Proč Rathovi vadí tajná volba?

Znakem demokracie jsou tajné volby. Jaká to pro nás byla novinka, když jsme po revoluci museli jít povinně za plentu. Ne, že by snad plenty za komunistů nebyly, ale kdo za ní šel, byl okamžitě podezřelý a stal se objektem zájmu STB.

Volby, jak jsme si na ně zvykliZdroj: internet

Vzpomínám si na své první volby. Tehdy jsem byl mladý chlapec v zeleném. Chodili jsme do volebních místností po četách, u prvního člena komise nahlásili jméno, od druhého vyfasovali jeden papír s kandidátkou národní fronty a u třetího jsme ten papír vhazovali do urny. Na hladký průběh dohlíželi přímo ve volební místnosti zástupce velitele útvaru a kontráš. Stáli šikovně mezi urnou a plentou...

Na chodbě jsem se ptal "našeho soudruha poručíka", proč mám volit lidi, které absolutně neznám a navíc v místě, které není mým bydlištěm. Dostalo se mi přednášky o tom, že volby musí být transparentní a manifestační, že je to známka naší politické uvědomělosti a že určitě nechceme, aby stát ovládli zaprodanci v žoldu imperialistů.

Pak už jen suše dodal, že pokud nebudu volit jako ostatní, čekají mne potíže. Zase takový hrdina jsem nebyl a podřídil se. Na mém názoru nikomu nezáleželo. Dnes může každý svůj názor veřejně vyslovit. Mohu demokraticky projevit svůj názor tím, že volím koho chci tajně. Nikdo mě nekontroluje a nikdo mi nevyhrožuje.

Jednotnou kandidátku Národní fronty vzal čas a čert a místo toho si mohu svobodně vybrat z velkého počtu velkých, malých, pidi i vysloveně obskurních stran. Je to má volba, do které nikomu nic není. Je to otázka čistě mého rozhodnutí.

Včera vystoupil ostře, jak je ostatně jeho zvykem, poslanec David Rath, pravá ruka předsedy ČSSD. Prý by měla být volba prezidenta veřejná, stejně jako je tomu při hlasování o důvěře vládě. Jenže hlasování o důvěře je něco jiného než volby hlavy státu.

"Tajná volba prezidenta republiky v politickém prostředí roku 2008 je volbou korupční, volbou za úplatky, volbou prostě naprosto neseriózní, neférovou," řekl přímo poslanec Rath (viz audio). Důkazy, jak sám řekl nemá, ale přesto obvinil ODS, že korumpuje poslance ČSSD, aby hlasovali pro Václava Klause. Rozvohořil se o igelitkách peněz. Na to by se měl přeptat svého stranického kolegy, který v loňském roce zázračně zbohatl.

Pravým důvodem výzvy k veřejnému hlasování je ale něco jiného. Kontrola vlastních poslanců a senátorů, aby náhodou nehlasovali jinak, než jak si přeje předseda strany. U poslance Ratha, estébáckého synka je zajímavý ještě jeden fakt. Nejprve byl členem ODS, odkud byl odejit, aby svou politickou ambici spjal s ČSSD. Vezmou-li se Rathova slova za bernou minci, pak odešel ze strany která korumpuje a vstoupil do strany, která je prodejná jak lehká děva. Co je tedy lepší?

Pokud by měli poslanci o hlavě státu hlasovat veřejně, bylo by to stejné, jako mé první volby v době základní vojenské služby. I zde by "stáli" četníci, kteří by dohlíželi na to, aby všichni svěřenci hlasovali tak, jak si to strana (předseda) představuje. Myslím, že znovu zavádět nesvobodnou volbu je projevem totalitarismu a popřením demokratických principů.

Předseda ČSSD tvrdí, že jeho kandidát s podporou komunistů vyhraje. Komunisté ale stanovili svou cenu. Za zvolení Jana Švejnara chtějí, až ČSSD zvítězí v parlamentních volbách účast ve vládě. Jiří Paroubek, ač sice tvrdí, že by komunisté mohli do vlády jen za určitých podmínek, je určitě nadšen.

Stačí si připomenout jeho aktivitu ohledně rušení lustračního zákona či hlasování v parlamentu před volbami s komunisty bez ohledu na názor koaličních partnerů. O jeho normalizačním povolebním projevu  ani nemluvě. Jeho spolupráce s komunisty za minulého režimu byla rovněž na dobré úrovni, jinak by se těžko mohl dostat na vysoký pracovní i politický post. Ani spolupráce s agenty STB mu není cizí.

Vyčítá-li předseda ČSSD, že je Václav Klaus spjat s devadesátými léty, pak by si měl ujasnit s jakou dobou je spjat on. A nejsou to zrovna roky demokratické.

Poslanec Rath je ve svém názoru na veřejnou volbu hlavy státu osamocen. Většina zastupitelů chce hlasovat tajně a využít svého ústavou zaručeného demokratického práva na svobodnou volbu podle vlastního vědomí a svědomí. Poslanec Rath zřejmě na demokracii příliš nelpí a dělá ze svých spolustraníků tupou neuvědomělou masu, kterou je nutno kontrolovat, aby se náhodou u nich neprojevil náznak jiného než stranického myšlení. David Rath patří do normalizační doby.