Poukazují, žádají, ale hlavně čekají, co jim spadne do klína

Stejně jako po celé Evropě se i u nás řeší "romský problém". Romové si stěžují na diskriminaci, rasismus, "anticikanismus". Chtějí ale sami nějak přispět k řešení svého problému?

Romské nepokoje na SlovenskuZdroj: pismak.cz

Je vcelku zajímavé, že podobné problémy mají Romové po celé Evropě. Určitě to není tím, že by Evropa byla vůči nim rasistická, ale spíše špatnými životními zkušenostmi s tímto etnikem. Snadno se paušalizuje, nicméně každá společnost si všímá především těch negativních aspektů. Společně s asociálními skupinami se pak na stejné vlně neprávem veze i ta slušná část.

Romské sdružení Dženo vyzvalo před pár dny prezidenta republiky, aby se zasadil o zlepšení situace Romů. Organizace zdůraznila, že jsou českými a evropskými občany a mají stejná práva a svobody jako ostatní. Mezi ně patří i právo na vlastní kulturu a jazyk, napsali. Ale nikdo přeci Romům jejich jazyk nebo kulturu nezakazuje.

Musí ale dodržovat zákony této země. Je-li stanoven jako úřední jazyk čeština, pak musí v úředním styku tento jazyk používat. Pokud patří mezi romskou kulturu drobné krádeže, pak musí počítat s tím, že se dopouštějí trestného činu a budou za něj odsouzeni stejně jako kterýkoli občan tohoto státu.

Před pár lety došlo na Slovensku k romským nepokojům, při nichž došlo až na rabování obchodů s výkříky "my chceme jesť". Zajímavé ale je, že vyrabovány nebyly ani tak potraviny jako spíše artikl s vysokou spotřební daní - tvrdý alkohol a cigarety.

Nelze brát při páchání trestné činnosti ohled na to, k jaké národnosti se pachatel hlásí. Podle analýzy bydlí třetina romské populace (asi 80.000) v ghettech. "V těchto lokalitách bývají dospělí obvykle bez práce a jejich rodiny jsou závislé na sociálních dávkách. Děti končívají ve speciálních školách, a uzavírají si tak prakticky cestu k vyššímu vzdělání."

Co k tomu dodat? Každý zaměstnavatel má určité podmínky. Pokud je žadatel o zaměstnání nesplňuje, má smůlu. Samozřejmě dochází k excesům, kdy jsou odmítáni romští uchazeči o zaměstnání jen na základě své barvy kůže. Takovéto postupy je ale možno úspěšně postihovat, což se zcela nepochybně i děje.

Pokud romské děti končívají ve speciálních školách, pak není vina na společnosti, ale na rodině v které dítě vyrůstá. Má-li rodina jako prioritu například posílání dětí krást místo jejich vzdělání, pak s tím společnost nemůže udělat nic jiného, než děti rodině odebrat. Rozhodně to ale není diskriminace.

"Je chvályhodné, že česká zahraniční politika se zajímá o porušování lidských práv v Číně, na Kubě a v Americe. Přesto si ale myslíme, že vyřešení kauz, jako jsou nedobrovolné sterilizace, segregace v bydlení a ve školství a vyřešení úctyhodné památky obětí holokaustu, dodá větší vážnosti ČR v prosazování lidských práv v zahraničí," napsal Ivan Veselý, předseda sdružení Dženo prezidentu republiky.

A znovu jsme u toho, že pro všechny platí stejné zákony. Segregace v bydlení? Pokud někdo neplatí nájem, je vystěhován. To platí pro všechny stejnou měrou. Naopak se obce snaží vyjít Romům vstříc a zřizují pro ně nouzové ubytování. Je-li ale pro rodinu přednější utratit peníze za cigarety a alkohol před placením nájmu, tak má rodina smůlu.

Stačí si ale připomenout, jak Romové přistupují ke svému bydlení. Matiční ulice a Chánov jsou němými svědky úcty k majetku a k bydlení. Pokud takového asociální skupiny vybydlí dům, chtějí, aby jim stát dal nové bydlení, aby zase bylo co rozebírat a devastovat.

Vyřešení úctyhodné památky obětí holokaustu - tím je určitě míněn památník v Letech. Romští aktivisté bojují proti prasečáku, který velmi malou částí zasahuje do bývalého území sběrného romského tábora. Žádají po státu, aby tuto otázku vyřešil, aby mohl vzniknout důstojný památník.

Letos do Let přijela jen dvacítka Romů, takže pravděpodobně Romům Lety na srdci příliš neleží. Spíše to vypadá jako kdyby si pár aktivistů chtělo zařídit výnosný džob, protože provoz památníku by měl být hrazen z prostředků státu a Evropské unie. Nebylo by to poprvé, co nějací aktivisté (a je teď zcela jedno jací) zneužili státních prostředků k vlastnímu obohacení.

Stát by měl pomoci sociálně slabým. Na oplátku by ale měl vyžadovat aktivitu a snahu postavit se na vlastní nohy. Bude-li stále někdo jen čekat s nataženou rukou, dožadovat se svých práv a nechtít slyšet o vlastních povinnostech, pak nebude oblíben nikde na světě.

Určitě to schytám, ale myslím si, že pro každého občana naší země musí platit stejná práva a povinnosti.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz