Dnes tomu přesně jeden rok, kdy jsem se odhodlal založit si na iDnes vlastní blog.
I kocka muze blogovatZdroj: flickr.com
Je neuvěřitelné, jak rychle rok utekl. Před rokem se provalilo, že předseda ČSSD má milenku, která se ale milenkou nazývat nesmí, stačil se rozvést a znovu oženit. Za rok mu utekli dva poslanci, což velice nelibě nese. Vyjednávání o americkém radaru dospělo ke svému závěru, premiér Topolánek nestačí pobíhat s lepidlem, aby zpevnil křehkou a praskající koalici za cenu obětování vlastního programu.
Máme za sebou volbu staronového prezidenta i nechutné tahanice okolo volby včetně zaslaných nábojnic a kulek, zjistili jsme, že předseda Zelených má rovněž milenku a kolegyně ze strany je pro něj krávou. Předseda lidovců odešel a vrátil se s pošramocenou pověstí, zato s ohněm v srdci.
Expremiér a expředseda socialistů pohádkově zbohatl, když narazil na hodné lidi, kteří mu prodali akcie energetické společnosti za desetinu ceny a ještě mu na koupi půjčili, další expředseda chystá pompézní návrat na výsluní, který se mu pravděpodobně jen tak nepovede.
Celý rok se táhly spory o chobotnici (chrchel) na Letné, až přišlo rázné stop od Evropy na kterou se architekt blobu spoléhal a kde nám chtěl udělat ostudu. Bulvár zůstal bulvárem, a tak jsme si mohli prohlédnout nahou Dámu na kolejích, což vzhledem k jejímu pokročilému věku je podívaná pro silné žaludky (a nejen z tohoto důvodu). Zatančili jsme si se StarDance a zazpívali s X-Factorem. Hokejisté i fotbalisté na šampionátech propadli.
Nastal opět čas okurkové sezóny a mediální hledání témat, která by mohla zaujmout. Někteří politici se o různé kauzy a kauzičky snaží seč to stačí. Jenže hlavní sousta přicházejí nečekaně. Stejně jako nikdo nečekal hrůzné rozluštění tajenky Aničky Adama Barbory Škrlové, nikdo nečekal včerejší železniční neštěstí a rozhodně nikdo nečekal, že by se Rusko mohlo vrhnout do války se svým sousedem, Gruzií.
Jsem rád, že mé články, ve kterých prezentuji své názory a myšlenky, jsou tak hojně navštěvovány. Když jsem před rokem začínal, nebyl jsem si jist reakcí veřejnosti. Už předtím jsem se pokoušel cosi podobného psát, ale iDnes pro men znamenal přestup o dobré dvě tři třídy výš. S velkým napětím jsem očekával, jak bude můj styl psaní přijat.
Můj první článek "Výměna manželek u Paroubků" byl prubířským kamenem. Doufal jsem v úspěch s tím, že si článek přečte asi tak tři sta lidí a doufal ve třicet hlasů v hodnocení. Výsledek předčil má očekávání. Článek byl dodnes přečten 7460 krát a získal celkem 999 hlasů, karmově vyjádřeno 45.84.
To mne povzbudilo a začal jsem psát vcelku pravidelně denně, někdy i dva, výjimečně povolené tři články za den, ale často jsem také vynechával. Za uplynulý rok jsem napsal celkem 264 články včetně tohoto a podle statistik iDnes, které nemusí být přesné byly tyto články přečteny celkem 691147 krát. Celkový počet čtenářských hlasů nasbíraný v hodnocení u všech mých článků se dostal až na číslo 65165.
Od prvního října loňského roku měří počet návštěv na mém blogu počítadlo a za necelý rok měření bylo zaznamenáno přes 435 tisíc návštěv. Pevně věřím tomu, že do 1.10. se dočkám půlmiliontého návštěvníka.
Co se vám, čtenářům, nejvíce líbilo?
Chtěl bych vám, čtenářům, touto cestou poděkovat za přízeň a redakci za bezchybnou a korektní spolupráci zejména v momentech, kdy kdosi podvodně zvyšoval čtenost mých článků. Jsem moc rád, že se čtenářům mé články tak líbí. Určitě je to pro mne povzbuzením do druhého roku blogování na iDnes.
Jen díky čtenářům a faktu, že se mé články občas objevily ve výběru mohu vděčit za to, že ze zmiňovaných 264 článků jich jedenačtyřicet získalo karmu vyšší než 40, z nich patnáct více než 45 a pět dokonce překročilo hranici karmy 47. Pokud nebudu brát v potaz redakční blogy, tak v první pětce co se karmy týče se umístily hned tři mé články a obsadily první, třetí a čtvrté místo v celé historii blogu iDnes (s redakčními blogy 3., 6. a 7. místo).
A tak, když dnes začínám druhý rok psaní blogu, doufám, že bude stejně úspěšný jako ten rok první, stejně jako doufám, že mým zatvrzelým odpůrcům, ať napíši cokoli, budu ještě dlouho sloužit jako hromosvod a jako terapie k vylévání si zlosti a frustrace ke všemu, co není podle jejich gusta.
Na závěr, u příležitosti první svíce na imaginárním dortu tohoto blogu, nezbývá než říci, čtenáři a návštěvníci, díky.
