Politická etika dle ČSSD

ČSSD vyrukovala s dalším etickým kodexem. Po Zaorálkově snaze se nyní potatil sám předseda Paroubek.

Zdroj: ateo.cz

Cožpak o to, nějaká nepsaná či psaná etická pravidla by v politice platit měla. Jenže je úsměvné, pokud s podobnou aktivitou přichází strana, která v momentě kdy je u moci, tak se na nějakou politickou etiku příliš neohlíží.

Zcela pochopitelně je návrh kodexu postaven tak, aby to co nejvíc vyhovovalo právě ČSSD. Co lze z předkládané Paroubkovy iniciativy vyčíst? Snahu po regulaci lobbingu a především snahu omezit svobodu rozhodování zákonodárců.

Zajímavé. Pokud byla ČSSD u lizu, tak jí nějaký lobbing vůbec nevadil. Vždyť to přeci byla právě ČSSD, kdo prakticky o všem rozhodoval a nezřídka i ČSSD rozhodla ve prospěch spřátelených lobbistů. Je celkem jasné, že ČSSD vadí určitá svoboda rozhodování poslanců a senátorů, a tak se je snaží za každou cenu přivázat ke své židli.

Volání po presumpci viny je ze strany ČSSD spíše výsměchem. Zatímco podle ČSSD by měli zástupci ODS odstupovat po každé prkotině, tak v ČSSD jde přeci jen o šibaly u kterých se to spraví domluvou nebo veřejnou omluvou a jede se dál.

Co vlastně ČSSD, potažmo Jiří Paroubek navrhuje?

1. Zpracujeme návrh zákona o regulaci lobbingu a po celospolečenské diskusi jej předložíme jako společnou poslaneckou iniciativu všech politických parlamentních stran.
2. Odmítneme jakékoliv další přechody poslanců a senátorů z jednoho klubu do klubu druhého.
3. Nepřipustíme praktiky spojené s nepotismem, tj. obsazováním vysokých funkcí ústavních a politických osobami příbuznými a blízkými.
4. Nepřipustíme osobní útoky na rodinné příslušníky členů parlamentu a vlády a v odmítání těchto neetických praktik budeme navzájem plně solidární.
5. Prosadíme ve své politické praxi princip presumpce viny (obvinění za úmyslné trestné činy) u členů parlamentu a vlády a významných stranických představitelů.
6. Utvoříme v nejkratší možné lhůtě Společnou pracovní komisi složenou ze zástupců všech parlamentních stran s cílem vypracování Realizačního plánu  boje proti vydírání, politické korupci, klientelismu a nepotismu.

Pokud se pokusím jednotlivé body rozebrat, vychází mi z toho účelovost silně zavánějící na sto honů:

K bodu jedna - jak chce Jiří Paroubek docílit regulace lobbingu? Kdo bude určovat co je a co není přípustný lobbing? Bude snad někdo rozhodovat kdo u koho smí lobbovat popřípadě v jaké otázce? Nebo snad jak dlouho smí lobbista lobbovat a při překročení časové lhůty už půjde o nepovolený lobbing?

Lidstvo má nepřeberné množství zajmů a jakýkoli kontakt s vládou či parlamentem lze svým způsobem považovat za lobbing. Vezměme si například ony nešťastné kulturní granty. Ministerstvo má omezenou částku a sejdou se žádosti na trojnásobek této sumy. Divadelní scény pak zákonitě lobbují, aby grant získaly právě ony a ne ty druhé. Lobbing je de facto každodenní záležitostí a jako takový je prakticky neregulovatelný.

K bodu dva - účelový bod. Uprchlictvím trpí zejména ČSSD a již delší dobu můžeme pozorovat snahu uzákonit vázaný mandát, ačkoli Ústava mluví o něčem jiném. Žádná strana není na sto procent ve všem jednotná a nikde není psáno, že poslanec, který hlasuje jinak, se zpronevěřil programu strany, za kterou byl zvolen. V ČSSD se to řeší rázným způsobem, brzkým vyhazovem. ČSSD by se jistě líbilo, pokud by mohla "neposlušného" poslance nahradit loajálnější osobou vůči vedení.

