S Klausem to nevychází, tak hurá na Nečase

Senátorská žaloba prezidenta Klause zadrhává a s velkou pravděpodobností bude smetena ze stolu. Nyní je na řadě pokus hnát k soudu premiéra Nečase.

Milan Štěche15.cz

Předseda Senátu Milan Štěch a předseda ústavně-právního výboru Senátu Miroslav Antl, který byl jedním z iniciátořů senátorské žaloby Klause z velezrady se obracejí na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby prověřil Nečasův podpis prezidentské amnestie. Oba mají podezření na zneužití pravomocí úřední osoby.

Ústavní soud se usnesením ze 6.3.2013 v podstatě odmítl zabývat prezidentskou amnestií a jak o dva dny bylo zdůvodněno, podle Ústavního soudu je amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky nezrušitelné soudní mocí, protože vzhledem ke své povaze nepodléhá soudní kontrole.

Jednoznačně tím bylo řečeno, že amnestie a abolice proběhly v souladu s Ústavou a nedošlo k porušení zákona. Domnívám se, že žaloba z velezrady dopadne obdobně. Důvody uváděné jako skutky proti demokratickému řádu jsou malicherné. Nepodpis smlouvy, přičemž je výsadním právem hlavy státu smlouvu podepsat či nepodepsat, není zaváděním diktatury nebo autokratického řízení státu.

Václav Klaus byl vždy zastánce parlamentní demokracie a nikdy nešel proti zájmům, svrchovanosti nebo celistvosti našeho státu. Naopak právě on, jako jeden z mála, chránil z postu prezidenta naší suverenitu a svrchovanost tak, až se skupina známých lékařů tajně domlouvala, že pokud nepodepíše Lisabonskou smlouvu, prohlásí ho za nesvéprávného. Své by o tom mohl říci například pan doktor Hnízdil anebo čerstvě zesnulý Slavomil Hubálek.

Nyní se tedy pozornost zaměřuje na premiéra Nečase. Zkrátka něco se nám nelíbí, tak musí padnout něčí hlava, jako by se nám snažili stěžovatelé říci. Prý není jasné kdy a kde premiér kontrasignoval prezidentskou amnestii, protože na Úřadu vlády neeviduje žádnou formu komunikace mezi Kanceláří prezidenta republiky a Úřadem vlády.

Amnestie je svrchované rozhodnutí prezidenta a i kdyby se s premiérem sešel někde v soukromí na pár minut, aby premiér kontrasignoval, nic by to na věci neměnilo. Nemusí vše procházet přes všechny možné kanceláře a mít dvacet razítek.

Důležité je, zda byla splněna ústavní podmínka kontrasignace, zda je podpis pravý. To, tuším, nezpochybňuje nikdo. Štěch s Antlem vytvářejí konstrukci, že protože je podle Ústavy za rozhodnutí prezidenta republiky zodpovědná vláda a premiér reprezentuje vládu jako celek, měla být prezidentská amnestie projednána celou vládou.

A na tohle oba bývalí soudruzi přišli jak? On snad premiér není svéprávnou osobou? Je snad funkce premiéra toliko funkcí čestnou a bez pravomocí? Ústava vyžaduje kontrasignaci premiéra anebo jím pověřeného člena vlády. Nikde není ani čárka o tom, že by každý premiérův podpis měla projednávat celá vláda.

To by potom premiér nemohl dávat prezidentovi návrhy na jmenování nebo odvolání ministrů, bez projednání celé vlády by nemohli být jmenovaní noví soudci, být přijímáni vedoucí zastupitelských misí nebo být vyhlášeny volby.

Všechny tyto a ještě další prezidentské pravomoci mají ke své platnosti potřebu premiérské kontrasignace. Štěch s Antlem si vykládají Ústavu tak nějak po svém, jako by si vzpomněli na staré soudružské časy, kdy "kdo nešel s námi, šel proti nám".

Žaloba na Klause stejně jako žádost o prověření Nečase z podezření spáchání trestného činu jsou aktem čirého zoufalství, duševní malosti a jsou vedeny touhou po pomstě. Jsou snahou o získávání politických bodů kryty zástěrkou "všeobecného zděšení" a "jednání v zájmu lidu", na který se hned po volbách tito lidé zapomínají prakticky ihned.

Když to nevyšlo s Klausem, zkusíme Nečase, říkají si. Co na tom, že každý soud takovou žalobu nebo obvinění smete ze stolu? Důležité je hodit špínu. Pak každý může říkat, podívejte se, jak jsou špinaví. Nečasovi i Klausovi se dá vyčítat dost věcí, ale právě tohle obvinění je k smíchu a vypovídá to daleko více o předkladatelích než o obviněných.