Lékařů jsem si vždy vážil, ale poslední kroky aktérů akce "Děkujeme, odcházíme" ve mne vyvolává pocit na zvracení. Paní a páni lékaři, je mi z vás blivno.
Zdroj: idnes
Znovu se ukazuje, že ačkoliv odcházející lékaři tvrdí opak, hlavním mottem jejich akce jsou peníze. Průměrný plat přes padesát tisíc je demoralizující a vlastně almužnou. Lékaři se cítí za svou práci nedocenění, jejich platy zaostávají za platy německými a přesčasy nejsou placeny, říkají.
Možná by už někdo konečně měl těmto vyděračům prozradit, že v naší zemi zaostávají platy za německými všude. České platy jsou všeobecně nižší než platy německé a argumentovat tímto je poněkud liché. Za akcí lékařů je cítit značné množství arogance, povýšenectví a vlastní nepostradatelnosti.
V době, kdy se stát snaží šetřit (pomiňme, že existují předražené nákupy, protože ty byly, jsou a budou vždy, jedině se dají co do počtu minimalizovat) přicházejí lékaři s nehorázným požadavkem skokového navýšení platů až na 70000 v základu. Plus různé příplatky.
Uznávám, že lékař může svou chybou ohrozit zdraví či dokonce život, ale co třeba takový řidič autobusu nebo tramvaje, který veze několik desítek lidí. Jedna jeho chyba je může zabít všechny. Je to snad méně zodpovědné zaměstnání? Ano, na řízení autobusu nebo tramvaje netřeba studovat, ale společnost se bez těchto lidí rovněž neobejde.
Každé zaměstnání je důležité. Nebýt popelářů, topili bychom se za chvíli v odpadcích, nebýt prodavaček, nemohli bychom nakoupit potraviny, nebýt řidičů hromadné dopravy, těžko bychom se někam dostávali. V čem jsou tedy lékaři tak výjimeční? V čem jsou výjimečnější než třeba hasiči?
Lékaři si vzali celý národ jako rukojmí. Nejnověji si za své rukojmí vzali těhotné ženy před porodem a novorozence. Je mi smutno a špatně z těch, kterým je jedno, jestli žena při porodu nebo novorozenec zemře. Důležité přeci jsou peníze a bez těch se zkrátka na pacienty a bezmocná novorozeňata vykašlou.
Tohle je vydírání nejtěžšího kalibru. Stát je teď v nezáviděníhodné situaci. Vytrvat nebo ustoupit? Dát lékařům jejich desetitisíce nebo se zachovat zodpovědně? Vzít v potaz možná rizika při zvýšeném počtu úmrtí nebo možná rizika, že po lékařích přijdou další profesní skupiny se stejnou vyděračskou taktikou? Na stranu lékařů se postavili známí podepisovači peticí, kteří podepíší snad kdejaký papír.
Prý má vláda s lékaři vyjednávat a lékařům pomoci, píší Halík, Suchý a další. Jenže jak se má vyjednávat, když jedna strana nechce slyšet nic jiného než splnění ultimativních požadavků, tedy hlavně to navýšení platů. Uskromní se pisatelé otevřeného dopisu, aby jejich peněz mohlo být použito na vyšší platy lékařů?
Na toto téma bylo napsáno hodně článků a najde se jen málo těch, kde by se lékařům dostalo zastání. Proč se lékaři tak úporně brání jiným než tabulkovým platům? Protože by se také mohlo stát, že by ti méně schopní dostali méně, tak se to nejlépe vyřeší nechutnou nátlakovou akcí.
Kde je záruka, že pokud lékaři dostanou své sedmdesátitisícové platy, nebudou chtít za rok třeba o padesát tisíc víc? Plat bývá otázkou kolektivního vyjednávání. Je na čase, aby se stejný princip zavedl i u lékařů. Ať se zruší tabulkové platy a zavede se hodinová mzda.
Lékaři stále naříkají, jak mají málo peněz. Co má říkat prodavačka, která pracuje dvanáctihodinové směny a má za to plat 12000? Je snad její práce stejně časově náročná jako práce lékařů finančně doceněna? Lékaři klesli na úroveň sprostých lupičů, jen neříkají "peníze nebo život", ale "náš exodus, váš exitus".
Stačí si pročíst reakce lékařů v různých diskusích. "Až onemocníš, ještě nás budeš potřebovat, ale nebude nikdo, kdo by tě odoperoval," je jedna z nich. Sprostá výhrůžka typu peníze nebo život. Jsou-li brány jako rukojmí těhotné ženy před porodem a novorozenci, de facto každý občan této země, pak by se s takovými lékaři mělo zacházet jako s obyčejnými vyděrači a možná i teroristy.
Vyhrožují-li lékaři, že nás "nechají chcípnout", pak by si ti, kteří podali výpovědi měli uvědomit, že od ledna platí nová pravidla pro dávky v nezaměstnanosti. Lékaři se rozhodli ukončit pracovní poměr k poslednímu únoru, takže se na ně nová pravidla už vztahují.
Odejde-li zaměstnanec z práce sám, dostane místo 65% jen 45% průměrné čisté mzdy, nejvýše však 13280 korun. Člověk do věku 50 let bude tuto podporu pobírat jen 5 měsíců a už si nebude smět k podpoře přivydělat, takže představa, že by lékař šel za přivýdělkem sloužit na pohotovost je mylná.
Uvědomili si toto lékaři? S blížícím se termínem 1.3. budeme svědky stupňování nátlaku. Dočkáme se možná ještě nechutnějších výhrůžek a tvrdšího vydírání. Ale co je pro lékaře lepší? Být přepracován průměrně za almužnu 56000 nebo odpočatý na podpoře 13280 korun? Proč asi někteří odborářští bossové v nemocnicích výpovědi nepodali a jen do toho navezli své kolegy?
Lékařská profese je posláním a nikdo mi nevymluví, že člověk, který se stal lékařem, nevěděl dopředu do čeho jde. S tímto povoláním se nese určitá společenská prestiž, ale po této akci bude (a vlastně už je) prestiž níž než u popelářů. Ti totiž makají a zatím nevydírají společnost, že chtějí plat minimálně 50000.
Pánové Engele, Kubku, podařilo se vám svými nehoráznými požadavky znechutit a popudit proti lékařům velkou část společnosti. Jednáte s potencionálními pacienty jako s póvlem. Nedivte se, až s vámi ostatní budou jednat úplně stejně. Řekněte raději rovnou "peníze nebo život" a ušetříte si spoustu krásných a zoufale prázdných slov okolo. Nejde vám o nic jiného než o peníze a stali jste se jen obyčejnými vyděrači. Hanba vám.