K bodu tři - účelový bod, který je namířen proti premiérovi Topolánkovi a jeho milence Talmanové. Jenže co naplat? Oba byli regulérně zvoleni a jen proto, že se to zrovna Paroubkovi hodí do krámu , má se jeden z nich vzdát své politické kariéry? Daleko závažnější problém je spíše v tom, že si poslanci zaměstnávají členy rodiny v kancelářích a jejich rodiny pak žijí z peněz daňových poplatníků, ač jejich odvedená práce je sebevíc diskutabilní. To se týká poslanců napříč politickým spektrem a bylo by zajímavé zjistit, kolik poslanců za ČSSD si takto přihrává do kapsy.

K bodu čtyři - rozumný bod. I politik je jen člověk a osobní útoky (snad rozumím správně, že má jít o fyzické útoky) na členy jeho rodiny jsou něčím, co by se ve vyspělé zemi dít nemělo. Má-li jít o slovní útok, pak by měl být přípustný tehdy, pokud se například manžel/ka či blízký příbuzný zákonodárce nebo člena vlády dopouští nějaké nekalé či velmi sporné činnosti.

K bodu pět - presumpce viny je v politice krásná věc. Pokud by se jí Jiří Paroubek řídil, pak by se nikdy nedostal na post premiéra a předsedy politické strany. Stačí připomenout podivnou Paroubkovu roli při čachrech s první městskou za dob jeho působení na pražském magistrátu. Nemálo socialistických šibalů bylo Paroubkem bráněno, tak si čtenář laskavě může zhodnotit sám, jak je tento bod v podání ČSSD upřímný.

Pokud by mělo jít jen o úmyslné trestné činy, pak by jedinými, na koho by se tento bod vztahoval, byli Svoboda se Snopkovou a Srbou. Všichni ostatní vše učinili buď "neúmyslně" anebo je soud zcela nepochopitelně osvobodil, jako například Doležela. Má-li tento bod mít souvislost s bývalým poslancem Moravou, pak lze jen konstatovat, že Jan Morava svou presumpci viny na své osobě uplatnil.

K bodu šest - hurá. Zase nějaká komise, která bude vypracovávat plán jak zatočit s korupcí a klientelismem. K tomu ale nutno podotknout, že jak korupce, tak klientelismus výrazně vzrostly za vlád ČSSD. Na klientelismu si postavil celou svou politickou kariéru například Standa Gross, který svou kariéru zakončil pravděpodobně ohromnou korupcí, která mu však nemůže být prokázána. Vždyť je přeci naprosto normální, že vám někdo nabídne své hodnotné akcie za zlomek tržní ceny a ještě vám na jejich koupi půjčí.

Etický kodex je věc hezká. Pokud jej ale předkládá strana, která má prakticky se všemi body osobní zkušenosti z té opačné stránky, pak lze takový kodex považovat za úsměvný cár papíru. Lubomír Zaorálek svého času také předložil etický kodex, který se zavázali poslanci za ČSSD dodržovat a nic mu nebránilo v tom, aby si na Ostravsko létal zadarmo armádním vrtulníkem. Tentýž kodex podepsal i Jiří Paroubek a nic mu nebránilo v tom, aby se veřejně přiznal ke zneužívání poslaneckých náhrad na dopravu, které zcela bezostyšně zahrnul do svého příjmu při svém památném vystoupení "kdo  vás to má?".

Je pokrytectví, když takový kodex předkládá strana, která má s jeho dodržováním evidentní problém. Leda by měl onen kodex platit pro každého, jen ne pro členy ČSSD. Jakže to bylo ve slavné Orwellově Farmě zvířat? "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější"

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz