Potřebujeme europarlament?

Evropský parlament schvaluje zákony navržené Evropskou komisí. Tyto zákony ve formě nařízení a směrnic jsou následně závazné pro všechny členské státy. Parlament je tvořen 785 poslanci a zastoupení jednotlivých států se řídí počtem obyvatel dané země. Česko zastupuje 24 europoslanců.

Jednací místnost EuroparlamentuZdroj: dgpoling.caib.es

O počet europoslanců za jednotlivé státy se před pár lety strhla velká bitva, kdy především menší státy chtěly mít vyšší procentuální zastoupení. Do čela nespokojenců se postavilo Polsko a výsledkem bylo přepočítání mandátů na jednotlivé země. Polsko získalo stejný počet poslanců jako o něco větší Španělsko.

Ruku v ruce s postupným rozšiřováním Evropské unie rostl počet zastupitelů. Je jasné, že nelze donekonečna zvyšovat počet eurozákonodárců, a tak se od roku 2009 jejich počet sníží na 750. V praxi to znamená, že jednotlivé země přijdou o některé své poslance. Podle navržených změn se snížení počtu poslanců bude týkat sedmnácti zemí. Dojde tak opět k většímu rozdílu mezi velkými a malými státy.

Současné procentuální zastoupení Česka v europarlamentu je 3.06%. Po provedení navrhované změny přijde Česko o dva zastupitele a jeho procentuální zastoupení se sníží na 2.93%. Polsko by mělo mít opět méně zastupitelů než Španělsko, a to se Polákům pochopitelně nelíbí.

Zajímavé zjištění jsou počty poslanců za dobu vývoje europarlamentu. V září 1952 bylo zastoupeno 6 zemí, přičemž Německo, Francie a Itálie měly po 18 lidech. V Současné době má Německo 99, Francie a Itálie po 78 zákonodárcích.

Provoz europarlamentu stojí ročně stamiliony eur. Vyvstává otázka, zda je vůbec nutné takovýto kolos živit a zda není jeho existence zbytečná. EU je založená na rovnoprávnosti, ale v tomto případě stačí, pokud se domluví země s nejvyšším počtem europoslanců (prvních pět států má celkem 387 poslanců) například s Lucemburskem (6 poslanců) a zbytek Evropy se musí podřídit. Snadno tak může dojít k diktování velkých států těm menším.

Daleko spravedlivější a rovnoprávnější by byla jednoduchá redukce. Každou zemi by zastupovali jen tři lidé, přičemž jeden stát = jeden hlas. V případě rovnosti hlasů (při sudém počtu členských států) by měl předseda hlasy dva. Ale dočkat se toho, že by se snad zastupitelé dobrovolně vzdali svých postů, případně aby členské státy chtěly omezit počet korýtek pro své "zasloužilé" politiky je směšná.

Čím dál tím víc se ukazuje, že Evropská unie zcela ztratila svůj původní význam, kterým měla být ekonomická spolupráce jednotlivých států. Evropská unie nastoupila cestu k vytvoření jednoho superstátu, který  bude jednotlivým členským zemím diktovat. Když to bude vhodné, bude rovnoprávný, pokud se to bude hodit "vládnoucí oligarchii", zaštítí se počtem obyvatel členských zemí.

Snaha "dohnat a předehnat" USA, jak před pár lety zaznělo z úst představitelů Evropské unie je předem odsouzena k zániku. Evropské státy mají, narozdíl od USA, tisíciletou historii a jsou silně nesourodé. Cesta uniformity, kterou v současné době EU představuje, je nesmyslná. Direktivní a "násilné" sjednocení shora jde proti zájmům jednotlivých států, kromě těch, které by chtěly mít v EU hlavní slovo. EU není schopna se domluvit ani na společné obraně a není schopna řešit konflikty - viz Jugoslávie.

Národní zájmy budou hrát v Evropě vždy prim a je jen na členských státech, zda je národní zájem například Německa nebo Francie i jejich zájmem. Eurooptimisté, v našich zemích tak krásně pojmenováni jako "eurohurvínci", nadšeně tleskají všemu, co přijde z Bruselu. Eurorealisté, označování jako euroskeptici jsou jim trnem v oku, protože poukazují na to, co se skutečně v EU odehrává a že dochází k omezování svobod.

Eurooptimisté jako by přesně zapadali do stavu "pravověrných", jak je popsal George Orwell ve svém románu 1984. Kdo se odváží jejich nadšení odporovat, je onálepkován jako "nepřítel" kterého je nutno zesměšnit, ponížit a zadupat do země. EU by se měla vrátit ke svému původnímu záměru. Prostoru bez vnitřních hranic tvořeného ekonomicky spolupracujících zemí a zbavit se všech nařízení, kvót a zbytečných směrnic.

Mé nejčtenější články za posledních 14 dní:

1. MHD jiným pohledem
2. Chleba lacinější nebude 
3. Kdo z vás to má? 
4. Standův problém
5. Kde má Jirka eso?

Všechny mé články naleznete zde.