolutní moci.

Davy příznivců vynesou do parlamentu standardní levicové politiky své oblíbené strany a ti se už postarají, aby moc zůstala v rukou standardního levicového politika - vůdce. Je-li absolutní moc závislá na lidu, stojí to jen více peněz.

V momentě, kdy standardní levicový politik - vůdce získá absolutní moc, tak ji dobrovolně nepustí a většinou ji má doživotně. Pokud za čas nastane prozření těch chudých, neschopných a méně schopných, má standardní levicový politik v rukou prostředky, jak jim ukázat, zač stojí jejich nespokojenost a nevděčnost.

Standardní levicový politik nezřídka končí jako diktátor a uzurpátor moci. Vždyť největší zvěrstva minulého století prováděli levicoví diktátoři, jen pro ilustraci - Stalin, Hitler, Pol Pot, Castro, Mugabe ba i ten Saddám byl levičák.

Chceme, aby i u nás vládl takovýto typ standardního levicového politika? Paroubek jako by se v Chávezovi přímo zhlédl. Jeho kroky začínají silně připomínat Venezuelu s výhledem na smutný argentinský konec. Ale abychom nezapomněli, podle Paroubka může za neúspěchy chudých, neschopných a méně schopných zlá pravicová ODS a kapitalističtí zbohatlíci. Jiří Paroubek jde po stejné cestě, jako Chávez.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.nazorne.cz