Paroubkovo vítězství (pracujícího) lidu

V Lidovém domě propukl jásot. Američané se rozhodli stáhnout žádost o postavení radaru a socialisté to považují za svou výhru, o kterou se významně zapříčinili oni sami.

Zdroj: cssdprotivam.cz

Opak je ale pravdou. ČSSD se určitě na americké změně postoje vůbec nepodílela, i když se to snaží vehementně vsugerovat do myslí jednodušších voličů. Můžeme si myslet o sobě co chceme, dokonce se můžeme považovat za pupek světa, ale je neoddiskutovatelné, že jsme jen malou součástí velké hry, v níž prim hrají ty nejsilnější státy.

Americká změna popstoje k radaru se dala očekávat. Signály z Obamova okolí přicházely dlouhou dobu a prakticky bylo asi jen otázkou času, kdy dojde k "odpískání" radaru. Nesmíme ale zapomínat, že s Obamou nepřišel do úřadu nejmocnějšího muže Země nějaký levičák nebo člověk, který před každým stáhne chvost.

V USA jsou demokraté stále pravicovější než pravice u nás, takže zahraniční politika USA zůstává prakticky nezměněná. V této chvíli USA potřebují Rusko jako spojence a pokud je radar překážkou ve spolupráci proti hrozícímu nebezpečí ze strany militantních a teroristických skupin a států, pak je prostě projekt odložen.

Barack Obama přišel místo radaru s daleko ambicióznějším plánem. Vybudovat po světě spoustu senzorů a protiraket, které budou mobilní. Je velice pravděpodobné až hraničící s jistotou, že Američané budou chtít u nás vybudovat místo radaru protiraketovou obranu.

Zároveň USA chtějí, aby se evropské státy na této obraně podílely finančně a tady bude zřejmě velký problém. Evropa by byla ráda ochráněna, ale jen velice nerada by se na obraně finančně podílela. Navíc je zde tradiční evropská rozpolcenost, která by byla stejná, i kdyby nakrásně vznikly Spojené státy evropské.

Jednotlivé státy mají své vlastní zájmy, které se ani nemohou shodovat s jinými státy ve stejném spolku. Pokud by náhodou skutečně došlo k nějakému útoku, tak by státy Evropy jako první křičely jak to, že nás Amerika neochránila.

Lidový dům oslavuje. Jiří Paroubek dokonce mluví o vítězství českého lidu. Možná, že to je stejné vítězství, jako když náš stát odmítl po válce Marshallův plán. Mirek Topolánek zase mluví o tom, že Washington hodil Evropu přes palubu. Kdepk, ani novodobý Mnichov to není.

Jistě je na místě rozčarování, že věc, o které se jednalo téměř deset let, nakonec padá, ale USA určitě s námi jako spojencem počítají a zcela určitě vynahradí tento projekt projekty dalšími. Jako první náhrada se objevila zpráva, že v horizontu pěti let by měli Američané letět do kosmu i s druhým českým astronautem.

Na příkladech našich obou hlavních politických lídrů se krásně ukazuje orientace obou těchto mužů. Zatímco Topolánek je proamerický, Paroubek je proruský. Jásot z Hybernské je jen pokračováním dávno nastoupené cesty, kdy si Lidový dům zve ruské generály, kteří naší zemi nezakrytě vyhrožují, kdy jeho šéf jezdí na soukromé návštěvy Moskvy a Lybie a slibuje věrnost Putinovi tím, že bude hájit ruské zájmy v otázce radaru, kdy vysoce postavený člen se odtrhne od oficiální evropské delegace, aby si mohl potřást rukou s palestinskými teroristy.

V emocionálně laděném rozhovoru považuje rozhodnutí americké strany za vítězství českého lidu. Nutno ale poznamenat, že tentokráte se Jiří Paroubek krotil a vypustil ze svého proslovu lid pracující, či dokonce porážku "vrahů z Vólstrýtu" a "pevnou hráz kapitalistickým imperialistům". Že jásá zbytečně a toto vítězství bude později označovat za Pyrrhovo raději dnes neřeší. V budoucnu bude mít zase téma na obranu českého lidu před "západními zaprodanci".

Radar na našem území neměl jen vojenský obranný význam. Znamenal by totiž i význam politický, že jsme se plně zapojili do západního společenství a že definitivně odcházíme ze sféry ruského vlivu. A to je právě ta věc, která Rusku vadila ze všeho nejvíc. Ať je u moci momentálně kdo chce, Rusko stále není demokratickou zemí a stále považuje své bývalé satelity za své území.

Jiří Paroubek se stále ohání čísly, kolik lidí zde radar nechtělo. Jenže většina nemusí mít nutně ten jediný správný názor. Ten, kdo se čistě řídí přáním většiny pomocí průzkumů, není ničím jiným než populistou. Pokud se nějaký politik v celých dobách lidstva odkazoval na lid (a Jiří Paroubek to dělá téměř neustále), pamatujme (a z historie víme), že mu o lid nikdy nešlo. Lid je pro takového politika toliko prostředkem k získání neomezené moci. Čím víc se kdo lidem oháněl, tím horší grázl se z něj vyklubal, ať už šlo o Hitlera nebo komunistickou sebranku. Bože, chraň lid před jeho zastánci.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz, www.nazorne.cz a www.ceska-media.cz

^{Hlasujte v anketě "Koho považujete za nejhoršího současného politika" na www.polanecky.cz}