Shoří Lisabon na Benešových dekretech?

Česká výjimka ze Základních práv EU se hodně komplikuje. Dokonce by náhle obživnuvší spory mohly pohřbít Lisabonskou smlouvu. Václavu Klausovi se povedl husarský kousek.

Radostná událost roku 1938Zdroj: wordpress.com

Potížista, brzda, euroskeptik, vrtošivý stařík, tak a podobně je titulován Václav Klaus všemi "správnými Evropany", kteří by jej v rámci svého evropanství a "vyššího stupně demokracie" nejraději odvolávali, sesazovali nebo zbavovali jeho pravomocí.

Prezidentu Klausovi se povedl dokonalý tah. Ač je určitě velice zdatný stratég, myslím, že takový výsledek snad ani nečekal. Británie a Polsko mají výjimku ze Základních práv EU. Václav Klaus chce stejnou výjimku s ohledem na Benešovy dekrety, které byly v souladu s rozhodnutím vítězných mocností po druhé světové válce. Pravidla si vždy určují vítězové.

Učiňme si malý výlet do minulosti. O tom, že se při odsunu Němců děla zvěrstva nikdo nepochybuje. Ale zrovna tak nikdo nepochybuje, že se děla zvěrstva v době, kdy Němci zabírali Sudety. Pro Němce to tehdy byla radostná událost a s velkým nadšením strhávali hraniční znaky (viz foto).

V roce 1945 byly vyčísleny válečné škody našeho státu na tehdejších 347.5 miliardy Kčs (viz zde). V dnešních hodnotách by to byl zhruba dvacetinásobek. Zabavený majetek sudetských Němců byl použit jako část válečných reparací (cca půl procenta), které náš stát od Německa nikdy nedostal.

Německý landsmanschaft stále horuje po "návratu do vlasti" a po návratu "ukradeného" majetku. Jenže odsunutí Němci byli odškodněni německou vládou. Přesto proběhlo několik soudních sporů ve Štrasburgu, ve kterých bylo konstatováno, že Němci nárok nemají.

Avšak teď nastává jiná situace. Evropský soudní dvůr v Lucemburku bude začínat s čistým stolem a jeho rozhodnutí budou nadřazena všem soudům členských států a státy se budou muset rozhodnutí ESD podřídit. Mnoho zastánců sjednocené Evropy do superstátu tvrdí, že se nic nemůže stát, protože se prý hledí do budoucna a nelze  se vracet do minulosti a například revidovat Benešovy dekrety. Opravdu?

Pokud by zde takové nebezpečí nebylo, tak proč by český parlament ke svému souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy přidával deklaraci o neprolomitelnosti Benešových dekretů? Mimochodem, tato deklarace nemá ani váhu papíru, na němž je napsána.

V momentě, kdy prezident Klaus vznesl požadavek na výjimku právě kvůli Benešovým dekretům (expremiér Topolánek se přiznal, že tento požadavek byl při vyjednávání na přání Martina Bursíka a Karla Schwarzenberga stažen z našich požadavků), ozval se Bernd Posselt, že je to zásah do práv německých vysídlenců?

Pokud by nehrozilo nebezpečí prolomení Benešových dekretů, tak proč by náhle slovenský premiér Fico vznášel požadavek, že pokud budeme mít výjimku my, chce ji také nebo jednání zablokuje? A proč se najednou ozvali Maďaři, že jsou proti této výjimce, protože se prý hledí dopředu a ne do minulosti a že chtějí Klausův požadavek smést ze stolu. Skoro neslyšně se ozvali i rakouští vysídlenci.

Na Benešových dekretech se Evropa pořádně odkopala. Je vidět, že jde o různé státy, které mají každý své vlastní zájmy a že podobné spory, jsou-li jen trochu vyneseny na světlo, působí sváry i po více než šedesáti letech.

Pokud jsou Benešovy dekrety dávnou minulostí, pak by pro státy EU neměl být problém souhlasit s výjimkou a třeba i slovním uvedením nezpochybnitelnosti Benešových dekretů. Fakt, že to pro Evropu problém je znamená, že pro mnoho států jsou Benešovy dekrety stále živé. Důkaz?

Vezměme si následující situaci. Evropa schválí výjimku pro Česko a sveze se i Slovensko. Obecná výjimka má být přiřazena k přístupové smlouvě s Chorvatskem, ale to bude trvat několik let. V této době tedy stále ona výjimka nebude platit a v této době lze podniknout (protože Lisabonská smlouva už by byla v platnosti) mnohé.

Třeba varianta, která vůbec není nepravděpodobná. Po vejití Lisabonské smlouvy v platnost bude stačit jeden jediný soudní spor o vrácení majetku některému ze sudetských Němců. U českého soudu nepochodí s odkazem na Benešovy dekrety. Obrátí se tedy k ESD a bude se odvolávat na Základní práva EU, protože byl v nynější době diskriminován na základě své národnosti. A ESD mu dá za pravdu, protože k takovému soudnímu rozhodnutí skutečně došlo. A máme na světě precedens. Pak se dají očekávat tisíce žalob od Němců, Rakušanů a Maďarů.

Skutečně nevím, zda Václav Klaus dopředu strategicky odhadl, že dojde k takovéto menší vřavě, každopádně se mu povedlo dokázat, že prolomení Benešových dekretů reálné je a že může snadno v rámci spojené Evropy dojít k revizi výsledků druhé světové války. Možná bychom se pak dočkali opětovného strhávání hraničních symbolů jako naši předci v roce 1938. Vysídlení Němci se stále se svým vysídlením nesmířili.

Benešovy dekrety odhalily nedostatky Lisabonské smlouvy a celého projektu evropského superstátu. Zapomnělo se totiž na lidi. Evropští konstruktéři rádi pracují s neexistujícím evropským národem a zcela přehlíží fakt historických sporů a křivd, které v jednotlivých národech zůstaly a právě tyto historické spory a křivdy byly živé včera, jsou živé dnes a budou živé i zítra. Na jejich ohlazení ještě pořád utekla velmi krátká doba.

Současné tanečky okolo Benešových dekretů by mohly vyústit až v krach Lisabonské smlouvy. Nezastírám, že by se mi takový vývoj líbil, protože tato přelakovaná Euroústava dělá ze suverénních a spolupracujích států vazaly bezpohlavní bruselské byrokracie, kde budou mít hlavní slovo jen dva státy. A to je něco, co pro všechny státy EU dobré není.