Prachy, jenom prachy...

Z úst příznivců ČSSD a levice vůbec často slýcháme, že pravice všechny okrádá, hlavně pak nespecifikovaného obyčejného člověka.

Miroslav PocheZdroj: bobblacks.com

Slýcháme to jak od různých internetových diskutérů a křiklounů, tak od politických představitelů ČSSD, a to takřka permanentně. ČSSD si na tom založila celou svou předvolební kampaň a svým voličům umně vsugerovala tento model myšlení.

Pokud by to byla stoprocentní pravda, pak by politici levice museli být chudí jako kostelní myši, museli by žít stejně prostě jako jejich voliči a své vydělané peníze věnovat především na charitu a rozdávat nemalé finance potřebným.

Je vcelku paradoxní, že problémy s financemi mají především politici spjatí s ČSSD, i když na opačné straně politického spektra by se jistě také úspěšně našlo pár podobných případů, například exministr Řebíček, který se stal multimilionářem a dával svůj majetek okázale najevo.

Má-li politická strana založenou svou strategii na boji proti bohatým, tak je vcelku dokonalým paradoxem, když se její představitelé opájejí luxusem a ve vztahu ke svým voličům se musí zákonitě jevit jako pokrytci, byli-li by schopni si to jejich voliči domyslet a přiznat.

Nejnovější aféra vypukla pár dní před volbami a hlavním aktérem je kandidát do pražského zastupitelstva Miroslav Poche, který se hloupě prořekl, že svůj sponzorský dar své straně nechal rozepsat na několik lidí a vykázal jej jako členské příspěvky, prý, aby strana nemusela platit daně.

Faktem je, že by je strana platit nemusela i kdyby bylo vše provedeno tak, jak správně být provedeno mělo. Podobný případ se stal už dávno na opačné straně, kdy tehdejší pokladník ODS rozepsal sponzorský dar na dvě části a odnesl si odměnu v podobě nepodmíněného trestu.

Krok Miroslava Pocheho, kdy svůj postup vyzradil tisku je jen těžko pochopitelný. V ČSSD zavládlo zděšení a volalo se po Pochově hlavě. Právem. Za prvé takovýto člověk nemá co pohledávat v politice, snaží-li se obejít zákony, za druhé, a to je určitě pro politické strany závažnější důvod, porušil omertu.

Miroslav Poche je nenápadný človíček, jehož jméno nezasvěceným asi nic neřekne. Jenže coby člen dozorčí rady Pražské energetiky si přišel na 1.68 milionu korun. Své straně skrytě poslal 200 tisíc. Jak sociální postoj vůči obyčejným lidem. Vždyť přeci boj za obyčejného člověka něco stojí.

To šéf pražské ČSSD Hulínský je známější persona. Již několikátou volební kampaň bojuje za obyčejného člověka, jakým je i on sám.

Každý obyčejný člověk si určitě stejně jako on za poslední tři roky za křesla v různých orgánech několika městských firem přišel na almužnu 12.3 milionu korun.

Hulínský se brání svým sociálním cítěním, že zhruba dva miliony rozdal paralympionikům či základní škole. To je jistě chvályhodné, ale jsou jiní milionáři, kteří dávají na charitu a nemluví o tom. Berou to jako samozřejmost.

Ale budiž, to jsou de facto legální příjmy, byť je těžko ospravedlnitelné, aby právě politici museli sedět v několika dozorčích radách, když mají dělat svou hlavní práci stoprocentně. Není divu, že  práce politiků vypadá tak jak vypadá, když nemají čas dělat ani jednu věc pořádně.

Daleko zajímavější nejen pro veřejnost jsou tajemstvím zahalené majetky a náhlá zbohatnutí. Připomeňme si, že nekorunovaným králem takovýchto nejasných majetků je bývalý premiér a předseda ČSSD Stanislav Gross, který se během půl roku stal multimilionářem.

Dalším takovým expertem na nevyjasněné finance je moravskoslezský hejtman Jaroslav Palas, který staví penzion za desítky milionů.

Prý si na to našetřil z platu svého a manželky. Celou záležitost podle svého vyjádření vysvětlí až po volbách, ve kterých kandiduje na senátora. Podle zastupitelů za ODS chce Jaroslav Palas získat senátorskou imunitu.

Jaroslav Palas je vůbec podivná postava ČSSD. Po internetu koloval dokument, podle kterého měl podepsat spolupráci s KGB a stát se jejím agentem, ale domnívám se, že šlo o podvrh.

Vůbec socialističtí představitelé mají nějak problémy s financemi. Úřadující zastupující šéf Sobotka se přiznal, že zneužitím poslaneckých náhrad si pořídil luxusní bydlo.

Bývalý šéf Jiří Paroubek zase nabubřele vysvětloval, že na to má a do svých příjmů si rovněž započítal poslanecké náhrady na cestování. Spousta dalších představitelů se potýkala s nevyjasněnými financemi, například kakaový "direktor" Kraus nebo podporovatel teroristů Kavan.

Staré rčení říká "kudy chodil, tudy krad', sociální demokrat". Strana, která si vytkla za svůj boj za obyčejného člověka se až příliš často potýká s tajemně získanými financemi. Na druhou stranu by měl mít onen zprofanovaný obyčejný člověk vědět, že ti, co za něj bojují si rádi zajdou na snídani nebo oběd do těch nejluxusnějších hotelů, staví penziony nebo skupují pozemky, popřípadě si kupují apartmá v daleké Americe.

Obyčejného člověka musí hřát u srdce vědomí, že ti hodní, zaň bojující, jsou tak zámožní a že i on sám jim svými daněmi na jejich hmotné statky přispěl nemalou částkou. Inu, jak je v jedné písni Pražského výběru: "Prachy, jenom prachy nečekají, jen o nich sáhneš a už tě mají".