Socialismus není strašidlo, ale vážná hrozba

Neuvěřitelnou adoraci socialistického minula nelze jen tak bez mlčení přejít. Ještě neuvěřitelnější je, kolik lidí a diskutérů baží po starých časech.

Týden

Při čtení článku pana Slováčka jsem místy až nechápal. Poslední dobou slýcháme velice často nadávání na vládu, ba dokonce je označována jako zlodějská. Netušil jsem ale, že člověk, který prožil v minulém režimu většinu svého života může mít až tak krátkou paměť.

Chápu zklamání některých lidí, že není vše tak, jak si vysnili, ale pokud měl někdo před dvaadvaceti lety představu, jak vše bude jen skvělé, všichni se budeme mít ještě lépe než skvěle a brát ještě skvělejší platy, všichni budou milí, čestní a lžiprostí, lze jeho představu označit za více než naivní.

Určitě nejde všechno tak, jak by mělo, ale přesto nedokážu pochopit, že někdo, dost možná programově, nechce vidět rozdíl mezi minulým totalitním a současným demokratickým zřízením. Pan Slováček bagatelizuje minulý režim a nadává na ten současný, přesněji řečeno jen na pravicovou část.

Vezmu to ale popořádku. Socialismus je zlo, byť zabalené do krásných slov a krásných obrázků spokojené společnosti. Všude na světě, kde se začal budovat socialismus došlo k devastaci životních hodnot, majetku i morálky. Takřka všude je budování socialismu doprovázeno čistkami a vražděním nepohodlných osob.

Socialismus je rovnostářství, kdy je jedno jak pracujete, protože dříč a flákač mají stejný plat, ale někteří lidé jsou si rovnější. To také vede ke ztrátě motivace. Socialismus, který jsme zažili na vlastní kůži, byl ve všech ohledech daleko horší než dnešek.

Pokud panu Slováčkovi vadí kapitalismus, ať to napíše rovnou. Háže do jednoho pytle pravičáky, korupčníky, podvodníky a zloděje. Jako by byly tyto špatné vlastnosti a trestné činy jen spjaty s pravicovým myšlením. Korupčníci, podvodníci a zloději neznají stranické barvy. Znají jen svůj vlastní prospěch bez ohledu na stranické tričko.

Rozdíl mezi pravicovým a levicovým viděním je ilustrativní už právě v pohledu na korupčníky, podvodníky a zloděje. Zatímco pravicově smýšlející člověk řekne, že pokud někdo korumpuje, podvádí a krade a pokud se mu to podaří prokázat, má být po zásluze potrestán.

Levicově smýšlející člověk se nejprve podívá jaké barvy zloduch je. Pokud je dejme tomu modrý, pak je označen za gaunera prvního řádu stejně jako celá jeho zlodějská strana. Má-li zloduch tu "správnou" barvu, je poukázáno na gaunery druhé strany, čímž je bagatelizován jeho čin, zloduch je omlouván popřípadě je vše ze strany levicového pozorovatele doprovázeno plácáním do stehen a řičením "ten jim to ale nandal".

Jedinou stranou, která založila na zlodějně svou politiku jsou komunisté, kteří okradli celý národa částečně jdou v jejich šlépějích Sobotkovi socialisté. Panu Slováčkovi vadí restituce a privatizace, ale to je jen náprava komunistických zločinů.  Panu Slováčkovi rovněž vadí, že po revoluci zkrachovaly podniky, ale tyto podniky, které vyráběly pouze pro výrobu samotnou, jejichž produkty byly naprosto konkurence neschopné si nic jeiného nezasloužily.

Výrobky ze socialistických fabrik si bývalé státy ruského samoděržaví vyměňovaly mezi sebou, protože jinde by se neprodaly. Pan Slováček rovněž píše o nárůstu dluhu, přičemž to dává do souvislosti právě s krachem "prosperujících státních podniků" a s privatizací, kdy majetek všech byl najednou majetkem někoho.

