Píše se rok 2012 a vládne ČSSD

Na podzim roku 2009 proběhly předčasné parlamentní volby, ve kterých jasně zvítězila ČSSD a sestavila menšinovou vládu za tiché podpory komunistů.

typomil.cz

Rok 2009 byl pro naši zem přelomový. Na jaře uprostřed českého předsednictví EU byla Topolánkově vládě vyslovena nedůvěra. Po tahanicích nakonec Ústavní soud na druhý pokus povolil konání předčasných parlamentních voleb na podzim téhož roku.

Ve volbách jasně zvítězili socialisté a za podpory komunistů sestavili menšinovou vládu. Předseda socialistů se stal premiérem a začalo napravování škod po pravicové Topolánkově vládě a vládní socialisté začali plnit své předvolební sliby. Jako první přišel na řadu 13. důchod.

Přesto, že schodek rozpočtu v roce 2009 byl ovlivněn krizí, za kterou mohla ODS a dosáhl tragických hodnot, vyplatila socialistická vláda důchodcům na přilepšenou k Vánocům osmitisícovou částku. Schodek se tím zvýšil o dvacet miliard, ale ČSSD se zavázala tyto finance doplnit z dividend ČEZu.

Zrovna tak vláda do konce roku zavedla šrotovné jako reakci na to, že ho zavedly sousední státy. Podařilo se díky tomu prodat o padesát tisíc vozů více než by se prodalo bez šrotovného. Vládu to sice stálo jeden a půl miliardy, ale pomohlo se automobilovému průmyslu.

V roce 2010 se zavedla progresivní daň od níž si vláda slibovala nárůst příjmů státního rozpočtu a hlavně spravedlnost. Předpokládaných sedm miliard do rozpočtu nepřišlo, byly to jen dvě miliardy, ale i ty určitě státu pomohly. Zejména pomohly v nemocnicích, kam se vláda zavázala uhradit výpadek příjmů poté, co zrušila regulační poplatky a vláda tak nemusela platit celých pět miliard.

Premiér se několikrát v zásadních projevech vyjádřil, že republika a zejména státní finance rozvrácené pravicovou vládou jsou v horším stavu než čekal. Kvůli tomu si stát musí vypůjčit víc než bylo plánováno, aby se dostalo na všechny potřebné, zejména na plný třináctý důchod, zvýšené výdaje v oblasti sociálních dávek, které se odvozují od zvýšené minimální mzdy. Automobilový průmysl se skokově propadl. O nové vozy není zájem.

Ani ekonomika nerostla takovým tempem, jaký byl očekáván. Zvýšené daně pro firmy si vyžádaly daň v podobě zvýšení počtu nezaměstnaných a zejména v počtu krachujících firem a odchodu firem do zahraničí. Zatímco v roce 2009 byl schodek státního rozpočtu 250 miliard, v roce 2010 i přes růst ekonomiky schodek rostl též, na 280 miliard.

Do toho na konci roku přišli lékaři s požadavkem na navýšení platů. Vláda socialistů se rozhodla jim vyhovět, přestože to bude znamenat výdaj dalších sedmi miliard. Dividendy z ČEZu se musely použít na jiný účel než na zaplacení třináctých důchodů, a tak byla vydána další emise dluhopisů. Zadlužení ČR dosáhlo na 45% HDP.

S rokem 2011 se váže prozatím největší schodek v dějinách České republiky. Příjem státního rozpočtu stále pokulhává za výdaji. Česká republika se připojuje k eurovalu, ač zatím euro u nás zavedeno nebylo. Přejímá záruky na 15 miliard eur (375 miliard Kč). S koncem roku přichází z EU požadavek na českou půjčku MMF.

Vláda tuto půjčku MMF a EU jednomyslně odsouhlasila ve výši nikoli požadovaných 90, ale celých 100 miliard korun. Schodek státního rozpočtu za rok 2011 dosahuje výše 400 miliard korun. Zadlužení ČR je na hranici 52% HDP. Vláda odmítá požadavek mopozice na šetření s tím, že náš stát je vůči ostatním státům EU zadlužený málo a můžeme se ještě dále zadlužovat.

Premiér oznamuje, že bude kandidovat na prezidenta. Vláda se rozhodla navýšit důchody o 3000 měsíčně, zvýšit minimální mzdu na 12000, zvýšit porodné na částku 100 tisíc korun a znovu zvýšit progresivní daň. Ta se bude vztahovat na každého člověka s výdělkem přes 25000 hrubého měsíčně.

Na obzoru je evropská krize, která uvrhla ekonomiku opět do červených čísel. Premiér a s velkou pravděpodobností budoucí prezident při svém zásadním projevu opakuje, že nebýt pravicových vlád, měl by stát vyrovnaný rozpočet. Zopakoval, že strašení řeckou lží na voliče nezabralo a že jen socialisté dělají politiku pro spodních deset milionů.

Přichází konec roku 2012. Schodek státního rozpočtu přesahuje 500 miliard. Ratingové společnosti sráží hodnocení státu o tři stupně. země není schopna splácet ani úroky ze svých dluhů. Zadlužení státu poskočilo na 75% HDP. Česká republika žádá EU o pomoc.

Z Bruselu přichází odpověď, že si náš stát může za své problémy sám a bude za překročení povolených schodků pokutován. Nemůžeme počítat s pomocí ze strany EU, protože neplatíme eurem. Vláda je donucena udělat razantní škrty. Platy, důchody, sociální dávky a počet státních zaměstnanců jde na 50%.

Euro se kupuje za 48 korun, dolar za 37. Ekonomika se propadá, zahraniční firmy odcházejí. Nezaměstnanost stoupá k 15% a stále roste. Vláda sděluje EU a světu, že se výdobytků pro obyčejné lidi nevzdá, protože obyčejní lidé za dluhy a krizi nemohou.

Sci-fi? Možná, ale když čtu jak se mnoho lidí vytýká Řekům, že se nechtějí uskromňovat a následné nářky těch samých lidí, když náš stát prochází sotva desetinovým šetřením, které probíhá v Řecku a nejsou ochotni se na chvíli uskromnit, pak si říkám, že je takový scénář vcelku reálný.

Že to není možné? Ale je, vždyť jsem použil jen předvolební sliby socialistů a reálná čísla z roku 2009 společně s politikou hospodaření z roku 2006. Myslíte si, že by vše probíhalo jinak? V roce 2006 byl růst HDP 7% a i přes nárůst příjmů státního rozpočtu o 60 miliard oproti roku předchozímu udělal Bohuslav Sobotka schodek bezmála 100 miliard.

Jak by asi hospodařili socialisté v roce 2009, kdy se HDP propadlo o 4.7% a příjmy státního rozpočtu o 90 miliard? domnívám se, že mnou uvedená částka je ještě hodně optimistická. Ale socialistům se to nevysvětlí. Stejně jako se jim nevysvětlí, že současné úspory a zvyšování daní jsou nutností, ze které nikdo nemůže být nadšený.

Bohuslav Sobotka bude raději stejně jako jeho předchůdce vyvolávat hlasování o důvěře vládě při každé příležitosti. Svůj vlastní návrh, jak zastavit zadlužování ale nepředloží. Žádný nemá, a to už ani nemluvím o návrhu reálném. Opravdu si, příznivci socialistů, myslíte, že Řecko je od nás daleko a nemůže nás potkat stejný osud?