Soutěž o nejblogovatějšího blogera

Redakce iDnes přináší jako každoročně soutěž o nejblogovatějšího blogera, blogerku a nejnověji i diskutéra roku.

zdroj: www.coxandforkum.com

Předně musím podotknout, že nominace do finále mě potěšila. A to je tak vše. Jde de facto jen o hru, o jakousi obdobu televizní Superstar, kdy nerozhoduje kvalita něčího textu (to je rozhodující jen pro menšinu volících), ale především oblíbenost a popularita.

Blog iDnes je v něčem výjimečný. Zdejší blogerská veřejnost si kromě pár jedinců nehraje na vyvolenou elitu, kter je povinna sdělit světu tu svou jedinou pravdu, před kterou se musí všichni posadit na zadní část těla. Mezi zdejšími blogery (dámy prominou, že nepoužívám i ženský tvar) je rozšířeno hlavně téma politiky.

Je to koneckonců pochopitelné, protože téma politiky je důležité pro každého občana tohoto státu, politika ovlivňuje náš každodenní život a blog je jedním z mála míst, kde to můžeme politikům natřít za jejich zpupnost, nekompetentnost a nekvalitní práci. Bohužel, blog se stává i místem, kde si někteří jedinci léčí svou frustraci.

Tito jsou snadno rozeznatelní. Permanentní naštvanost, nevybíravé a fakty nepodložené útoky, arogance a nepřipouštění diskuse jsou znakem takových samoléčitelů. Ale každý jsme nějaký a každý má právo na svůj názor, popřípadě má právo veřejně ze sebe udělat pitomce.

Jak jsem psal výše, soutěž o nejblogovatějšího blogera je jen hrou. Když si člověk pročítá diskusi pod blogem redakce, kde bylo vyhlášeno finále soutěže, dojde k závěru, že bloger roku je veledůležitou postavou, která zásadně ovlivní naše životy a celosvětovou ekonomiku.

Tolik žluči na ty, kteří byli čtenáři zvoleni do finále by se jen tak nikde jinde nenašlo. Ale to je především o diskutérech, kteří pod rouškou anonymity rádi dávají průchod svým leckdy análním výparům a pak se u klávesnice plácají do stehen, jak se jim podařilo někoho urazit a znectít.

Každý bloger, který píše o politice má své zaryté příznivce a zaryté odpůrce. Pokud má někdo jen a jen příznivce, pak to znamená, že dotyčný bloger rád používá to, co chtějí lidé slyšet. Veze se na populistické vlně a právě tm, že populisticky říká to co chtějí lidé slyšet, těší se oblíbenosti.

Pokud má někdo jen samé odpůrce, pak je to případ, který jsem zmiňoval výše, případ frustrovaného člověka, který si léčí své mindráky. Nalejme si čistého vína, bez těch zarytých odpůrců by to byla nuda a u těch slušných a kvalitních odpůrců je dobré slyšet i opačný názor, který je podložen něčím jiným než touhou urazit.

Když jsem se podíval na mužskou část finalistů o nejblogovatějšího blogera, zjistil jsem, že jsem v kvalitní společnosti. Všech devět finalových soupeřů umí něčím zaujmout a píše kvalitní texty. Hlasování se nezúčastním, protože bych to považoval za nespravedlnost.

Karel Boháček píše čtivě a dokáže zaujmout pestrostí svých textů, Rudolf Havlík rovněž, stejně jako Vladimír Kroupa. Tomio Okamura má výhodu ve své popularitě a všeobecné známosti, ale i přesto, že jeho texty místy sklouzávají k populismu, mají hlavu a patu. Odhaduji, že by letos mohl být vítězem blogerské popularity právě on.

Petr Mach a František Matějka, politici, kteří ve volbách se svou stranou neuspěli. Prostřednictvím blogu dávají všeobecně ve známost postoje své strany, které jsou na můj vkus někdy až příliš radikální. Františka Matějku tipuji na dalšího favorita, a to i proto, že svými texty dokáže nadhodit nosné téma a skutečně ho rozebrat a nezůstat jen v půli cesty.

Martin Pipek umí psát krátce a výstižně. Nepotřebuje dlouhé texty k tomu, aby vyjádřil svůj názor. Dušan Streit je z radikálnějšího koutku blogerské veřejnosti, ale i on má velice často pravdu, jen si nebere servítky. Poslední z nominovaných je pak "Větva".

Ladislav Větvička píše ostravským dialektem a dokáže každé téma patřičně zesměšnit. Jeho texty jsou čtivé a zábavné. Doufám že se nemýlím, pokud právě Větvu považuji za dalšího z favoritů. Přítomnost v takové společnosti si považuji za čest.

Ale nezapomínejme, že vše je jen hra a každý z finalistů je jedinečný. Cenu by si zasloužili všichni ti, kteří dokáží svým blogem zaujmout, potěšit, pobavit anebo i jen dát najevo svůj názor, který jde proti proudu. Za svou maličkost, která se věnuje komentování politiky přeji svým "soupeřům" hodně štěstí a přeji všem vítězství.

Nepovažuji se za tak výjimečného blogera, abych si zasloužil stát na pomyslných stupních vítězů. Jen říkám (a píšu) své názory za kterými si stojím. Vavříny jsou věc pomíjivá, a tak je mi radostí, jsou-li mé texty čteny a přijímány souhlasně i nesouhlasně. A nejblogovatější bloger? Levnější chleba nebude.