Nárůst dluhu je ale spojen s většími výdaji než příjmy a zadlužování nastalo s pádem Klausovy vlády a s nástupem socialistů k moci. Nejprve jen opatrně, aby se vše následně rozjelo pěkně z kopce. Těžkou ránou pak byla celosvětová krize. Vezměme to popořádku, od roku 1993 až po rok 2010:

Rok		Schodek
1993		+1
1994		+10
1995		+7
1996	+4	-1.6
1997	-0.7	-15.7
1998	-0.8	-29.3
1999	+1.3	-29.6
2000	+3.6	-46
2001	+2.5	-67.7
2002	+1.9	-45.7
2003	+3.6	-109
2004	+4.5	-93.7
2005	+6.3	-56.4
2006	+6.8	-97.3
2007	+6.1	-66.4
2008	+2.5	-19.4
2009	-4.2	-192.4
2010	+2.6	-156.4

Přesto se máme opravdu více než dobře. Pokud se pan Slováček podívá z okna uvidí ulice plné nových aut zahraničních značek, nepřeberné množství soukromých obchodů, opravené a nově postavené rodinné domy, obchody plné zboží, které jsme za socialismu vůbec neznali.

Sociální spravedlnost nebyla ani za minulého režimu, pane Slováčku. Straničtí funkcionáři měli své partajní obchody nebo svou nemocnici. Pokud považujete za spravedlnost to, že flákač měl stejně jako dříč nebo dokonce víc, měl-li rudou knížku.

Považujete-li za spravedlnost okradení těch bohatších ve jménu solidarity, pak moc demokrat nejste. Ironicky píšete o srdcervoucích  historkách, stalinském hladomoru, komunistických koncentrácích a lágrech, zinscenovaných politických procesech a označujete to za propagandu pravicových darebáků.

Tak nevím, jestli patříte k bývalým exponentům komunistické moci, či zda je váš článek myšlen zcela vážně, ale podle předešlých článků zjevně ano. Proto chápu váš prezentovaný názor o odstavec výše jako schvalování komunistických zločinů.

Vy to možná bagatelizujete, ale on je to fakt. Chcete snad popírat ty stovky "udatnými pohraničníky" zastřelených "nepřátel státu" na hranicích, kteří chtěli ze zdejšího socialistického ráje útéct za svobodou? Chcete popírat tisíce umučených lidí v lágrech a pracovních táborech ve jménu socialismu?

Socialismus není strašákem, on je velice vážnou hrozbou. Hrozbou pro demokracii, pro svobodu jednotlivce. Socialismus nerespektuje jedince a jeho majetek, ale na každého, kdo je v něčem lepší než druhý se dívá skrz prsty, protože jediná správná poloha takového člověka je v průměrnosti. Alespoň to tvrdí soudruzi, kteří zde socialismus budovali.

Kdo vyčníval z řady, dostal ťafku. Kdo projevil veřejně svůj vlastní názor, který byl odlišný od oficiální linie, šel do basy. Kdo byl soudruhům nepohodlný, dostal vyhazov z práce, měl oplétačky z úřady, děti byly vyhozeny ze škol nebo se na školy nedostali. To je ten socialismus, po kterém se panu Slováčkovi stýská a po kterém s nostalgií v oku vzpomíná jako na dobu jistot a absenci bohatých (zbohatlíků a zlodějů, jak píše)?

Píšete, pane Slováčku, že lidé nechtějí návrat socialismu, ale nostalgicky po něm pláčou. To si tedy ale odporujete. Kdo nostalgicky pláče po socialismu, si jeho návrat přeje. A upřímně, svoboda je pro mě daleko větší hodnotou než socialistické jistoty a společný majetek, kdy všechno patřilo všem, ale nikomu nepatřilo nic, všichni kradli, ale nikomu nic nechybělo, přestože nikomu nic nechybělo, nic nebylo, přestože nic nebylo, bylo všechno a přestože bylo všechno a každý všechno měl, měl každý h....

^{Staňte se přítelem autora na Facebooku}